ČSSD v médiích - Chládek: Od září mají ředitelé stovky miliónů na odměny

Rozhovor s ministrem školství M. Chládkem před zahájením nového školního roku.

* Tento týden se rozvířila debata o nošení muslimských šátků ve školách. Co si o tom jako ministr školství myslíte? 

Jsme demokratickou zemí, což znamená také respekt k víře. Případy tohoto typu by měl posuzovat ředitel školy, případně její zřizovatel, který by neměl toto právo omezovat. 

* Jak to chcete řešit? 

Problematika se zdaleka netýká jen školství. Mělo by to být věcí celospolečenské debaty. 

* Co lze očekávat od nového školního roku? 

Určitě zlepšení klimatu na českých školách. Od ledna nám konečně vejde v platnost zákon o pedagogických pracovnících, o jejich kvalifikaci včetně několika výjimek. S tím je spojeno navýšení platů. Poprvé v historii se zvyšuje rozpočet školství o 4,2 miliardy, což není žádná kosmetická změna. 

* O kolik se mzdy zvednou? 

Už od září budou mít ředitelé stovky miliónů na odměny pro učitele. To zásadní však bude od ledna, kdy se zvýší tarify. Začátečníkům se zvedne plat o tři až čtyři stovky měsíčně a dlouhodobě sloužícím až o tisícikorunu. Nepedagogičtí pracovníci si v průměru polepší o pětistovku. 

* Se změnou výplat spojíte i zavedení kariérního řádu? 

Chci, aby kariérní řád byl zaveden od září 2015. Bude spojen s růstem kompetencí, zkušeností učitele, aby se zvyšovala jeho kvalita. Takže toto zvýšení platů není první ani poslední. A s tím je spojena další změna – už jednám s pedagogickými i jinými fakultami o změnách ve vzdělávání učitelů. Je to především směrem k matematice, protože pokud ji chceme mít u maturity povinnou, tak ji musíme umět učit již od základní školy. 

* Jaký vlastně bude rozdíl mezi platem začátečníka a kantora s nejvyšší atestací? 

V minulosti byla kariéra plochá a rozdíl mezi začátečníkem a končícím učitelem byl jen 1500 až 2000 korun. Chci, aby ten rozdíl byl výraznější. Nástupní plat by měl být nějakých 21 tisíc korun hrubého a končit by měl na 29 až 30 tisících hrubého. 

* Slíbil jste místa ve školkách, kolik jich letos přibude? 

To se dá těžko určit. Vláda připravila tři programy. Jeden je pro prstenec kolem Prahy, ve kterém je vyčleněno 300 miliónů korun. (Pokračování na str. 7) Chládek: Od září mají ředitelé stovky miliónů na odměny 

Pak je tu program, v jehož rámci už teď na podzim bude vyčleněno sto miliónů a každý rok by to mělo růst, celkově je tam alokováno 1,5 miliardy. A ještě je tam evropský program s 12 miliardami, který je pro rozšiřování kapacit, vybudování nových škol a školek. Zároveň ale máme nový evropský program, který bude na vybavení. 
Zatím vám nemohu říci, kolik bude nových školek, protože komise ještě projekty nevybrala, ale jsem přesvědčen, že do tří let bude kapacita navýšena natolik, aby mohl být poslední rok předškolního vzdělávání povinný a každé dítě mohlo nalézt své místo ve školce. 

* Bude dost místa i pro tříleté děti? 

Ano. 

* Proč jste zrušil plošné testy pátých a devátých tříd? 

Plošné testování bez jakéhokoli výstupu je velice nebezpečné pro zavádění nějakých žebříčků. A mohlo by se to obrátit k těm případům, které se děly v USA, kdy řekli Johnovi, ať zítra nechodí do školy, protože mu moc testy nejdou a zkazil by škole průměr. Pak se školy zaměřovaly jen na testovanou látku. Těch rizik je tam strašně moc, takže podle mě je lepší testování na reprezentativním vzorku, ze kterého lze problémy také dobře zjistit. 

* Jak se ta rizika liší u plošných přijímaček na střední školy, které chcete zavést? 

