Milan Štěch je stálicí horní komory českého Parlamentu, ale také ČSSD. Jako bývalý šéf odborů nemá ve zvyku kličkovat v odpovědích, mluví přímo a nepřemýšlí, zda mu to přinese, nebo ubere politické body. Vzhledem k tomu, že lidé ho už čtyřikrát zvolili senátorem, jeho přístup se občanům zřejmě líbí. Patřil k těm sociálním demokratům, kteří se po lánském puči ihned a hlasitě postavili za předsedu ČSSD Bohuslava Sobotku. I v současných debatách o uprchlické krizi a budoucnosti Evropy jsou jejich stanoviska blízká.

Letos byla novoroční či vánoční poselství evropských politiků očekávána zvláště napjatě. Připomeňme si slova německé kancléřky Angely Merkelová, která mimo jiné uvedla: „Je důležité, abychom nenaslouchali těm, kteří si s chladem či dokonce nenávistí v srdci chtějí uzurpovat němectví jen pro sebe a ostatní z něj chtějí vyloučit.“ Český prezident Miloš Zeman zase pronesl: „Tahle země je naše, není a ani nemůže být pro všechny.“ Jak si vykládáte, že státníci dvou sousedních zemí, členů EU, mají tak protichůdné názory na uprchlickou krizi?

To, že tato země je naše, je samozřejmě pravda. S prezidentovým konstatováním tedy souhlasím, ale problém vidím v tom, v jakém kontextu to řekl. Prožíváme období, v němž hrozí, že Evropa bude osídlena vlnou lidí jiného vyznání, zvyků, přístupu ke všem hodnotám snad s výjimkou života, ale ani to nelze tvrdit u všech. V každé zemi tuto situaci občané vnímají trochu jinak. V případě projevu Miloše Zemana to vyznělo tak, že on je tím největším zastáncem naší národní suverenity, a já si myslím, že v současné době to nebylo třeba takto formulovat. U Angely Merkelové vidím stín minulosti.

Pocit politické a morální viny?

Německo má stále trauma z nejhroznější války v historii lidstva. Slova Angely Merkelové jsou v přímém protikladu k tomu, co její vlast charakterizovalo v první polovině minulého století, kdy se Němci, nebo přesněji řečeno jejich vůdci považovali za nadřazenou rasu. Tuto ideologii přijala v 30. a 40. letech 20. století za svou většina německého obyvatelstva. Přesto si myslím, že v dnešních souvislostech kancléřka Merkelová nevystupuje realisticky. Jistě dobře ví, že v Německu sílí ultranacionalistické proudy, které reagují na masový příliv uprchlíků a vstřícnost oficiálních míst vůči nim. Proto je podle mě namístě obezřetnost. Oba zmínění státníci by měli sundat nohu z plynu, kancléřka by měla víc naslouchat názorům Němců, ale i ostatních obyvatel Evropy a pan prezident Zeman by měl více zvažovat možné dopady svých slov na občany.

Jenže pro politika je enormně těžké balancovat na tenké hranici mezi populisticky vypjatým nacionalismem a přehlížením reálných obav většiny národa z přílivu laviny lidí z jiného civilizačního okruhu. Jak nesklouznout k heslu „Čechy Čechům“ a zároveň neotevírat bezbřehou náruč všem imigrantům?

Musíte vsadit na velmi trpělivou osvětovou práci. Osobně se o vyvážený přístup, který jste popsala, velmi snažím. Opravdu nechci, aby tady došlo k přílivu ekonomických migrantů jako kdysi v západní Evropě. Pro ně se Francie, Německo či Belgie nikdy domovem nestaly, přitom se ale do Turecka, severní Afriky a zemí Blízkého východu vracet nechtějí. Nepřeji si, aby u nás byly statisíce lidí z této oblasti právě proto, že už se prokázalo, že jejich splynutí s původním obyvatelstvem je často problematické. Zároveň nelze zavírat oči před tím, že kromě ekonomických důvodů lidé prchají i kvůli válce a politickému pronásledování. Někdo může říct, že stačí postavit ocelový plot a uprchlíky k nám prostě nepouštět, nechat je, ať si to doma vyřídí sami. Není to pravda, žádný plot nevydrží, vždy se k nám nějak dostanou. Bohužel i na naše náklady se musíme postarat o to, aby mohli žít ve svých zemích.

To stačí?

Zdaleka ne. Především musíme umět naše občany přesvědčit, že se v dané věci dělá maximum. Pohříchu konkrétní kroky v rámci Evropské unie dlouho chyběly.

