ČSSD v médiích - J. Hamáček: Hry kolem platů Sněmovně ublížily

Předseda sněmovny v rozhovoru pro Právo říká, že jeho návrh by situaci vyřešil jednou provždy.

Pane předsedo Sněmovny, co to bylo za frašku, kterou jste ve Sněmovně několik týdnů předváděli kolem platů ústavních činitelů?
Celá debata kolem poslaneckých platů mě samozřejmě netěší, rozhodně to nepřispělo ke zlepšení image Poslanecké sněmovny. Byl jsem velmi rád, že v jednom z posledních průzkumů měla důvěru 46 procent veřejnosti.

Což jste ovšem nejspíš tím handrkováním bleskově promrhali…
Máte asi pravdu, že to, co se kolem platů dělo, důvěru asi nezvýší, ba naopak. Právě proto jsem do situace vstoupil se svým kompromisním návrhem, který nakonec získal podporu. Pokládám ho za rozumný, systémový. Nenavyšuje platy ústavních činitelů víc, než stoupnou platy ve státní sféře. Situaci by měl vyřešit jednou provždy opětovným zavedením takzvaného automatu, kdy je plat navázán různými koeficienty na průměrnou mzdu v nepodnikatelské sféře.

To je sice pravda, ale váš návrh byl až poslední v řadě po jednom procentu, třech a půl, deseti, čtrnácti a půl, prodlouženém zmrazení a my se ptáme na frašku, která tomu předcházela.
Před mým návrhem vyjednávaly poslanecké kluby a došly k nějaké dohodě, což je veřejně známá věc. Dohoda nakonec kvůli rozhodnutí klubu soc. dem. přestala existovat. A v té chvíli pochopitelně každý z klubů přišel s vlastním nápadem. Pokládal jsem to za neúnosné, a proto jsem přišel se svým návrhem.

Nepřišel jste ale se svým návrhem spíš proto, abyste ochránil premiéra a předsedu strany Sobotku před naštvaností části vašich poslanců, kteří pokládali shození dohody všech klubů na 14,5 procenta za podraz, a hrozil rozkol v klubu soc. dem.?
To nebyl směr mého uvažování ve chvíli, kdy jsem návrh psal. Vznikl velmi narychlo po jednání našeho poslaneckého klubu, kde se ukázalo, že věc je opravdu komplikovaná. Tím hlavním důvodem bylo spojit mírné navýšení pro příští rok a obnovení automatického navázání platů ústavních činitelů na platy v nepodnikatelské sféře.

Premiér Sobotka říká, že nevěděl o návrhu na 14,5 procenta, byť ODS a TOP 09 veřejně tvrdí opak. Kdo vymyslel tuto variantu? Nikdo se k ní nehlásí a vypadalo to jako přísně utajovaná informace.
Pokud vím, tak to byl výsledek jednání předsedů poslaneckých klubů. Určitě byly kluby, které by si přály úplné rozmrazení platů, jinde byly snahy o minimální růst, takže z toho nakonec vyšel tento návrh.

Jistě, ale jde o to, kdo konkrétní úpravu vymyslel a předložil ostatním klubům.
To byste se musely zeptat někoho, kdo se těch jednání účastnil.

To chodí ve vaší partaji tak, že poslanci se rozhodnou změnit původní vládní návrh, aniž by o tom informovali premiéra a předsedu strany?
To mohu jen velmi obtížně komentovat.

Nemáte obavy, že jste si do budoucna zadělali na problém, protože nejen opozice, ale i koaliční partneři hovoří o tom, že jste zbourali dohodu, a tudíž každá další bude velmi složitá?
Určitě to nepřispělo k dobré atmosféře ve Sněmovně. Jen doufám, že emoce utichnou a vrátíme se ke konstruktivní spolupráci.

