V souvislosti se slyšením kandidátů na posty eurokomisařů se pozornost našich médií vcelku pochopitelně soustředila na Věru Jourovou. Své nelehké úlohy se zhostila velice dobře. Pokud má někdo pocit, že něco zanedbala či nedotáhla, udělal velkou chybu, že jí včas neporadil.

Je zajímavé porovnat vystoupení této debutantky se zkušenou harcovnicí Mariannou Thyssenovou, která byla navržena na eurokomisařku pro zaměstnanost, sociální záležitosti a pracovní mobilitu.

Jde o Belgičanku, která zasedá v Evropském parlamentu od roku 1991. Na otázky europoslanců odpovídala vlámsky. Reagovala pohotově, inteligentně, s perfektní znalostí agendy. Kdo by se však domníval, že se od ní dozví cokoli nového, byl by zklamán.
Během doby, co zasedá Marianne Thyssenová v lavicích Evropského parlamentu, výrazně vzrostla nezaměstnanost, prudce narostl podíl neplnohodnotných pracovních míst a stoupl počet lidí žijících pod hranicí chudoby.

Designovaná eurokomisařka z frakce lidovců navrhuje na tyto neduhy několik léků: udělat vše pro urychlení hospodářského růstu, podporovat mobilitu pracovních sil mezi evropskými zeměmi a celoživotně rekvalifikovat pracovníky.

Potíž je v tom, že stejné léky se ordinují již minimálně od počátku devadesátých let, leč pacient chřadne, bída se šíří a spolu s ní sociální exkluze celých vrstev. Výsledky letošních voleb do Evropského parlamentu zaručují, že systémové změny nejsou na pořadu dne. Zvítězí rozvážná politika bezradného přešlapování.

Pevné mantinely, ve kterých se pohybujeme, vyjádřila v jedné ze svých odpovědí příští eurokomisařka pro sociální věci zhruba takto: Musíme odstranit všechny překážky, které brání ekonomickému růstu. Včetně těch překážek, které se týkají ochrany zaměstnanců v podnicích. Musíme je však odstranit takovým způsobem, aby tím neutrpěla ochrana zaměstnanců v podnicích.

V období všeobecné nejistoty tak máme aspoň jeden pevný bod. Co si dnes ugrilujeme, to budeme přežvykovat po dalších pět let.

Zdroj: Právo, 3.10.2014