Premiér se žádné chyby nedopustil. Bezpečnost země únikem jeho e-mailů nebyla nijak narušena. To, co skutečně musíme zajistit, je, aby bylo možné ty, jejichž obětí se předseda vlády stal, potrestat, míní ministr vnitra.

Jednou z priorit vašeho ministerstva pro tento rok je audit národní bezpečnosti. Nemělo by se po aktuální kauze nabourané soukromé schránky premiéra Bohuslava Sobotky začít se zabezpečením komunikace ústavních činitelů?

Ústavní činitelé mají komunikaci standardně zabezpečenu včetně třeba telefonního spojení a nevidím důvod na tom cokoliv měnit.

Ale přece právě na případu premiéra je vidět, že není ochráněn, pokud se rozhodne používat volně dostupnou e-mailovou schránku…

Premiér je také předsedou strany amá e-mailovou komunikaci se straníky a svými přáteli a je nepředstavitelné mu zakázat takovou komunikaci vést. A nelze také nějak omezovat to, co mu tam jednotliví lidé píší. Každý člověk je zodpovědný za to, co píše. A z toho, co jsem viděl, se pan premiér žádné chyby v komunikaci nedopustil a bezpečnost země neohrozil. Komunikace, která unikla, je ze soukromé schránky a je zásahem do soukromé sféry jednoho člověka, a pokud mu někdo poslal na tento e-mail utajovanou skutečnost, a já si to nemyslím, tak je za to odpovědný odesilatel.

Já se také neptám na pochybení premiéra. Ptám se, zda by po tomto případu neměly být nastaveny nějaké vyšší standardy ochrany komunikace ústavních činitelů. Unich bohužel platí, že prostě nejsou běžnými lidmi.

Standardy pro komunikaci ústavních činitelů ohledně utajovaných skutečností jsou agendou Národního bezpečnostního úřadu a odvíjí se to podle stupně utajení. A všichni ve státní správě vědí, jak je s utajovanými skutečnostmi třeba nakládat. Je třeba, aby se na tuto záležitost podíval NBÚ a případně nějaké systémové řešení navrhl. Ovšem zakazovat používání free mailů lidem ze státní správy na různých vrcholových pozicích je podle mě nemožné. Dovedu si představit, že po vyhodnocení toho, co se stalo a jakým způsobem byla soukromá korespondence premiéra zcizena, může NBÚ dát obecné doporučení ústavním činitelům, jak zabezpečovat své e-maily, ale vydržme, jak se celý případ vyvine. Správné řešení podlemě je, že operátoři poskytnou větší zabezpečení všem. To, co skutečně musíme zajistit, je, aby bylo možné ty, kdo tímto způsobem porušují zákon, potrestat. Premiér se stal obětí trestného činu a v naší zemi to přece nemůžeme tolerovat. A je jedno, zda jde o premiéra, Chovance, nebo kohokoliv jiného.

Není to ale selhání bezpečnostních složek, nebo spíš služeb, že může být premiér takto napaden a třeba i vydíratelný, protože neznáme obsah e-mailů, které nebyly zveřejněny?

Znovu říkám, je třeba vyčkat na vyšetřování tohoto zločinu. Podle toho, co zatím víme, bezpečnost země nijak narušena nebyla. Pan premiér se žádné chyby nedopustil. Podle informací, které mám, dal pan premiér již v prosinci policii k dispozici svou e-mailovou schránku, a proto předpokládám, že policie má celý obsah zkopírovaný, a tudíž premiér nemůže být vydíratelný.

Vraťme se k auditu národní bezpečnosti. V jakém rozsahu bude řešit kyberbezpečnost i vzhledem k tomuto útoku na premiéra i s ohledem na dřívější útoky na vás nebo třeba Českou poštu?

Kyberútoky se dějí dnes a denně, to, že se o nich veřejnost nedozví, je jiná věc. Tudíž není třeba zadání auditu upravovat. Stát dobře ví, že se část organizovaného zločinu přesunula na síť, ať už jde o útoky na bankovní účty, nebo na informační zdroje. A kyberbezpečnosti se věnuje policie, tajné služby i NBÚ. A děláme vše pro to, aby byla kyberbezpečnost Česka posílena, řeší to bezmála každá Bezpečnostní rada státu. Audit má prověřit připravenost na různou sílu útoků a nemusí jít jen o ty kybernetické. Potřebujeme manuály pro takové situace. V této chvíli je Česko podle mezinárodních standardů desátou nejbezpečnější zemí a my musíme dělat vše pro to, abychom si tak vysoký standard udrželi. A nepůjde jen o bezpečnostní složky či hasiče, ale o surovinovou bezpečnost, energetickou bezpečnost, zabezpečení zdrojů pitné vody, migrační krizi. A na základě výsledků se budeme zamýšlet nad stavem legislativy, zda ji není třeba upravit podle aktuálních hrozeb.