V průběhu hádek o platy jste se všichni dušovali, že ruku v ruce s vyřešením této otázky také oživíte ustanovení v zákoně, podle kterého hrozí zákonodárcům za neomluvenou neúčast finanční postih. Ale kde nic, tu nic.
Debatu jsem chápal tak, že případné sankce jsou kompenzací té 14procentní dohody. Tedy pokud na jedné straně výrazně zvýšíme platy, na straně druhé zavedeme i sankce. Ve chvíli, kdy růst je menší než tři procenta, debata na toto téma skončila.

Tím chcete říct, že když vzrostou platy o tři procenta, tak poslanci a senátoři nemusí chodit do práce?
Samozřejmě že musí. Ale znovu říkám, že situace byla natolik komplikovaná, že ji nikdo nechtěl zatěžovat nějakou další komplikací. Což by jistě debata o sankcích byla.

Takže se k tomu vrátíte jindy?
Nemohu mluvit za všechny poslance, ale můj soukromý názor je, že by nebylo rozumné platový zákon znovu otevírat.

Vysvětlil někdo vašemu koaličnímu partnerovi, šéfovi ANO Babišovi, že jeho nápad, podle kterého by o platech poslanců rozhodovala vláda, je v parlamentním státě z jiného světa?
Považoval jsem vyjádření pana vicepremiéra spíš za vtip. Pokud by to myslel vážně, samozřejmě by to byla věc zcela neslýchaná. Vláda je odpovědná Poslanecké sněmovně a není možné, aby rozhodovala o tom, jak bude fungovat. A už vůbec není možné vázat plat poslance na to, jak rychle budou schvalovány zákony. Pak by se taky mohlo stát, jak poznamenal někdo z opozice, že platy by dostávali jen ti, kteří podpoří vládní návrhy, takže opoziční poslanci by chodili domů bez peněz. Takže opravdu jsem to bral spíš jako bonmot.

Jak se vůbec s Babišem vládne?
Jistě to není procházka růžovým sadem. Hned po volbách jsem říkal, že je to koalice, ke které jsme byli odsouzeni. Nikdo z ní asi nebyl nadšen, ale je to takové manželství z rozumu. Všichni víme, že to byla jediná možná koalice. Hnutí ANO je novým subjektem, profilovalo se spíš jako antisystémová strana, takže je to trochu komplikace. To je možná také důvodem ne úplně dobrého uměleckého dojmu zejména z posledních dní, které opravdu byly přetížené legislativou. Na druhou stranu všechny klíčové priority, které jsme si dali, plníme.

Mluvil jste o tom, že by se platový zákon už neměl otevírat, ale nebojíte se, že tuto představu může shodit šéf NKÚ Kala, který chce zákon poslat k Ústavnímu soudu, aby úplně zrušil všechny koeficienty, od nichž se platy ústavních činitelů odvíjejí?
Neznám případné podání pana Kaly k Ústavnímu soudu. Pouze mohu říct, že je to jeho právo a Ústavní soud nějak rozhodne. Do té doby těžko něco říkat.

Máte tři měsíce před sjezdem, jak si stojí s podporou předseda Sobotka?
Absolvoval jsem tři ze čtyř krajských konferencí soc. dem. a na všech Bohuslav Sobotka získal nominaci na předsedu. To mluví samo za sebe.

Přesto se ve straně mluví o jakési chystané dohodě všech krajů proti Jihomoravskému, který ovládá někdejší pučista Hašek. Má jít o to, aby se do vedení nedostal nikdo z Haškových lidí.
Nevím o takové snaze, je to spíš spekulace. Těžko můžete uzavírat nějaké dohody ve chvíli, kdy nemáte za sebou většinu krajských konferencí. Takže zatím nevíme, jaké budou nominace, můžeme je jen odhadovat. Finální seznam kandidátů a míra jejich podpory budou jasné až po skončení poslední konference.

Sám jste získal čtyři nominace na místopředsedu soc. dem., jak odhadujete své šance?
Podpora, kterou jsem získal na konferencích, byla většinová. Nezaznamenal jsem zatím žádné kritické hlasy.

