Rezignaci Antonína Prachaře na funkci ministra dopravy považuji za důsledek dlouhodobých problémů v resortu, co se týče personálních a koncepčních otázek. Za alarmující lze v této souvislosti označit především situaci na ŘSD nebo reálnou hrozbu prodlevy ve výběrovém řízení na mýtný systém v naší zemi. Odchod Antonína Prachaře a změna ve vedení resortu je tedy celkem pochopitelná.

Nominace nového ministra dopravy je primárně věcí pana premiéra a Hnutí ANO. Za sebe bych ale jméno Dana Ťoka charakterizoval slovy rozpaky a překvapení. Velmi vhodně se pro něj hodí metafora, se kterou přišel sám ministr Babiš, že dává práci zahradníka kozlovi.

S nominacemi šéfů dopravních firem do čela resortu dopravy máme navíc už bohužel své zkušenosti. Je nutno přiznat, že nejsou optimální. Jsem přesvědčen, že Hnutí ANO mohlo najít celou řadu jiných kvalitních odborníků jak ve svém středu, tak mezi nezávislými osobnostmi, u kterých neexistuje tak jednoznačný střet zájmů. V případě jmenování Dana Ťoka do funkce ministra dopravy vznikne zbytečná zátěž, kterou ponese celá vláda.