Sestavov

Tak trochu přitom zapadlo, v čem spočívají skutečné problémy Evropské komise. Její členové by měli vykonávat úlohu jakýchsi ministrů Unie, měli by rozhodovat proevropsky, v žádném případě nesmějí stranit zemi, ze které pocházejí.
S tímto principem je v podivném rozporu skutečnost, že každá členská země má nárok na svého eurokomisaře. Dokud bylo členských zemí patnáct, příliš to nevadilo. Patnáct smysluplných ministerstev je možno najít. Po rozšíření EU je ovšem třeba vymyslet ministerstev téměř dvakrát tolik. Jinak se nedostane na zástupce všech členských států, z nichž žádný nesmí hájit zájmy své země. Jsou to opravdu svérázné dostihy.

I kdyby všech 28 premiérů lobbovalo ze všech sil, nejméně na polovinu z nich stejně zbydou resorty zvláštní, až prapodivné. S tím souvisí další problém. Složení Evropského parlamentu je dáno výsledky celoevropských voleb. Složení Komise však kopíruje vnitrostátní situaci v jednotlivých zemích, která nemá s řízením Evropy příliš společného a bývá výsledkem střetávání úplně jiných zájmů.

Z evropských voleb vyšly jako nejsilnější dvě politické frakce – lidovci a těsně za nimi sociální demokraté. Výrazně oslabeni byli liberálové, kteří klesli až na čtvrtou příčku co do početnosti frakcí. Lidovci však obsadili zhruba polovinu míst eurokomisařů, sociální demokraté výrazně méně, liberálové vzhledem ke své početnosti bodovali nadstandardně.
Pokud by tento výsledek odrážel pozice jednotlivých stran ve členských zemích, bylo by to ještě pochopitelné. Ve skutečnosti sociální demokraté z mnoha zemí, ve kterých tvoří vládu, přepustili kandidaturu lidovci či liberálovi. Česká republika mezi tyto země patří. Tato skutečnost je z hlediska pozic a perspektiv levice v Evropě mnohem závažnějším problémem než to, v čele jakého resortu stane v Bruselu Věra Jourová.

Zdroj: Právo, 13.-14.9.2014