Cítíte podporu Sobotky, který si chce na sjezdu nechat navolit vedení podle svých představ, což je v soc. dem. vlastně novinka?
Ve chvíli, kdy proběhly zmíněné konference, předseda řekl, že všechny, kteří nominace získali, si dokáže představit ve vedení strany. Takže to mohu chápat jako podporu.

Má ji podle vás taky třeba ministr zahraničí Zaorálek, kterému část členské základny vyčítá postoje k Rusku a Ukrajině?
Nemyslím, že toto by měl být klíčový důvod, podle kterého se budou delegáti sjezdu rozhodovat. Lubomír Zaorálek pracuje jako místopředseda strany dobře, je dobrým ministrem zahraničí. Klíčovým ale bude počet nominací a rozhodnutí delegátů sjezdu.

Ptáme se proto, zda nesouhlas části členské základny se Zaorálkovými postoji nemůže znamenat nesouhlas vašich členů se zahraniční politikou vlády?
To si nemyslím. I když připouštím, že vždy budou zaznívat kritické hlasy. Je to ale o míře té kritiky a ta rozhodně není nějak zdrcující.

Když jsme u Ruska, informoval místopředseda Sněmovny Filip organizační výbor komory o své cestě, když mu náklady uhradila Sněmovna i přes většinový distanc poslanců?
Než jsem cestu podepsal, ujistil mě o tom, že jediným důvodem je jednání o státním rozpočtu Ruské federace, kde by měly být zajištěny peníze pro regionální projekty, kterých se účastní české firmy. Potvrdil, že nejede debatovat o zahraničněpolitické situaci nebo o vývoji na Ukrajině. A to, co řekl, také splnil. Proto jsem jeho cestu nevnímal nijak kontroverzně.

Po sněmovním usnesení, kterým poslanci dali od cesty ruce pryč, stejně jako ministerstvo zahraničí, jste říkal, že Filip nejel jako reprezentant komory a v Rusku mluví sám za sebe. Nebylo by pak logické, co říkali někteří poslanci, aby si tudíž cestu zaplatil sám?
To je trochu podivná debata. Tvrdím, že pokud někdo z poslanců někam vyjede se souhlasem předsedy Sněmovny nebo jejího organizačního výboru, pak je to služební cesta. A tudíž ji hradí Sněmovna. Podivnost je v tom, že přece nikdo nemůže reprezentovat názory všech poslanců. Pokud bychom připustili, že poslanci reprezentují celou Sněmovnu, tak by to bylo popření konceptu parlamentní demokracie, kdy státy používají parlamentní diplomacii obecně k tomu, aby se při jednáních mohlo hovořit otevřeně. Něco jiného jsou samozřejmě diplomaté.

Někteří poslanci mluví o tom, že při svých zahraničních cestách musí často čelit kritickým výtkám partnerů k postojům prezidenta Zemana právě v souvislosti s ukrajinskou krizí. Setkal jste se s tím také?
Naši partneři stoprocentně výroky prezidenta zaznamenali. Když Miloš Zeman nastoupil do úřadu prezidenta, byla to vítaná změna ve vztahu naší zeměk Evropské unii. Stejně tak podporoval účast našich vojáků v Afghánistánu, takže v počátku bylo dobře, že zahraniční politika země takříkajíc bublá jedním hlasem. Pravda také je, že v poslední době prezident zvolil jiná témata a tam už ten soulad není úplný.

Nevyčítáte si s odstupem času, že jste tak vehementně podporovali přímou volbu prezidenta?
Přímá volba prezidenta bylo něco, co si občané přáli, soc. dem. to měla ve volebním programu. Takže myslím, že obecně je to dobře. I s ohledem na to, jak probíhala poslední volba parlamentem na Pražském hradě.

Přesto to vypadá, jako by někteří poslanci chtěli prezidentovi přistřihnout křidýlka, minimálně návrhem zkrátit Hradu pro příští rok rozpočet na zahraniční cesty. Má nápad pravicové opozice šanci na schválení?
Podle mého názoru je to neadekvátní reakce a je to spíš snaha získat politické body u voličů těch poslanců, kteří to podpořili a kteří pravděpodobně nesouhlasí s tím, že je Miloš Zeman prezidentem republiky. To ale není řešení. Tím je zintenzivnit komunikaci s panem prezidentem. Jde o to, aby znal názor vlády na jednotlivá témata.