Diametrálně. Je to pro náš školský systém mnohem jednodušší a lepší. Osm krajů už je provádí, každý pes jiná ves, pro soukromé firmy je to obrovský byznys, protože jim testy prodávají. My uděláme přijímačky pro všechny bez rozdílu zřizovatele s tím, že to budeme školám dávat zdarma. Školy si budou moci databáze testů ozkoušet, nebudou tam jen otázky uzavřené, ale i otevřené a budou vycházet z rámcových vzdělávacích programů v jejich plné šíři. Tím eliminujeme riziko, že se látka zúží. A když se to bude dělat na SŠ, tak se z toho nemohou dělat žebříčky ZŠ. A nestane se nám případ, kdy pustíme velké množství studentů až k maturitě a tam zjistíme, že na to nemají a v podstatě se tím vyhodí peníze za jejich studia z okna. Děti se tak zbytečně trápily na maturitním oboru, nemají v ruce vůbec nic, je to trápení jejich i jejich rodičů, v podstatě je to systém velmi drahý a neefektivní. Navíc tam dáváme minimální hranici, kterou musí člověk umět a znát. Když chce jít na SŠ s maturitou, musíme vědět, s nadsázkou řečeno, že umí číst, psát, počítat a má předpoklad zvládnout maturitu. Nedáváme jim tam vysokou laťku, ale kdo chce, může si ji posunout výš. Skončí systém, kdy 20 procent gymnázií nedělalo přijímací zkoušku. 

* A co je na tom? Gymnazisté s maturitou problém neměli, propadlo jich jen kolem tří procent. 

Problém měla gymnázia s tím, že první půlrok srovnával učitel rozdíly mezi žáky z různých škol, protože se výrazně roztříštila kvalita ZŠ. Propadavost jsem uváděl jen jako jeden z příkladů, ale na gymnázia se nám dnes dostávají i děti, které nemají na to, aby studovaly gymnázium. Berou je se čtyřkami ze ZŠ jenom proto, že musí nabrat kvantum dětí. Musíme tedy udělat další krok, a to změnu financování regionálního školství, které už nemůže být závislé jen na počtu studentů. ZŠ musí být financovány v kombinaci na žáka a na třídu, na SŠ na obor. Stát musí platit obory, které jsou uplatnitelné na trhu práce, a ne obory, z nichž drtivá většina absolventů skončí na úřadu práce. 

* Není ale správné, že gymnázium dokáže vybavit děti stejně, ač pocházejí ze škol různé kvality? 

To je ale pak chyba státu, kdybychom to řešili tak, jak to říkáte, protože SŠ nemá suplovat ZŠ. Pokud bychom chtěli dospět k finskému modelu, tak bychom měli dosáhnout toho, že všechny školy mají stejný standard, že nikdo nepotřebuje doučovat a nikdo nepotřebuje nic dorovnávat. 

* Národní ústav pro vzdělávání napsal, že už nelze přizpůsobovat vzdělanostní nabídku aktuálním potřebám trhu práce, ale děti by se spíše měly učit nějaké samostatnosti, připravovat se na celoživotní vzdělávání, vybavovat se co nejširšími přenosnými kompetencemi na úkor vzdělávání v úzce zaměřených oborech, zkrátka posilovat tzv. měkké dovednosti… 

To je právě ten blud, který tady máme dlouhodobě. Několik tzv. odborníků na školství, kteří neustále mluví o tom, že se nemá podporovat technické vzdělávání nebo odborné školství. Dokonce titíž odborníci tvrdí, že nejde udělat analýzu a predikci potřeb trhu práce. Dvacet let tady mluvíme o tom, že potřebujeme lidi do strojírenství, dvacet let se na to nezaměřujeme. Proto jsme udělali analýzu i predikci a na jejím základě probíhá debata s Hospodářskou komorou a Svazem průmyslu a dopravy. Jsem bytostně přesvědčen, že u řady oborů se dá ta predikce udělat velice přesně. Například budeme potřebovat zubaře? Někteří z nás asi ano. Za pět i dvacet let budou lidi mít pořád zuby. Budeme potřebovat kominíka? No pravděpodobně ano. To, že se tady mluvilo o měkkých dovednostech, došlo do stadia, že jsme se dostali do situace, kdy se český školní systém nepotkává s trhem práce, ba co víc, produkuje mnohdy studenty, které nemůžete použít v běžném pracovním procesu. A firmy pak vyhazují peníze na rekvalifikace. Je zajímavé, že to říkají všichni, i zahraniční firmy bez rozdílu velikosti. Zároveň ale říkají, že absolventi mají být flexibilní na trhu práce, mají mít nějaký dobrý odborný základ, měli by mít dobré komunikační a prezentační dovednosti, měli by být jazykově vybaveni a měli by umět pracovat s počítačem. Ale to jsou věci, které chci, aby se učili už od mateřské a ZŠ. 

