Hnutí ANO z mnoha stran vytýkají, že vlastně nemá žádný program. Vadí to jak potenciálním koaličním partnerům, tak glosátorům, komentátorům a analytikům.

Babišovu hnutí lze jistě vytknout mnohé, rozruch kvůli absenci programu je však poněkud přehnaný. A nejde zdaleka jen o to, že voliči v naprosté většině programy stran nečtou a nijak zvlášť se po nich nepídí.

Programy byly důležité v době, kdy jednotlivé strany ještě hájily zájmy velkých společenských skupin. Některé otevřeně stranily podnikatelům, jiné bránily zaměstnance, opět jiné majitele půdy, další zase zájmy svobodných profesí či živnostníků.

Dnes se strany obracejí na voliče primárně nikoliv jako na velké skupiny, které se liší svým postavením v produkci bohatství, nýbrž jako na jednotlivce, kteří mají své priority v oblasti spotřeby. Slibují jim nejen hmotný blahobyt, ale také konzum důležitých jistot (například v podobě spokojeného stáří), klidu a bezpečí (klidné ulice, potírání zločinu).

Zatímco v produkci se zájmy jednotlivých skupin často výrazně lišily, ba mohly být přímo protikladné, ve spotřebě jsou zájmy všech jednotlivců velice podobné. Proto není náhoda, že programy politických stran se dalekosáhle překrývají a že mnoho lidí má problém vůbec je odlišit.

Strany se chovají podobně jako motoristé. Protože na trhu s auty je k dispozici jen omezené množství značek v omezeném počtu barev, nechávají řidiči vyniknout své individualitě za pomoci nápaditých cetek, jimiž vyzdobují vnitřek svého auta. Na poutačích politických stran slouží podobnému účelu jednou dýmka, jindy neidentifikovatelný opeřenec, ale i řada jiných symbolů, které postupně ztrácejí svůj původní význam. Stávají se z nich pouhé reklamní zkratky, které mají spotřebitele přesvědčit, že žádané zboží bude dodáno v požadované kvalitě. Andrej Babiš si může v těchto reklamních závodech snadno ušetřit jedno kolo. Úplně postačí, když místo programu vymyslí přitažlivé logo. Řada lidí si toho nevšimne právě tak, jako si toho nevšimli v případě jiných stran.

Zdroj: Právo, 17.10.2014