Předpokládáte, že tedy dojde ke zpřísňování legislativy, co se týče internetové kriminality? Třeba jen to, že v Česku není možné dosáhnout toho, aby byl „zavřen“ server, na němž jsou zveřejněny premiérovy e-maily, protože je registrován ve Spojených státech...

Problém je, že stránky, které jsou šiřiteli dětské pornografie, nebo jinak závadové stránky plné rasismu či jiných druhů xenofobie jsou registrovány ve Spojených státech nebo jiných zemích, které neumožňují na základě své vnitřní legislativy ty weby vypnout. Je to i případ stránek, které zveřejnily soukromou korespondenci premiéra. My jsme opakovaně v minulosti, když tatáž stránka zaútočila na ministryni Michaelu Marksovou, žádali provozovatele i úřady v USA, aby zakročili. S ohledem na americkou ústavu to ale není možné. Tohle je ovšem nad síly České republiky. Toto musí na mezinárodním poli prosadit Evropská unie, která v rámci mezinárodních dohod bude trvat na tom, aby byla mnohem vyšší vymahatelnost práva.

Dobrá, zkusím to jinak. Je čas na to, aby se legislativa zabývala svobodou na internetu, když je velmi obtížné, ne-li nemožné, dosledovat pachatele podobných činů, jako je únik premiérových e-mailů?

Přichází doba, kdy si lidé musí uvědomit, že cosi psát na webu, e-mailem, zkrátka na síti, že i tím se mohou dopouštět trestné činnosti. Že nepravda, která nese znaky trestného činu, může být zájmem policie. A ti lidé za ni mohou být souzeni a odsouzeni. Ať je to poplašná zpráva, forma xenofobie, nebo něco podobného. Já si nemyslím, že je čas výrazně omezovat internet. Myslím, že nastává doba, kdy lidé budou identifikováni s tím, co říkají. A co dělají na internetu. Je složité pro mě jako ministra vnitra přijmout, že zde byly v minulosti výhrůžky proti ústavním činitelům nebo institucím státu a nelze je vyšetřit jen proto, že nejsme za současného stavu schopni dohledat původce zpráv. Kdybych teď řekl, že bych chtěl, aby každý uživatel internetu byl identifikován, tak se na mě vrhnou všichni. Ale podle mě nastala doba k debatě, jak se tímto směrem posunout. Myslím, že ani ti, kdo plédují za svobodu internetu, nechtějí, aby to bylo rejdiště zločinů a semeniště různých hnutí, která chtějí zlo. A věřím, že i s ochránci svobody internetu najdeme společnou řeč.

Dá se čekat, že z auditu vyplynou další úpravy legislativy, které by mohly zasáhnout občany?

Pokud se ukáže, že v některých aspektech neodpovídají standardům třeba evropského práva, tak samozřejmě. Ale jinak legislativa se přece upravuje vždy s ohledem na bezpečnost, vezměte si události v Uherském Brodu, kdy šílený střelec zabil lidi v restauraci. Máme nyní přísnější legislativu, co se týče držení zbraní, častější kontroly a to samozřejmě zasahuje občany, kteří zbraně mají. Přitom je samozřejmě třeba si uvědomit, že na jednotlivé excesy nemůže žádný zákon pamatovat.

Mezi aspekty, kterými se bude zabývat audit národní bezpečnosti, jste zmiňoval také migraci a s ní spojené hrozby. Jak aktuálně vypadá ochrana českých hranic, kam jste vysílali policisty, aby kontrolovali migrační vlnu?

Ostraha byla zmírněna. Ten režim byl snížen. Policie je přítomna jen na hlavních přechodech. Migrační tok k nám se totiž bezmála zastavil. Při záchytech jde o jednotky lidí. Minulý týden snad jen dva lidé, za měsíc je to okolo patnácti dvaceti případů nelegálních migrantů. Pokud ovšem nezafungují dohody s Tureckem, aby se staralo o uprchlíky na svém území, a pokud Řecko nezlepší kontrolu svých hranic, na jaře se migrační vlna obnoví možná v ještě větší síle než vloni. Když budou opatření fungovat, dá se čekat, že do Evropy přijde 200 až 300 tisíc nových běženců, v opačném případě půjde o miliony.