Až na to, že maďarský premiér Viktor Orbán plot nestavěl jako obranný schengenský val, ale jako ochranu Maďarska, což také doma velmi zdůrazňoval.

Na Orbána se sice mnozí dívají jako na velmi kontroverzního politika, ale v danou chvíli nebyl důvod to akcentovat. Pravda je, že Maďarsko je členskou zemí EU a součástí schengenského prostoru a jeho vláda tento prostor ochránila. Kdyby se stejně zachovaly ostatní země, celý problém mohl být daleko menší a lidé nemuseli být tak vystrašení. Politici se musejí začít chovat racionálně a slevit i ze svého pevného přesvědčení, jako třeba Angela Merkelová. Nebo to přestat používat jako kalkul při získávání podpory veřejnosti. Unie včetně ochrany schengenské hranice nebyla na takovou expanzi emigrantů připravena, to je nutné rychle napravit. Tady je ovšem třeba připomenout, že když Maďaři začali stavět plot na hranici se Srbskem, které není součástí Schengenu, skoro všichni unijní lídři je kritizovali. Já jsem byl loni v září na návštěvě Budapešti a Maďary jsem za jejich úsilí pochválil, protože oni jediní aktivně schengenskou hranici chránili.

Jako Miloš Zeman?

Nechci ho z toho obviňovat, ale hodně se o tom hovoří a bohužel některé náznaky tady skutečně jsou. Evropští politici musejí hledat cesty ke sblížení, i když je zřejmé, že jedním hlasem nebudou mluvit nikdy. Rozdílná stanoviska, která tu existují, a vy jste uvedla hned na začátku příklad Angely Merkelové a Miloše Zemana, jsou zatím tak velká, že lidé z toho musejí mít zmatek v hlavě. Důležitá je i osvěta, aby vůbec pochopili, co se v arabském světě děje. Kořeny migrační vlny jsou hluboké a spočívají v náboženských otázkách. A my z historie víme, že náboženské rozbroje bývají zdrojem velmi vážných konfliktů.

Znalci tvrdí, že spor mezi sunity a šíity vývojově v podstatě kopíruje náboženské střety katolíků a protestantů v Evropě kolem třicetileté války.

Ano, jsou vlastně o 400 let v tomto ohledu zpátky. Z těchto expertních názorů ve formulování svých postojů vycházím a přihlížím k nim. Samozřejmě bych na tom velmi snadno dokázal sbírat laciné politické body, ale čemu bych tím pomohl? Ničemu, hlavně bych nepomohl svému svědomí. Vyčítal bych si totiž, že jde o krátkodobý účelový kalkul, který nepomáhá hledání celoevropského řešení. Jestli si někdo myslí, že ho Česká republika najde sama, pak se hluboce mýlí. My máme velkou výhodu, že se dokážeme domluvit v rámci visegrádské čtyřky, a díky tomu pak můžeme ovlivňovat rozhodování Evropské komise a europarlamentu. To bychom měli využívat, ne se vybíjet na jalových sporech, kdo je méně či více radikální. Při kompetencích, které v zahraniční politice mám, bych mohl být jedním z nejradikálnějších politiků a určitě by mi to zvyšovalo popularitu, ale já se k tomu nikdy snižovat nebudu, neboť bych neprospíval naší zemi a jejím občanům. Navíc pokud se někdo domnívá, že ústavní činitelé mají nějaké přesné informace o pohybech jednotlivých skupin v arabském světě, tak se mýlí. Dělat soudy z toho, že někde něco někdy řekl, je velmi ošemetné a nebezpečné.

Nevím, jestli máte podobně rozsáhlé informace jako prezident Miloš Zeman, nebo zda mluvíte se stejnými lidmi, ale česká hlava státu tento týden oznámila, že masový přesun uprchlíků do Evropy organizuje Muslimské bratrstvo. Řekl mu to marocký ministr zahraničí a korunní princ Spojených arabských emirátů. Nedivím se, že občané v tom mají zmatek, protože nic takového dosud neslyšeli. Exprezident Václav Klaus pro změnu tvrdí, že za migračním přílivem stojí bruselské elity a Angela Merkelová, neboť díky němu chtějí prosadit silnější evropskou integraci.

