Minulý týden uspořádali Kurdové a hrstka jejich sympatizantů další z protestních akcí před Evropským parlamentem v Bruselu. Demonstrují zde opakovaně proti nezájmu, s nímž je Evropská unie a Spojené státy obětovaly islamistům. Několik desítek demonstrantů vniklo bez povolení do budovy a posedalo na schody ve třetím patře.

Takto nezpůsobné jednání je zajisté třeba odsoudit. Situace Kurdů však přesto vyvolává celou řadu otázek.
Na stránkách Práva proběhla diskuse týkající se pojímání lidských práv. Těch čistých i těch trochu ušpiněných. Nejnovější vývoj ukazuje, že mezi základní lidská práva bohužel nepatří svoboda žít bez hrozby, že vám horda fanatiků podřízne krk, anebo vydloubne oči.

V opačném případě by totiž Evropská unie i Spojené státy nepochybně podnikly energické kroky na ochranu ohrožených civilistů. Jsou přece zvyklé podnikat takové kroky a třeba i válečné výpravy u příležitostí mnohem méně dramatických. Dále se ukazuje, že NATO je organizace hodně výběrová. Řinčí zbraněmi tam, kde se ji o to nikdo neprosí. Tam, kde by bylo zásahu zapotřebí jako soli, zarytě mlčí. To v lepším případě.

V případě horším se členský stát NATO pustí do bombardování těch, kdo tvoří poslední bariéru chránící nás před tlupami náboženských fanatiků. Myšlenkové tanky a politici živící se kázáním lidských práv jistě vědí, proč to Turecko dělá. Existují lidé, kteří podle potřeby dokážou zdůvodnit cokoliv.

V očích Kurdů musíme ovšem vypadat tak trochu podivně. Nejprve proti nim diktátor Saddám Husajn použil bojové chemické látky, které jsme mu dodali my, velcí ochránci lidských práv. Tehdy jsme tomu zdálky přihlíželi.

Za několik let jsme ho svrhli pod příslibem demokratizace jeho země. Vytvořili jsme jen mocenské vakuum, do kterého se vklínili ti, kdo Kurdy masakrují dnes. Opět tomu z bezpečné vzdálenosti přihlížíme.

Zoufalí Kurdové se nakonec dočkali alespoň odpovědi ze strany Evropského parlamentu. Prostor před budovou, do které pronikli, byl obehnán ostnatým drátem.

Alespoň vědí, kde končí jejich hodně ušpiněná lidská práva.

Zdroj: Právo, 18.10.2014