ČSSD v médiích - J. Hamáček: Ke strachu není důvod, migraci zvládáme

Předseda Poslanecké sněmovny Jan Hamáček poskytl deníku Právo rozhovor, v němž se věnoval kromě jiného tématu migrace.

* Začíná nový rok. Dával jste si někdy předsevzetí, které se vám podařilo alespoň částečně splnit? Co to bylo?

Nejsem na předsevzetí ten správný typ. Samozřejmě že jsou okamžiky, kdy se pro něco rozhodnu, chci na sobě něco změnit, něco se naučit, něco dokázat…
Jsou to určitá předsevzetí, která člověk dělá v životě často, o jejich splnění se pokusí, a buď uspěje, nebo ne. Ale že bych je spojoval s nějakým konkrétním okamžikem, ať už je to Nový rok, nebo narozeniny, to ne.

* Když už jsme u předsevzetí. Všechny politické strany po volbách slibovaly, že zvýší kulturu jednání Sněmovny. Jsme však svědky obstrukcí nebývalých rozměrů, osobních útoků. Dá se na to, aniž by se omezovala demokratická pravidla, reagovat?

Nepokládám atmosféru v současné Sněmovně za nějak mimořádně vyhrocenou. Naopak, pokud porovnávám s minulými volebními obdobími, přijde mi dokonce klidnější. Obstrukce k parlamentní demokracii patří, nicméně hranice mezi obstrukcí a destrukcí je velmi tenká. Mám pocit, že některé kroky opozice jsou již za hranou a my jim budeme čelit. Využijeme všechny možnosti a nástroje, které nám dává jednací řád a judikáty Ústavního soudu. Co se týká osobních útoků, je to v podstatě záležitost dvou konkrétních lidí, kteří spolu nejsou schopni slušně vyjít. To já jako předseda Sněmovny vyřešit nemohu.

* Ekonomika, jak se říká, šlape. Přesto nechybějí obavy. Dost lidí se obává přílivu uprchlíků, neřízené migrace. Máme mít strach z budoucnosti?

Jsem rád, že se naší zemi ekonomicky daří, roste hospodářství, klesá nezaměstnanost. Naším úkolem je teď zajistit, aby z tohoto růstu něco měli také naši občané. Předpokládám, že letos razantněji stoupne minimální mzda a to snad přinese růst platů obecně. Otázku migrace vláda zvládá na jedničku a není důvod ve společnosti vyvolávat strach a obavy. Je vždy těžké čelit populismu. A samozřejmě vyvolávat paniku a strach je hrozně jednoduché. Je smutné, že někteří politici zneužívají obavy našich občanů pro získávání laciných politických bodů. Úkolem demokratických politiků je situaci zodpovědně řešit a zároveň společnost uklidňovat. To současná vláda dělá.

* Vypadá to, že země se v otázce uprchlíků štěpí na zemanovce a antizemanovce. Dá se najít nějaký rozumný, pragmatický kompromis, tedy většinový konsensus?

O to by se musely snažit oba dva tábory. A já bohužel vidím snahu pouze na jedné straně.

* Proč například neexistují výpočty a studie či plány, kolik je naše země, aniž by ztratila své sociální výhody, schopna přijmout uprchlíků, kam je zařadí do práce, jak bude organizováno jejich vzdělávání, kde budou bydlet, kolik to bude stát a kde se na to vezme? To by přispělo ke zklidnění vášní okolo migrace.

Příslušné složky státu takovými výpočty a plány zcela jistě disponují. Nicméně nevidím důvod k debatě o nějakých číslech ve chvíli, kdy je evidentní, že ČR není pro migranty cílovou zemí a v dohledné době nebudou naplněny ani kvóty, které nám byly rozhodnutím Evropské rady určeny. To, že naše země je schopna absorbovat bez větších problémů značné počty imigrantů, se ukázalo např. v 90. letech během rozpadu Jugoslávie.

* Lidé se bojí i terorismu. Zatím jsou bezpečnostní opatření, která omezují osobní svobody, přijímána pod tlakem událostí, jako byl pařížský masakr. Kde je hranice zvýšení bezpečnosti a omezení svobody? Nebo už máme brát jako realitu, že „dobře už bylo“ ?