Máte dojem, že prezident nezná názor vlády?
Nejsem zastáncem konfrontačního stylu, a proto říkám, že vždy je dobré najít dohodu, a pokud se to nepodaří, potom je nutné hledat jiná řešení.

V minulosti bylo zvykem, že se prezident pravidelně scházel s vedením obou parlamentních komor, a to kvůli ladění not. Platí to i nyní?
To funguje. Dohodli jsme se hned na počátku, že se budeme pravidelně scházet ve frekvenci jednou za čtvrt roku, a to držíme. A mimochodem když jsme na začátku mluvili o platech, tak když jsem podal svůj návrh, požádal jsem pana prezidenta o názor, protože jsem vnímal jeho hrozbu veta v případě 14 procent.

Souhlasíte s prezidentovým příměrem, podle kterého je ukrajinská krize chřipkou, zatímco islámský stát rakovinou?
Každé přirovnání je do jisté míry zjednodušující. Ale v podstatě se dá říci, že na tom část pravdy je. Míra nebezpečnosti toho, co se děje v Sýrii, a dopadů na bezpečnostní situaci v Evropě do budoucna je podstatně vyšší než otázka konfliktu na Ukrajině. Jakkoli ho nechci nijak podceňovat. Myslím, že z dlouhodobého hlediska je skutečně daleko zásadnější situace v Sýrii a na Blízkém východě.

Pokud souhlasíte s rakovinou, tak proč ministr vnitra sociální demokracie nechtěl pomoci nemocným rakovinou a chtěl rozhodování o uprchlících přehodit na občany v referendu?
Nemyslím, že by byl dobrý nápad udělat tuto otázku předmětem referenda. Jak jsem ale zaznamenal debatu na vládě, tak pan ministr Chovanec to už dál neprosazoval, vláda zvolila jiný způsob.

Na druhou stranu ale může mít jeho nápad racionální jádro v tom, že případné přijetí syrských běženců může teoreticky znamenat bezpečnostní riziko.
To máte samozřejmě pravdu, že případný příliv uprchlíků z tohoto regionu je pro Evropu bezpečnostním rizikem. Ve čtvrtek jsem o tom jednal s bavorským premiérem Seehoferem. Do Německa míří dvě stě tisíc uprchlíků, značná část z nich pravděpodobně skončí v Bavorsku a tamní vláda to vnímá velmi citlivě. Shodli jsme se na tom, že recept není v nějakém masovém přesunu uprchlíků do Evropy. Samozřejmě krátkodobě může jít o určitou pomoc, ale z dlouhodobého pohledu je nutné problém vyřešit v místě, kde vznikl. A to tak, aby ti lidé neutíkali. Není přece možné přestěhovat celý tento region do Evropy. To prostě nejde.

Jsou bezpečnostní složky vůbec schopny čelit takovým rizikům?
Věřím, že všechny složky, které to mají v popisu práce, fungují na sto procent a že pečlivě vyhodnocují všechna rizika, která hrozí v důsledku vývoje ve světě. A že pokud by bylo nutné přijmout nějaká opatření, že je přijmou.

Přesto se ale mluví o kvótách, protože zejména jižní státy Evropy si stěžují na exodus uprchlíků. A česká diplomacie má prý v rukávu záložní plán, podle kterého by v případě uplatnění kvót dala přednost volyňským Čechům, včetně poruštěných, místo Syřanů.
Nemyslím, že by debata stála takto. O kvótách se mluví dlouhodobě, protože jižní státy na nich trvají. Pokud by se ale mělo přistoupit ke kvótovému systému, pak by muselo jít o jednomyslné rozhodnutí Evropské unie a tak daleko ještě nejsme. Jsou státy, včetně České republiky, které k tomu mají zásadní výhrady.