Lenka Teska Arnoštová je krásná a inteligentní žena, která působí jako místopředsedkyně ČSSD a hlavně jako náměstkyně ministra zdravotnictví. Před sebou tak má velmi důležitou agendu s mnoha úkoly: Za všechny jmenujme jednání s pacientskými organizacemi, protikuřácký zákon nebo stále větší kontroverze kolem očkování dětí.

Studovala jste právnickou fakultu. Kdy jste se rozhodla, že se budete věnovat legislativě ve zdravotnictví?

Kdy jsem se tak rozhodla, to přesně nevím, možná to ale bylo už za studií. Každopádně zdravotnictví jsem se chtěla věnovat mnohem dříve. Původně jsem chtěla studovat medicínu, až na gymnáziu jsem se rozhodla studovat práva. A zdravotnickému právu se tak věnuji přes 16 let. Oba obory jsou si podobny v tom, že se zaměřují na pomoc lidem. Daří se vám při tak náročné práci odpočívat? Abych byla upřímná, je to stále těžší a těžší. Zvlášť poté, co jsem se na jaře tohoto roku stala místopředsedkyní ČSSD a přibyly mi s tím spojené povinnosti, zbývá na skutečný odpočinek stále méně času. Mám ale štěstí, že asi nejúčinnější formou relaxace je pro mě čas strávený s rodinou, tedy i těch pár hodin denně a o víkendech mě dokáže dostatečně nabít a někdy upřímně i pořádně vybít energií. Snažím se ale občas najít také chvilku pro sebe. Pokud se to povede, pak je pro mě osvědčenou formou vyčištění si hlavy od pracovních povinností hra na klavír.

V minulém volebním období jste působila také v pražském zastupitelstvu. Neschází vám komunální politika?

Nemohu přímo říct, že by mi komunální politika scházela, protože má současná práce na ministerstvu zdravotnictví a ve vedení ČSSD mě naplňuje. To, že jsem z komunální politiky přešla do současných funkcí, beru jako přirozený vývoj. Ale právě proto, že šlo o vývoj, považuji komunální politiku a mé působení v ní za zkušenost k nezaplacení. Jsem zastáncem toho, aby politici procházeli od těch nejnižších politických pater postupně, učili se od starších a zkušenějších, seznamovali se zákonitostmi této práce, utvářeli si jasné názory a vzdělávali se v oborech, kterým se chtějí i v budoucnu věnovat. Jedině tak se z nich mohou jednou stát kvalitní poslanci, ministři nebo předsedové stran. Na politické rychlokvašky nevěřím.

Vnímáte na ministerstvu a obecně při svém postavení v politice to, že ženy-političky to mají obecně těžší?

Myslím si, že situace s postavením žen v politice se mírně zlepšila, ale že to mají stále těžší než muži, platí i dnes. Říká se, že volení politici jsou věrným odrazem celé společnosti, a tak jako v mnoha profesních oblastech v České republice, ale i v zahraničí stále vidíme, že ženy se prosazují hůře a obtížněji než muži, je to vidět i v české politice. Osobně jsem nikdy nepotřebovala k vlastnímu prosazení se jakékoliv kvóty, a také od některých žen v politice vím, že kvóty vnímají spíše jako něco, co je ponižuje. Na druhou stranu tu pořád jsou případy, kdy se ženy do volených orgánů nedostanou jen proto, že nejsou tak dravé jako muži, přitom svou kvalitou a odborností by je předčily. Někdy tedy nemusí být kvóty nutně špatné.

V jaké stadiu je momentálně protikuřácký zákon?

Protikuřácký zákon aktuálně čeká v poslanecké sněmovně na projednání v prvním čtení. Věřím, že se nám jej podaří dostat k projednání ve sněmovně co nejdříve, i když původní účinnost od ledna 2016 je už samozřejmě nereálná.

Došlo po jednání pacientské rady k nějakému posunu ohledně právního zakotvení pacientských organizací?

Osobně o právní ukotvení pacientských organizací usiluji už delší dobu. A jestli si něco slibuji od pravidelných setkání s pacientskými organizacemi, pak je to jejich větší zapojení nejenom do legislativního procesu. Jsem přesvědčená, že pokud se pacientským organizacím bude dávat patřičný prostor, povede to ke zkvalitnění a zefektivnění zdravotního systému. Pacientské organizace vnímám jako důležité partnery pro odborné společnosti a lékaře, plátce, ale především i pro ministerstvo zdravotnictví. Tak se dnes už děje a já se zasadím o to, aby se tato spolupráce prohlubovala.

Jak se díváte na funkci ombudsmanů v nemocnicích? Naposledy ji zavedla např. Nemocnice Rudolfa a Stefanie v Benešově.