Jakékoliv opatření v této oblasti je třeba posuzovat velmi přísně a velmi pečlivě zvažovat, kudy vede hranice mezi omezením svobody a zvýšením bezpečnosti. Na základě zadání premiéra probíhá audit připravenosti ČR na zvládání krizových situací, a pokud se ukáže, že je třeba legislativních úprav, jsme připraveni k nim přikročit. Naše vláda situaci nepodcenila a ještě před pařížskými útoky posílila rozpočty a stavy bezpečnostních složek, včetně tajných služeb. Takže naše země připravena je.

* Všechny strany před volbami slibovaly boj proti korupci. Teď se projednávají zákony – o elektronické evidenci tržeb, o přiznávání majetku. Vláda nás přesvědčuje, že jsou nutné, opozice, že vůbec ne. Jak si máme vybrat?

Boj s korupcí a zlepšení výběru daní patří mezi klíčové priority vlády. Trochu mě mrzí, že některé zákony v této oblasti v gesci ministrů za hnutí ANO mají skluz. Nejedná se jen o elektronickou evidenci tržeb, ale také o zákon o prokazování majetku či novelu zákona o státním zastupitelství. Já boj s korupcí a proti daňovým únikům považuji za přirozenou a správnou věc. Pokud to někdo vidí jinak, měli by si všichni položit otázku proč.

* Sněmovna a poslanci vůbec podle průzkumů nepobrali moc důvěryhodnosti, pohybují se v žebříčku prestiže těsně nad koncem tabulky, konkrétně nad profesí uklízečky, k čemuž po -dle názoru občanů přispívají i poslanci čtoucí v rámci obstrukcí dopisy, knížky. Jak by bylo možné zvýšit prestiž Sněmovny a poslanců?

Na konci minulého volebního období se důvěra ve Sněmovnu pohybovala kolem 17 procent, dnešní průzkumy ukazují zhruba dvojnásobek. Neříkám, že je to hodně, ale pokládám to za úspěch.

* Poslanci v průběhu roku vyjíždějí do světa, navštěvují jiné parlamenty. Nejsou to jen turistické poznávací či zdvořilostní zájezdy na státní útraty? Mají nějaký efekt pro ekonomiku země?

Parlamentní diplomacie může být velmi efektivním nástrojem zahraniční politiky státu za předpokladu, že se provádí v koordinaci s vládou, ministerstvem zahraničí, úřadem vlády a dalšími institucemi. Ekonomická diplomacie má v tomto aspektu klíčovou roli. V současné době totiž stále více států klade důraz na podporu svých ekonomických subjektů, které se chtějí uplatnit na jiném než domácím trhu, právě ze strany politické reprezentace státu, tedy nejen vlády, ale i zákonodárného sboru. V tomto směru se snažím postupovat. Naše zahraniční cesty se snažíme koordinovat hlavně s ministerstvem zahraničí a ministerstvem průmyslu, abychom tento efekt maximalizovali a našim exportérům pomohli.

* Jenže v minulosti právě koordinace zahraničních cest byla Achillovou patou vlády, panovala například řevnivost mezi ministerstvem zahraničí a průmyslu, probíhaly spory, kdo má rozhodovat o jménech ekonomických radů. Zlepšila se situace?

Situace je v současnosti podstatně lepší než v minulosti. Možná je to dáno i tím, že oba ministři jsou z jedné politické strany, navíc je zde velmi silný zájem předsedy vlády, aby ekonomická diplomacie byla efektivní. Takže dochází ke koordinaci politik obou ministerstev, došlo k posílení našich ekonomických úseků na jednotlivých ambasádách, našel se způsob nominací ekonomických radů. Osobně bych uvítal ještě větší zaměření na státy mimo Evropu, protože právě pozice ekonomických diplomatů má tím větší smysl, čím je vzdálenější od Evropy. Zde si jsou firmy schopny nacházet kontakty samy. Pokud chce ale firma exportovat na Dálný východ, potřebuje podporu zastupitelského úřadu. Tam je třeba zaměřit pozornost, jedná se o obrovské trhy, kde jeden či dva ekonomičtí radové mohou být málo. Tam by se mělo napřít úsilí.

* Chce se ale schopným ekonomickým radům do nějakých dálek, navíc určitá teritoria mohou být i riziková?

Tomu rozumím, ale tito lidé se rozhodli spojit svoji kariéru se státem, sloužit České republice.

