Bývalý prezident Václav Klaus prohlásil cosi o bývalém prezidentovi Václavu Havlovi. Kmenoví stoupenci exprezidenta Havla odpověděli nevybíravými nadávkami na adresu exprezidenta Klause.

Na jednu stranu je to potěšitelné. Proč by se mělo ze všech stran sprostě nadávat pouze současnému prezidentovi republiky, ať už udělá, anebo neudělá cokoliv.
Vytříbená polemika o tom, kdo z hlav našeho polistopadového vývoje byl větší padouch, větší pokrytec a větší nula, má však i své negativní stránky.

Zabírá prostor, který by bylo možno využít k věcnému bilancování uplynulého čtvrt století našeho vývoje.
A nezodpovězených otázek je víc než dost. V oblasti ekonomické: Do jaké míry posílily největší majetkové přesuny v naší novodobé historii konkurenceschopnost výroby a v jaké míře proteklo bohatství v lepším případě neznámo kam, v případě horším do Monaka? V rovině politické: Nakolik využily jednotlivé strany možnosti usilovat o přízeň voličů kvalitními politickými programy, a nakolik se naše politická scéna změnila ve hřbitov stran, které pohořely a z jejichž prominentů se stali věční političtí turisté přesvědčení o své nepostradatelnosti pro národ?
V rovině sociální: Jak se nám daří zlepšovat vyhlídky sociálně slabých skupin, snižovat nezaměstnanost, zatlačovat bídu a zvyšovat standard života seniorů? Tato otázka není míněna jako provokace.
Lze předpokládat, že humánní svobodný systém - a ten přece ústy všech politiků budujeme - vidí v řešení právě těchto problémů svoji prioritu.

V rovině zahraniční politiky: Získali jsme si svými postoji a zásadovostí naší politiky úctu jiných zemí, anebo se s námi počítá jen jako s ozvěnou, která ve jménu těch nejvyšších hodnot vždy poslušně rezonuje se zájmy mocných?
Všechny tyto a mnohé další otázky bohužel nestihneme při letošních oslavách čtvrt století svobodného vývoje ani nakousnout, natož probrat. Ale možná je to tak lepší. Třeba by nás všetečné prohrabování v nedávné minulosti jen zdržovalo na cestě k dalším úspěchům.