Každá iniciativa, která vede k větší ochraně práv pacientů a jejich lepší informovanosti, je správná. Za podstatné ale považuji to, aby funkce ombudsmana nebyla pouze funkcí kosmetickou, ale se skutečnou pravomocí s možností ovlivňovat a prosazovat věci ve prospěch pacientů. Obrovské množství práce odvádějí v této oblasti pacientské organizace a je jim třeba za tuto práci poděkovat. Řada pacientů totiž dnes a denně svádí nelehký boj se svým onemocněním a potřebují své síly upínat tímto směrem, nikoliv studiu vlastních práv a pátrání po informacích na vlastní pěst. A v tomto směru vidím nezastupitelnou roli pacientských organizací, což ale neznamená, že by zavádění nemocničních ombudsmanů bylo nevýznamné, naopak, jsem za tuto aktivitu ráda. Osobně jsem připravena vyslyšet připomínky a podněty ze strany pacientů a pacientských organizací a snažit se jim vyjít maximálně vstříc, i když ne vždy a ne všechny věci jdou vyřešit hned. V poslední době stále narážím na nedostatek lékařů či nedostatek finančních prostředků ve zdravotnictví.

V poslední době se také hodně hovořilo o testech na alkohol a drogy ve školách. Na vysokou spotřebu návykových látek u českých dětí je upozorňováno velmi často. Jakými dalšími kroky plánuje ministerstvo situaci řešit?

Právo testovat děti, u kterých má pedagog podezření, že jsou pod vlivem alkoholu nebo drog, zavádí protikuřácký zákon, který je připraven k prvnímu čtení ve sněmovně. Nicméně tato oblast se musí ještě doladit s ministerstvem školství v tom směru, aby tato opatření byla skutečně účinná a vedla ve spolupráci s odborníky k rychlému návratu školáka do školy a k tomu byla šetřena jeho práva.

Jak se jako právnička, ale i jako matka díváte na stále velmi vyhrocenou diskuzi ohledně očkování dětí?

Očkování proti infekčním onemocněním patří mezi nejefektivnější zdravotní intervence, a to jak z hlediska preventivního, tedy ochrany zdraví dítěte, tak i ekonomického, kdy s klesajícím počtem onemocnění klesají také náklady na léčbu. Já tedy, ať už jako právnička, politička nebo matka, očkování dětí podporuji. A myslím si, že za tímto (naštěstí) menšinovým, ale poměrně hlasitým trendem odporu k očkování dětí je právě fakt, že infekční onemocnění, proti kterým se plošně očkuje, už dnes vlastně neexistují. Tak je tomu například u přenosné dětské obrny. Lidé mají pocit, že očkování proti těmto nemocem je zbytečné, když se u nás nevyskytují, ale zapomínají na to, že právě očkování je důvodem, proč tyto nemoci vymizely. Dalším dobrým příkladem takové choroby, kterou se plošným očkováním podařilo zcela vymýtit, jsou pravé neštovice. O potřebnosti očkování jsem tedy přesvědčená.

Náš magazín je distribuován do nemocnic, vy se zabýváte zdravotnictvím, jaká jste ale pacientka?

Musím říct, že dnes určitě ukázněnější a disciplinovanější než před tím, než jsem v oblasti zdravotnictví začala profesně působit. Dnes si plně uvědomuji, jak cenné je naše zdraví a že stejně důležité, jako jít včas k lékaři při zdravotních potížích, je důležitá prevence. Jedním z mých cílů ve zdravotnictví je mimo jiné to, aby lidé měli větší povědomí o prevenčních prohlídkách a vyšetřeních, které by měli absolvovat. Já se snažím být v tomto směru vzornou pacientkou.

Co byste českému zdravotnictví popřála do příštího roku?

Na prvním místě je samozřejmě potřeba zopakovat stále omílanou, ale pravdivou frázi, a sice že české zdravotnictví potřebuje dostatek financí. Pak bych mu ale také přála, aby mělo dostatek lékařů a zdravotnického personálu. Jejich nedostatek je v současnosti také velkým problémem a obávám se, že souvisí mimo jiné právě s mým prvním přáním. A do třetice bych mu popřála, aby si lidé více vážili svého zdraví a věnovali se dostatečně prevenci.

„Jsem zastáncem toho, aby politici procházeli od těch nejnižších politických pater postupně, učili se od starších a zkušenějších, seznamovali se zákonitostmi této práce, utvářeli si jasné názory a vzdělávali se v oborech, kterým se chtějí i v budoucnu věnovat.“

„Jsem přesvědčená, že pokud se pacientským organizacím bude dávat patřičný prostor, povede to ke zkvalitnění a zefektivnění zdravotního systému.“

JUDr. Lenka Teska Arnoštová, PhD o sobě „Jsem člověk, který stojí pevně nohama na zemi a snažím se o to i nyní ve vysoké politice. Za svou nejsilnější zbraň a výhodu považuji lidi, které mám okolo sebe. Ať už v profesním, nebo osobním životě. Během své kariéry jsem poznala řadu lidí, odborníků atd., se kterými jsem spolupracovala nebo spolupracuji dodnes. Nikdo není odborníkem na všechno, ale pokud se má člověk na koho obrátit, když potřebuje pomoci či poradit, má se o koho opřít, je to tou největší zbraní, kterou si umím představit. Tým lidí, se kterými pracuji, mi dodává sílu, navzájem se doplňujeme a dohromady jsme úspěšní. Bez lidí kolem sebe, kterým bych nemohla důvěřovat, a hlavně bez mé rodiny, která mi drží palce, bych nikdy nic nedokázala.“

Zdroj: Hospital in