Zjištění statistiků, že stále existují značné rozdíly v příjmech lidí v závislosti na místě jejich bydliště, nejsou určitě dobrou zprávou .Vždyť, celá politika moderní integrující se Evropy , si zakládá právě na odstranění podobných regionálních disproporcí v rámci kontinentu i jednotlivých národních států. Bohatý sever Itálie, chudá Sicílie.

Vesnička kdesi v pohoří Sierra Nevada a výstavní letovisko na Costa del Sol. Bohatý Západ, chudý Východ, moderní města, rustikálně stagnující venkov.  V odstranění těchto regionálních disproporcí  je spatřována v Evropě cesta k rovnoměrné prosperitě všech oblastí. Ekonomický rozvoj zde cílí i na sociální stabilitu, vytváření nových pracovních příležitostí, podporu celkové dynamiky rozvoje.

To, že u nás existují rozdíly v příjmech ve výši 10 000 korun českých, za stejnou práci v rozdílných českých   regionech, je disproporcí skrytou, která není na první pohled vidět. Ukazuje se, že nestačí vybudovat infrastrukturu, postavit nové silnice, podporovat investiční příležitosti  v konkrétních českých regionech, ale že je nutné zabývat se i naplněním základního práva dostat za stejnou práci i stejný plat, i když se tato práce realizuje v různých místech. Evropa si sjednocuje normy a systémy, občas i natolik kuriózní, že je jejich přehnaná marginalita hned posouvá do čela žebříčků agenturních zpráv. Potom se stává, že nám unikají podstatné věci, mezi které fenomény výplaty determinované podle aktuálního bydliště určitě patří.

Cesta k nápravě tohoto stavu bude hodně složitá, protože se týká  zároveň osobní svobody člověka přijmout konkrétní práci za dohodnutý plat. Pokud však  velká  firma platí svoje zaměstnance na stejné pracovní pozici tak velmi rozdílně v odlišných částech země, je to špatně a jistě to nedopovídá nejen dobrým mravům. Platit by mělo: Výplata podle práce a nikoli podle bydliště!