V polovině prosince jsme měli na Hradě schůzku čtyř nejvyšších ústavních činitelů za účasti ministrů obrany a vnitra a tam žádná odhalení tohoto typu nepadla. Pan prezident jen na počátku setkání definoval sebe jako radikálnějšího politika a premiéra jako zdrženlivějšího. K tomu jsem měl výhrady, protože něco jiného je dělat prognostiku a něco jiného dělat reálnou politiku. Pan prezident by měl dostávat od zpravodajských služeb stejné informace jako premiér a předsedové obou parlamentních komor. Druhá věc je, že při rozhovorech se zahraničními politiky a diplomaty musíme být ostražití. Loni v únoru jsem byl skoro týden v Maroku a jednal jsem se všemi nejvyššími představiteli země kromě krále, který byl v té době nemocný. Mohu vám říct, že Maročané byli ve svých vyjádřeních velmi zdrženliví. Oni doposud svoji obrannou a kontrolní činnost vykonávají velmi dobře a snaží se, aby k nim extremistické síly nepronikly. Když jsem třeba nadhodil otázku střetu dvou náboženských směrů v arabském světě, vůbec to nechtěli rozvádět. Moc tedy nevěřím tomu, že by jejich ministr hovořil o jasných podkladech ohledně role Muslimského bratrstva. V žádném případě by si to nedovolil říct takto naplno, protože by tím mohl zhoršit postavení Maroka v regionu.

Co z toho směrem k prezidentu Zemanovi a jeho sdělení vyplývá?

Znám pana prezidenta řadu let a mám zkušenost, že když se vyslovila nějaká domněnka, časem ji použil jako fakt. Jenže mezi tím je velikánský rozdíl. Domněnku je třeba nechat prověřit a zvažovat všechny souvislosti. Politici si opravdu musejí rozmyslet, co vypouštějí z úst. Kdybychom opakovaně říkali věci, které nejsme schopni prokázat, lidé by nám oprávněně přestali věřit. A do určité míry by se nás museli i bát, neboť bychom se stali šiřiteli nikoli informací, ale dezinformací. Abyste si ale neučinila mylný závěr, s většinou prezidentových názorů souhlasím, jen mám jiné vyjadřovací prostředky. A nechci veřejnosti sdělovat neprokázané věci, které nejsou doložitelné a mohou nás zavést i na scestí.

Největší odpovědnost za zahraniční politiku nese předseda vlády, on naši zemi reprezentuje na evropských summitech a radách, jeho slovo je pro partnery závazné. Bohuslav Sobotka je typem obezřetného, zdrženlivého politika, který váží slova. V komunikaci s voliči to ale nemusí být bonus, naopak takový výkon mohou vnímat jako slabost, nedůraznost, nedostatek leadershipu. Řešíte to uvnitř ČSSD?

To je věc názoru a dlouhodobého přístupu k politice. Pokud budete hrát jen o současné preference, vyplatilo by se asi postupovat jako Robert Fico, kterého na jaře čekají volby. Sobotka přemýšlí v delším horizontu a já oceňuji u lidí obecně, ale u politiků zvláště kontinuitu chování. Každý se může po čase v pohledu na určitou věc posunout a jenom hlupák nevnímá názory ostatních včetně oponentů. Zodpovědný předseda vlády ovšem nemůže pojímat migrační krizi jako izolovaný jev. My jsme naprosto otevřená ekonomika, skoro všechny rozhodující výrobní kapacity jsou u nás v rukou nadnárodního kapitálu, a to není zásluhou současné vlády. Kdyby naše politické postoje byly přeneseny do ekonomické oblasti jenom na základě vystupování pana prezidenta, tak mám obavu, že za nějaký rok bychom mohli mít trojnásobnou nezaměstnanost. Chci tím říct, že musíme věci posuzovat v komplexu, protože jsme součástí EU, víc než 80 procent naší produkce směřuje do unijních států. Nemůžeme se chovat jako země, která nemá zapotřebí brát ohled na své okolí. Nebylo to tak za Rakouska­Uherska, za první republiky ani za minulého režimu. Vždy jsme se museli ohlížet na naše partnery a spojence. Tak to bylo a bude.

Jsme v roce krajských voleb, a tak se znovu ptám na postavení Bohuslava Sobotky uvnitř sociální demokracie. Neozývají se například ze strany Michala Haška nebo Milana Chovance výtky, že předseda málo bouchá do stolu a není tak výrazný jako Andrej Babiš?

Nic takového jsem nezaznamenal. Sociální demokracie postup vlády v migrační otázce plně podporuje. I v Senátu jsme se tím třikrát zabývali a naše usnesení vždy byla souhlasná.

Jste přesvědčen, že to ocení i voliči?

To právě nejsem, protože část lidí se uprchlíků bojí natolik, že by chtěla vládu tvrdé ruky a silných gest. Naštěstí u nás ale není významná politická síla, která by se toho chytila a zneužila to, aspoň v to doufám.

