Když už jsem si myslela, že trochu znám hranici, za kterou ve svých výrocích pan prezident nepůjde, Miloš Zeman ji náhle vzal a posunul někam, kam já nejsem schopna ani dohlédnout. Jeho výrok o tom, že demokraticky se lze premiéra zbavit svobodnými volbami, nedemokraticky kalašnikovem, je pro mě šokující. A věřím, že i pro drtivou většinu těch, kterým neortodoxní vystupování prezidenta do včerejška nevadilo, nebo si na něj zvykli.

Upřímně řečeno, po zvolení Miloše Zemana prezidentem jsem si osobně představovala, že jeho známé bonmoty, které sice bývaly peprné, ale většinou vtipné a výstižné, se v prezidentském úřadu posunou na úroveň bonmotů o kategorii vyšších, bonmotů státnických. Bohužel se stal opak. Pokud snad pan prezident pronesl věci hodné zapamatování - a myslím, že by se takové určitě našly - pak je bohužel přebil vysokou mírou hrubosti a vulgarity v řadě jiných případů. Budiž, je to škoda. Pokud Miloš Zeman chce být historií pamatován jako prezident, který „bez bázně a hany“ vypustil do éteru šokující sled vulgarismů, je to jeho volba. Stejně jako on byl volbou naší. Volbou, kterou plně respektuji.

Ovšem výrok, ve kterém veřejnosti její prezident nastiňuje, že jednou z možností, jak se zbavit premiéra, je jeho vražda, pro ten už neexistuje žádná omluva. Jediná omluva, která by zde byla na místě, je omluva pana prezidenta adresovaná panu premiérovi.