* Nicméně zrovna na učilištích se základní gramotnosti moc neučí a nezaměstnanost absolventů je vysoká. Tak proč je posilovat? 

S učilišti je velký problém. V podstatě se z nich stává mnohdy takový zvláštní typ, který nepřipravuje ani do praxe, ani na studium. Musíme udělat restrukturalizaci učebních oborů, protože se stále učí obory, které dnes už trh nepotřebuje. A myslím si, že z velké části nepotřebují učňovské obory maturitu. Ta by měla být u těchto oborů nahrazena mistrovskou zkouškou. Mělo by to vypadat tak, že se žák vyučí, jde do praxe, ideálně alespoň na tři roky, a poté se přihlásí k mistrovské zkoušce. Ta by jej opravňovala k tomu, k čemu dnes maturita. Neúspěšnost absolventů na trhu práce je vysoká, ale právě proto tam musí být to celoživotní vzdělávání. 

* A na to je právě dobrá výbava těmi měkkými dovednostmi, ne? 

Nejen měkkými, i v tom oboru budete nutně potřebovat se dovzdělávat, zjišťovat novinky ze světa, kam směřuje vývoj. A jestli máte být ve firmě lídrem, tak se to tam nenaučíte. Odborné znalosti musí člověk prostě někde získat. Proto si myslím, že odborné technické vzdělávání je pro budoucnost klíčové. A Česko hodně zapomíná na to, že spousta věcí se musí dohánět v celoživotním vzdělávání. Nejen formou rekvalifikací, ale i prohlubováním vzdělání. Dříve vám stačila jedna škola na celou kariéru, posléze už jen na deset let, ale dnes u některých oborů vám zastarává kvalifikace už po roce. Je nutné učit základ, učit měkké dovednosti můžeme také, ale zase abychom tady neměli mít jednu všeobecně vzdělávací školu. 

* S těmi učilišti je to evidentně běh na dlouhou trať, ale plošné přijímačky, které chystáte už na rok 2016, zřejmě povedou k tomu, že na učiliště půjde více dětí, což už v krajích, kde plošné přijímačky jsou, pozorují… 

Nemyslím si, že je to jen přijímačkami, ale tím, že dávají další bonusy. Ten bonus je například stipendium, neboť to dítě ví, že dostane zaměstnání. To hlavní podle mě je ukázat, že se tím oborem uživí. Vyučím se a mám jisté místo, vím, že je perspektivní a že si mě coby mistra stolaře bude společnost vážit. Zároveň nám však řada podnikatelů a ředitelů odborných škol říká, že hodně rodičů se obává, že učební obory jsou o špinavých montérkách, vidlích a hnoji. Ale obory se nám už posunuly někam úplně jinam. Pan Světlík (ředitel Vítkovice Holdingu, a. s.) mi říkal, že potřebuje, aby absolventi měli počítačovou gramotnost, jazykovou vybavenost, ale že musí znát i technické parametry, že je nemůže učit základy. Proto musíme více kooperovat s trhem práce. Jsou tři důvody, proč se učíme: aby nám školský systém vybudoval osobnost, kultivoval ji a aby byla použitelná na trhu práce. Mým snem je, aby bylo učiliště plnohodnotně bráno třeba jako gymnázium. 

* Popularizace učilišť je těžká, když nezaměstnanost absolventů je vysoká, úroveň vzdělání nízká, možnosti dalšího studia chabé a rodiče se bojí, že jim tam děti zvlčí. Jak toho chcete dosáhnout? 

Musí to být celospolečenský problém. O roku 2015 hovoříme jako o roku technického odborného vzdělávání, v jehož rámci se na tyto obory chceme zaměřit. Ukazujme pozitivní příklady. Byl jsem na jednom velkém učilišti v Ústí nad Labem, kde spolupráce školy s firmou funguje, rodičům se krásně ukáže, kde budou děti pracovat. Taky můžete vidět, co vlastně umí. Byl jsem se podívat na Křivoklátě na mistrovství ČR dřevorubců, a když pak vidíte, co všechno umějí, tak pochopíte, že to je obor, kterému se dá celoživotně věnovat. Ale musíme o tom mluvit v pozitivním smyslu, protože negativní příklady vám najdu všude. Na učilištích, na gymnáziích i vysokých školách. 

* A nemyslíte, že negativní příklady na učilištích převládají? 

To je právě proto, že si společnost stále myslí, že když někdo nemá maturitu, tak je méněcenný. A proto chci dokázat, že člověk s mistrovskou zkouškou je přinejmenším srovnatelný s maturantem. 

