Když jistý politik sliboval „noc dlouhých nožů“ hned poté, co vyhraje volby, bylo možné protestovat jen proti použitému termínu, protože samotné odvolání úředníka z vedoucí pozice je dodnes otázkou jednoho podpisu.

A když dostávala dnes již legendární šéfka kabinetu premiéra miliónové odměny na základě prostého zdůvodnění, že „dře jako kůň“, mohli jsme jen nevěřícně kroutit hlavou, protože striktní pravidla hodnocení a odměňování úředníků bohužel neexistují.
Takové excesy by měly skončit s přijetím nového zákonu o státní službě, který ve středu schválil Senát.

Málokterý zákon na sebe dokázal poutat tak široký zájem politiků a médií, a přitom víceméně zůstat stranou zájmu občanů. O služebním zákonu se nevedly debaty po hospodách i proto, že v politických obstrukcích a v zápalu vzrušené debaty o smysl a účel zákona zcela zapadalo, že nejde ani tak o to, zda superúředník bude sedět na úřadu vlády nebo ministerstvu vnitra, či kolik náměstků si s sebou může přivést ministr. Ale o to, že pro obsazování služebních míst budou platit jasná pravidla a vedoucí pracovníky bude možné odvolat jen ze zákonem uvedených důvodů.

Že přijetím zákona dojde ke skutečné depolitizaci státní správy, kdy z tisícovky zaměstnanců na ministerstvu se po změně vlády vymění pouze tři lidé – ministr a dva jeho náměstci! Že státní správa bude chráněna před nežádoucími politickými i komerčními tlaky a úředníci budou motivováni a permanentně vzděláváni.

Nová státní správa samozřejmě nevznikne jako mávnutím kouzelného proutku, je to běh na dlouhou trať. Za šachovnicovým praporkem by měla být státní správa s úředníky typu Eduarda Janoty. Tedy nezávislých uznávaných odborníků bez politických ambicí a preferencí, profesionálů, kteří za svoji práci nesou odpovědnost.

Mezi novelou služebního zákona, kterou jsem předkládal koncem loňského roku ve Sněmovně, a finálním zněním, které jsem obhajoval v Senátu, byla dlouhá cesta. Změna zaběhnuté praxe měla samozřejmě své odpůrce napříč politickým spektrem, politické nepolitiky nevyjímaje.

Fakt, že toto složité putování bylo lemováno kompromisními návrhy a shodou i s částí opozice dává naději, že zákon o státní službě nebude v budoucnu zásadně měněn.

Zdá se, že i přes snahu předchozích premiérů bude až Bohuslav Sobotka tím, který služební zákon dotáhne do úspěšného konce.

I když poslední krok zřejmě neučiní prezident, nýbrž Poslanecké sněmovna, stane se tento, možná nikoliv dokonalý, zato nanejvýš potřebný zákon součástí právního řádu České republiky. Po 25 letech od pádu nejzpolitizovanější státní správy je nejvyšší čas.

Zdroj: Právo, 3.10.2014