Není třeba zvážit opět zpřísnění kontroly na hranicích, když to dělají v této chvíli státy jako Dánsko nebo Švédsko? Nehrozí, že se migrační tok přece jen stočí k nám?

Policisté nadále hranice s Rakouskem hlídají, jen jich je v této chvíli méně, protože zatím větší ostraha není třeba. Jak říkám, příchod uprchlíků k nám se bezmála zastavil. Problémy nemáme. Detenční zařízení jsou v podstatě neobsazená. V této chvíli máme 1500 míst jako možnou kapacitu a k dnešnímu dni je obsazeno asi 111. To, co dnes dělá Dánsko nebo Švédsko, je totéž, co jsme my dělali před půlrokem. A je zvláštní, že země, které byly velmi otevřené a odsuzovaly opatrnější přístup České republiky, dnes dělají totéž co my tenkrát. Jsou to mnohdy země, které jsou cílové a potýkají se s velkým počtem migrantů. A nejsou schopny všechny příchozí integrovat.

S jakými výhledy migračních vln pracujete do budoucna?

Musím říct, že zatímse odhady naplňovaly. Pravda, ne na sto procent. Čekali jsme, že se v zimě migrační vlna zastaví úplně. Stále jsou to stovky a tisíce lidí, kteří procházejí do západní Evropy. Ale velmi dobře zafungovala Makedonie, lépe než Řekové. Tam jsme mimochodem poslali finanční pomoc a od února tam budou sloužit i naši policisté. Ty odhady pro nejbližší budoucnost jsem již zmiňoval. Efektivní opatření budou znamenat, že přijdou jen stovky tisíc lidí. A ten druhý scénář mluví o tom, že se migrační tok vrátí v nebývalé síle. Střízlivé odhady říkají, že o příchodu do Evropy uvažují dva až tři miliony lidí. A pak je zde otázka legální migrace. Německo deklaruje, že přijalo přes milion lidí a z nich valnou většinu podle starých zákonů, které umožňují slučování rodin. A v takovém případě se počítá s koeficientem 5,5 na jednoho.

A vzdálenější budoucnost?

Je třeba počítat s klimatickými změnami, které mohou dát do pohybu velkou masu lidí. Nedostatek vody bude vyvolávat mnohem větší přesuny lidí než válečný konflikt v Sýrii. Válka jednou skončí, ale klimatické změny jsou trvalejší. Afrika se začíná přelidňovat a je tam spousta mladých lidí, kteří přestávají věřit, že se jim v jejich zemi bude dařit dobře. A díky přístupu k internetu mají pocit, že bohatá Evropa je ráj na zemi. Ale na místě pak zjišťují, že jsou často považováni za občany druhé kategorie a že to přetrvává i u jejich dětí. A z toho roste frustrace, která vede k radikalizaci těchto lidí. Když se podíváte na útoky ve Francii například, tak mnohdy je provádí druhá nebo třetí generace přistěhovalců – a to může být velmi zásadní problém do budoucna.

Ještě jednou se vrátím k bezpečnostnímu auditu. Ohrožovat bezpečnost země může i politická nestabilita. Dá se v rámci krizových plánů pracovat i s tímto fenoménem?

Otázkou podlemě není samotná politická nestabilita, ale jevy, které k ní vedou. Jedním z nich je například propaganda řízená cizí mocností, případně snaha ingerovat do vnitřních záležitostí jak České republiky, tak celé Evropské unie. Je třeba si uvědomit, že sebevědomá, bohatá a akceschopná Unie nevyhovuje mnoha státům mimo ni.

Je možné udržet politickou stabilitu v jedenácti letech permanentních voleb?

Já myslím, že český volič je přemýšlivý a zodpovědný. A za výměnu si politici mohou sami. Musí pracovat tak, aby voliči nutnost změny nepociťovali. Apokud nebudeme schopni v rámci demokratických postupů přesvědčit lidi o tom, že řešíme jejich problémy efektivně, tak budeme nahrazeni. A může se stát, že populisty. Apak přichází nestabilita a totalita.

Zdroj: Lidové noviny