Myslíte, že podzimní volby, v nichž ČSSD obhajuje jedenáct z třinácti hejtmanství, budou uprchlickým tématem poznamenané?

Nějakým procentem se to tam prolne, ale soudím, že rozhodující bude, jak lidé vnímají práci krajských zastupitelstev. Roli bude hrát i hospodářský vývoj v letošním roce. Pokud se migrační otázka začne aktivně řešit, ekonomičtí uprchlíci budou vraceni zpátky a široká mezinárodní koalice včetně Ruska proti Islámskému státu bude úspěšná, pak se jen potvrdí správný postup české vlády. Samozřejmě nemůžeme vyloučit ani zhoršení situace a pak bude záležet na tom, jak zásadově bude vláda prosazovat ochranu schengenských hranic, důslednou azylovou politiku, trvat na Dublinských dohodách a na odmítání kvót. Musíme držet svoje stanoviska a zároveň kooperovat s partnery. Na samostatnou obranu našich hranic nemáme vojenské ani policejní síly.

Mluvit s nimi musíme i proto, že skutečně nejde jen o praktické zvládnutí uprchlické laviny, ale také o osud projektu Evropské unie. Vstoupili jsme do roku, kdy budou Britové hlasovat o setrvání v EU a Viktor Orbán i Robert Fico silně brnkají na nacionalistickou strunu. Aktuálně ovšem sledujeme se znepokojením vývoj v Polsku, kde se po volbách, které vyhrála Kaczyńského strana Právo a spravedlnost, dějí nevídané věci – nejsou jmenováni již schválení ústavní soudci, v noci se odvolávají šéfové tajných služeb a vláda brutálně zasáhla do nezávislosti veřejnoprávních médií. Co se u našich sousedů děje?

Jeden můj známý, politolog, s nímž souhlasím, řekl, že v Polsku probíhá podobný proces jako například u nás po únoru 1948, samozřejmě v jiném politickém gardu. Po demokratických volbách dochází k silovému převzetí moci. Zajímavé je, že v Polsku nezafungovala druhá parlamentní komora, protože je tam volena současně se Sejmem. V České republice by takový postup možný nebyl. Sněmovna by sice mohla být většinově jednobarevná, ale Senát, který se obměňuje jen třetinově, ne. Proto vnímám horní komoru jako silný stabilizační faktor a pojistku. Ústavní zákony totiž v Česku není možné měnit bez souhlasu druhé komory.

To jste mě uklidnil ohledně České republiky, ale co se dá dělat s Polskem?

Samozřejmě do jeho vnitřních záležitostí zasahovat nemůžeme…

Brusel už znepokojení ovšem vyjádřil.

Ano, neboť Polsko je členem Evropské unie a mělo by ctít jistá pravidla. Ovlivnit konkrétní vývoj v Polsku by ale i pro Brusel bylo velmi obtížné. Němci, kteří jsou společně s Francií hnacím motorem evropské integrace, Poláky vnímají jako velmi statečný národ a s ohledem na minulost jsou v nějakých gestech či výrocích na jejich adresu opatrní. Víte, já v Poláky věřím. Pokud se vývoj neupraví a neposune správným směrem, určitě to Poláci dají hlasitě najevo. Nakonec Solidarita také vznikla právě v Polsku, když okolní země ještě na podobný odpor neměly ani pomyšlení, byť je pravda, že tam nebylo co jíst. Poláci prostě se sebou dlouho orat nenechají. Věřím v jejich schopnost si svoje věci vyřešit. A byl bych docela rád, aby Evropská unie nebyla v tomto směru příliš horlivá. Nechci, aby vystupovala jako četník, který bude říkat, co je, nebo není správné. O tom mají rozhodovat občané každé země. Pokud by to přerostlo určité meze, lze to dát vhodnými diplomatickými prostředky najevo, ale teď bych to nechal na Polácích.

„Někdo může říct, že stačí postavit ocelový plot a uprchlíky k nám prostě nepouštět, nechat je, ať si to doma vyřídí sami. Není to pravda, žádný plot nevydrží, vždy se k nám nějak dostanou. Bohužel i na naše náklady se musíme postarat o to, aby mohli žít ve svých zemích.“ „Politici si opravdu musejí rozmyslet, co vypouštějí z úst. Kdybychom opakovaně říkali věci, které nejsme schopni prokázat, lidé by nám oprávněně přestali věřit. A do určité míry by se nás museli i bát, neboť bychom se stali šiřiteli nikoli informací, ale dezinformací.“

Zdroj: Deník