* Zájem státu, firem je jedna věc, vývoj mezinárodní situace věc druhá. Jak současný vývoj ovlivňuje snahu Česka pronikat i pomocí ekonomické diplomacie na stále větší počet zahraničních trhů?

Mezinárodní situace logicky ovlivňuje naše snahy i zájmy, záleží na teritoriu. Současná vláda chce například zlepšovat vztahy s Čínskou lidovou republikou, posílit obchodní výměnu. To se daří, včetně přispění aktivit Poslanecké sněmovny. Měl jsem například možnost vést jednu z největších delegací, která navštívila Čínu. Tam to přineslo konkrétní výsledky. Otevírají se ale i další možnosti, což mimo jiné umožnily i výsledky vídeňských rozhovorů a dohody o nukleárním programu – myslím tím Írán. Delegace Poslanecké sněmovny Írán navštívila, pozval jsem předsedu tamního parlamentu do Česka. I touto cestou se snažíme toto teritorium otevírat pro české podnikatele. Kde mezinárodní situace zatím dopadla na naše záměry, je Rusko. Máme v této oblasti větší ambice, chtěli jsme podporovat naše vyvážející podnikatele. Vzhledem k vývoji situace na Krymu a východní Ukrajině je ale evidentní, že se situace komplikuje. Rozvoj ekonomických vztahů je situací logicky ovlivněn.

* V určitých oblastech světa, kam směřují naše ekonomické zájmy, se současně hovoří i o potřebě debatovat o lidských právech. Jak sladit zájem ekonomický s lidskoprávními otázkami? Jde to vůbec?

Oba pohledy se nevylučují, je třeba umět tuto agendu zvládnout. Z mé osobní zkušenosti vyplývá, že například Čína se nebrání diskusi o čemkoli, včetně lidských práv. Je ale třeba, aby diskuse byla vyvážená a obě strany k ní přistupovaly s ohledem a respektem k druhé straně. Dialog je možné vést jen při zachování vzájemného respektu, důvěry. Pak se můžete bavit o všem. Předchozí vlády podle mého názoru tento vyvážený postoj nezaujímaly, spíše se snažily partnery školit. To žádný stát nevnímá s nadšením.

* Když politiky doprovázejí na jejich zahraničních misích představitelé či majitelé firem, nedochází přece jen k propojení politické a ekonomické moci?

Je třeba jasně tyto věci oddělit. Navíc při přípravě zahraničních misí spolupracujeme především s tuzemskými obchodními komorami, dáváme důvěru profesním organizacím. Rolí politiků je otevírat dveře, umožnit, aby se u jednoho stolu setkali podnikatelé, kteří mají společné zájmy. Následně podnikatelé již jednají mezi sebou. Těchto jednání se politici nezúčastňují.

* Vnímají zahraniční partneři vnitřní politickou a ekonomickou situaci v České republice?

Velmi pozorně situaci sledují. Vědí, že jsme stabilní země, politicky i ekonomicky, máme dobrý ekonomický růst, nízkou nezaměstnanost, kvalifikovanou pracovní sílu. Jsme členy Evropské unie, takže pro některé investory můžeme sloužit jako brána do Evropy. Během našich návštěv se snažíme tyto výhody zdůraznit, prodat, včetně toho, že naše země je přátelská vůči investorům. Zajímavé je, že potenciální partneři se často ptají, zda a kdy přijmeme euro, které je pro ně znakem stability.

* Kam v ekonomické diplomacii podle vás napřít pozornost, aby se posilovala česká ekonomika?

Klíčovým trhem, který určuje kondici naší ekonomiky, zůstává Evropská unie, Evropa, Německo. Na to nesmíme zapomínat. Vztah mezi námi a Německem je klíčový. Snažíme se v Poslanecké sněmovně, aby tyto vztahy byly co nejlepší. Kromě toho je třeba otevírat nové trhy – je zde Čína, země jihovýchodní Asie, Latinská Amerika, kde za éry ministra zahraničí Schwarzenberga docházelo k oslabení pozornosti, včetně uzavírání některých zastupitelských úřadů. To se nyní mění. Do zemí, kam upíráme pozornost, patří i Japonsko. Mimochodem, tato země patří k největším investorům v ČR. Japonsko má skutečně naší zemi co nabídnout, což potvrdila i má návštěva této země.

Zdroj: Právo