V roce 2010 byla přijata strategie rozvoje Evropské unie na celou jednu dekádu. V dokumentu se uvádí, o kolik by měla do roku 2020 poklesnout v Unii nezaměstnanost a na jakou úroveň by se měl snížit podíl lidí žijících pod prahem chudoby.

Realita těmto přáním neodpovídá. Právě naopak. Od roku 2010 narůstá jak počet lidí bez práce, tak také podíl obyvatel žijících v bídě. Spolu s tím se zvyšují rozdíly v míře nezaměstnanosti mezi státy i mezi regiony uvnitř jednotlivých zemí. Evropa se tak stále více polarizuje.
Kvůli bankovní krizi a rostoucímu zadlužování států byla v uplynulých letech přijata řada opatření ke stabilizaci bankovnictví a ke zvýšení finanční kázně. Jaksi automaticky se předpokládalo, že finanční konsolidace povede zároveň k řešení problémů sociálních.
Tento předpoklad byl možná jedním z důvodů, proč byly cíle ozdravení financí stanoveny pro členské země závazně na rozdíl od cílů v oblasti snižování nezaměstnanosti a redukce chudoby.
Zdá se, že nikdo neuvažoval o scénáři, kdy pozvolná stabilizace státních financí bude doprovázena dalším růstem bídy a nezaměstnanosti. Pokud vše takto půjde dál, můžeme se dočkat časů, kdy banky budou sice stabilní a státní finance relativně zdravé, hrozba ztráty práce a pádu do chudoby však bude viset nad stále více lidmi.
V Evropské unii proto zaznívají hlasy požadující, aby se ta část investic, která prokazatelně vytváří pracovní příležitosti a brzdí nástup chudoby, nezapočítávala do schodků státních rozpočtů. Ještě radikálnější hlasy požadují, aby snižování nezaměstnanosti a redukce bídy byly členským zemím naordinovány tak závazně jako finanční konsolidace. Sociální indikátory mají být sledovány stejně přísně jako ty finanční.
Pokud by k tomu došlo, znamenalo by to, že neduhy kapitalismu mohou být zrušeny jednoduše z moci úřední. To ovšem není v době sílící konkurence mezi firmami, státy a celými světadíly příliš pravděpodobné.
Pravděpodobnější je, že Evropa si zvolí realističtější cíle: mít co nejzdravější finance ve společnosti, na jejíž léčení nejsou peníze.

Zdroj: Právo 23. 10. 2014