Na počátku svého vládního období Marcel Chládek uvedl, že na základních strategických směrech vzdělávání se musejí shodnout politici zprava i zleva. A aby k tomu mohlo dojít, podklady by jim měly připravovat špičky v oboru. Svůj slib nyní plní, když ustavil Národní radu pro vzdělávání. K danému tématu Marcel Chládek Deníku poskytl exkluzivní rozhovor.

* Jak jste vybíral jednotlivé osobnosti do rady?

Chtěl jsem, aby v ní zasedli špičkoví odborníci, kteří průřezově obsáhnou celou problematiku našeho školství. Šlo mi také o názorově pestré složení, abychom společně dokázali nastavit strategii, která se nebude měnit s každým ministrem. Proto jsem do čela rady vybral bývalého prezidenta Václava Klause, který razí ve vzdělávání trochu jinou teorii než já. V některých věcech se shodneme, v jiných ne, ale tak to má být. Rada bude formulovat pohled na vzdělávání od mateřských přes základní a střední až po vysoké školy, takže různorodost stanovisek je přímo žádaná. Václav Klaus je nepochybně významnou osobností české současnosti, takže i díky jeho angažmá bude mít rada potřebnou prestiž.

 * Nebojíte se, že Václav Klaus, který je proslulý vyhraněností svých názorů, radu rozloží?

Toho se neobávám. Naopak jsem velmi rád, že se ujme role prvního předsedy rady. V ní zasedne řada výrazných osobností včetně dvou rektorů. Neočekávám, že by tito lidé měli ambice prosazovat se na úkor svých kolegů. Věřím v plodnou diskusi, jakou jsem zažil už během národních kulatých stolů, kde se skutečně tříbily názory.

 * Jinak řečeno, počítáte s tím, že pokud se shodnou tyto osobnosti, neměli by s jejich doporučeními mít problém ani politici?

Ještě jako stínový ministr školství jsem razil ideu, že se průřezově musíme shodnout na nějakých sedmi osmi bodech rozvoje školství. Netýká se to jen vznikající rady, o klíčových zákonech chci jednat i s opozicí, ať už je to KSČM, ODS, nebo TOP 09. Přeji si, abychom na oblasti vzdělávání celé republice ukázali, že jsme schopni se dohodnout, umíme vynechat politikaření a zabývat se podstatnými věcmi. Teď jsem byl například na výjezdu v Jihomoravském kraji, kde jsem od podnikatelů zase slyšel, že se český vzdělávací systém nepotkává s realitou. A s tím je třeba něco udělat.

 * Je tudíž zcela nepatřičná otázka, jestli touto nabídkou pro Václava Klause nechcete změnit jeho názor, že nejlepším polistopadovým ministrem školství byl Josef Dobeš?

(smích) Možná má současný pan prezident jiný názor, ale nejde přece o to, kdo je, nebo není nejlepší ministr školství. Tady jde o záchranu českého školství, které v minulosti patřilo k nejlepším systémům v Evropě, ale teď se už léta propadá. Obsazením rady jsem jasně ukázal, že chci dát možnost mluvit do toho všem, kdo mají k tématu co říci.

 * Jaké kompetence rada bude mít?

V této fázi to bude poradní orgán ministra. Po příkladu Finska chci ale v budoucnu Národní radu pro vzdělávání zakomponovat do zákona tak, aby představovala kontinuitu vzdělávací politiky.

 * V tom případě by její postavení mohlo být zcela zásadní.

Ano, rada by měla hrát klíčovou roli při udržení vzdělávací strategie. Stane se to ale jedině tehdy, když se dohodneme na tom, čeho chceme ve vzdělání dosáhnout, čím odstartujeme a kde chceme být za pět, patnáct a dvacet let. Pak může mít rada zásadní postavení a náš školský systém se nebude potácet ode zdi ke zdi podle toho, kdo zrovna sedí v ministerském křesle. Neustále nekoncepční změny jsou největším škůdcem našeho školství.

Zdroj: Pražský deník 24. 10. 2014