* Jenže i statistiky ukazují, že čím vyššího vzdělání člověk dosáhne, tím je žádanější. 

Toto brzo nebude pravda. Trh už máme přesycen vysokoškoláky a VŠ přestane být konkurenční výhodou. Možná bude častější, že bude nezaměstnaný vysokoškolák se školou, která mu nic nedala, než dobře vyučený člověk s mistrovskou zkouškou. Jedna paní z VŠ obchodního oboru mi říkala, že dnes se jejich absolventi hlásí k pokladně. 

* A zaměstnavatel si ale snad spíše vezme bakaláře než učně, nebo ne? 

To se obávám, že je chybně nastavený systém. 

* Pokud se ale zaměstnavatelé takto chovají, tak ho budete měnit asi těžko. 

Ale ona mi právě říkala, že absolventi se tam hlásí, jenže oni chtějí vyučeného prodavače. 

* Protože má nižší platové nároky? 

Spíš se obávám, aby se nám nestalo, že je to člověk, který neumí nic a má jenom nějaký VŠ titul. Nicméně znám spoustu případů, kdy člověk skončil na VŠ a pak šel okamžitě na rekvalifikaci bez jakékoli praxe. Tak to je pak něco špatně. 

* Proč je třeba zavádět jednotné přijímačky a zároveň rušit jednotnou maturitu? 

Spíše než jednotnou maturitu je lepší mít jednotné přijímačky na SŠ, protože výstup ze ZŠ je všude stejný, nebo by měl být. Ale do budoucna musíme udělat to, že učební obory už budou bez maturity. Chtěl bych docílit toho, abychom měli maturitu pro gymnázia a maturitu pro jiné typy škol. Na gymnáziích mají totiž jiný počet hodinové dotace na konkrétní předmět, a tak těžko mohou mít stejnou úroveň. 

* Když už jsme u maturity, kdy je podle vás reálné zavedení povinné maturity z matematiky? 

Reálné je to nejdříve od roku 2018/2019. Mým cílem je zavést povinnou maturitu z matematiky v horizontu do roku 2020. 

* Kdy bude maturita v elektronické podobě? 

Předpokládám, že od roku 2017, ale bude to samozřejmě limitováno technickým vybavením škol. 

* Co vám vlastně na jednotné přijímačky řekl váš finský poradce Mika Risku? 

Se všemi poradci nediskutujeme úplně o všech svých krocích, ale když jsme s ním naposledy komunikovali e-mailem, tak k tomu žádnou připomínku neměl. My v Česku máme pořád klapky na očích. My řekneme, udělej si přijímačky, a hned slyšíme, že to je špatně, protože je to jednotný systém. Problém je v tom, že když někdo přijde, tak druhý si myslí, že by ho měl kritizovat. A v tom je ten problém, měli bychom táhnout za jeden provaz, ať už je to zleva, nebo zprava, a kontinuálně navázat na započatou práci. Já jsem navázal na své předchůdce se Strategií 2020 a ve VŠ zákoně. 

* A nepředbíháte plošnými přijímačkami jiné kroky, které by jim měly předcházet? 

Které? 

* Napřed připravíte plošné přijímačky a teprve potom budete srovnávat ZŠ. 

Obávám se, že nemáte pravdu, protože my děláme změny odspodu. Podporujeme rozšíření kapacit předškolních zařízení, chceme zavést povinný poslední rok předškolního vzdělávání, zlepšujeme vzdělávání učitelů na VŠ, finančně podporujeme učitele, dáváme peníze na pomůcky, měníme rámcové vzdělávací programy, specifikujeme je a takto jdeme nahoru. Jde to ruku v ruce. Jedno běží kontinuálně za druhým. Kdybychom čekali, až si někde něco sedne, tak bychom určitě něco vyseděli, ale určitě to nebude nic dobrého. Přijímačky byly i v minulosti, nikomu to nevadilo. Plošné přijímačky jsou v osmi krajích. Proč proti tomu nikdo nekřičel? V čem je problém? V tom, že my tady sbíráme soukromé firmě kšeft. V tom je ten hlavní problém! Já to dám všem zadarmo, zaplatí to stát, bude to stát deset miliónů, budou si to moci procvičovat na ZŠ, kdy budou chtít. Ale bereme kšeft soukromému subjektu – to je problém přijímaček a je nutné to otevřeně říct. 

Zdroj: Právo, 30.8.2014