Svatý boj pravice za zneškodnění elektronické evidence tržeb bude mít tento pátek další pokračování. Začne přerušená sněmovní schůze a opoziční strany již avizovaly, že i tentokrát hodlají činnost parlamentu zablokovat. Často jsem si během loňských obstrukcí, kdy se mnozí poslanci předháněli, kdo ve více větách řekne méně, kladl otázku, proč zrovna spor o modernější metodu kontroly placení daní vyvolává u některých takové emoce.

V čem je tak špatný zákon, který má za ambice vybrat daně i od těch, kteří se dosud placení daní krácením tržeb vyhýbali? A v čem je tento zákon špatný natolik, že namísto věcné diskuze o něm si jej TOP 09 a ODS vzala za svoji politickou mantru, o níž se věcně nediskutuje, ale která se rovnou prostě odmítá? Pro koho je ponechání možnosti některým živnostníkům neplatit daně natolik významné, aby středeční a páteční schůze Sněmovny byly kvůli tomu zablokované? Má vůbec pravicová opozice zájem bojovat s šedou ekonomikou a daňovými úniky?

Žijeme ve státě, kde jen úniky na dani z přidané hodnoty každoročně činí podle NKÚ na 80 miliard korun. Šedou ekonomikou proteče ročně podle některých studií 400 až 600 miliard korun. Bylo by tedy logické alespoň diskutovat o každém záměru, který se pokusí bojovat s šedou ekonomikou, bojovat s daňovými úniky. Namísto toho jsme svědky situace, kdy sněmovní většině je – s licoměrným odkazem na svátost demokracie – upíráno právo prosadit a realizovat svůj volební program. Očekával bych, že pravicové strany místo předčítání sněmovních stenoprotokolů, či sáhodlouhých rétorických cvičení o ničem, dají vlastní návrhy na snížení daňových úniků a v rámci demokratických zvyklostí předloží veřejnosti argumenty o svém pojetí pravdy. Leč nestalo se. To, co nyní pravicová opozice v souvislosti s elektronickou evidencí tržeb (EET) předvádí, je již za hranou demokracie a možná i za hranou ústavnosti.

Zcela liché jsou v tomto ohledu Kalouskovy argumenty, že oni sami jen oplácejí Sobotkově vládě stejnou mincí, když před lety ČSSD vedla obstrukce proti přijetí důchodové reformy a škrtícímu balíčku pravicové vlády. Zásadních rozdílů mezi nyní a tehdy je hned několik, ten nejzásadnější však vyvěrá z odlišné filosofie pravicových vlád a současné koalice. Zatímco Nečasova a Topolánkova vláda se vyznačovala úporným zvykem prosazovat veškeré důležité reformy bez diskuze s opozicí a s válcovací převahou několika hlasů, Sobotkova vláda sama nabídla u řady důležitých legislativních opatření opozici kompromisní jednání. Návrhy státních rozpočtů, jakož i další důležitou legislativu, nechává procházet širokou diskuzí nejen na  parlamentní půdě, ale i s partnery sociálního dialogu. Tomu tak jistě vždy v minulosti za pravicových vlád nebylo.

Je pravda, že současný jednací řád Sněmovny umožňuje opozici provádět to, co provádí. Či lépe řečeno to co předvádí. Bohužel. Většinové vládní koalici nenechává prostor k tomu, aby mohla splnit to, co slíbila svým voličům. A odpírá-li se většině možnost realizovat svůj program, popírají se tím nejen výsledky, ale i samotný smysl voleb. Chápu tedy, že dochází s takovým jednáním opozice vládní koalici trpělivost. Na druhou stranu nejsem ale příliš nakloněn k tomu, aby se účelově měnil jednací řád a to bez konsensu všech parlamentních klubů. Mám na mysli návrh hnutí ANO stanovit pevně čas na vystoupení podle počtu poslanců jednotlivých klubů. Sněmovna musí zůstat tribunou, kde se diskutuje, vyjadřují názory, přičemž právo na diskusi musí mít každý poslanec. Nikoliv na její zneužívání a blokování práce Sněmovny. Co se v současném jednacím řádu jeví jako nešťastné je hlasování o zákonech ve třetím čtení pouze ve středu a v pátek, a to ještě v omezený čas.

Trpělivě se snažíme vysvětlovat, že elektronická evidence tržeb není nástroj na šmírování poctivých lidí, jak se snaží podsouvat opozice. Že elektronická evidence není šance, jak ožebračit poctivé živnostníky, ale naopak opatření, které jim vyrovná podmínky s těmi, kteří daně neplatí. Že vyhýbání se daním je nejen nepoctivé, ale i nesolidární. Že pokud se nebudou platit daně, pak také nebude z čeho financovat komunální služby, veřejnou dopravu, školství, zdravotnictví, hasiče a policii. A zajištění těchto veřejných služeb je prioritou nejen sociální demokracie, ale celé koaliční vlády.

Poznámka nakonec. Domnívám se, že ministerstvo financí podcenilo problémy, které mohou nastat při projednávání zákona ve Sněmovně a při zavádění EET do života. Nejde samozřejmě jen o legislativní část, ale i o část technickou. Netvrdím to až nyní, psal jsem o tom již na jaře loňského roku. Pokud by zákon do Sněmovny dorazil včas, mohli jsme dnes být zřejmě o hodně dál.

Zdroj: Hospodářské noviny