Ministr školství Marcel Chládek vtrhl na svůj úřad jako velká voda. Zreformovat chce téměř vše. „Školství bylo dlouhodobě zanedbáváno a časté změny na postu ministrů rezortu také neprospěly,“ upozorňuje v rozhovoru šéf ministerstva.

V bilanční zprávě pro premiéra tvrdíte, že 80 procent úkolů, které jste, jako ministr předsevzal, už bylo splněno. Které patří mezi splněné a které mezi nesplněné? A co budete dělat ve zbytku svého funkčního období, když už zbývá splnit jen 20 procent úkolů?
To, že máme splněnu většinu předsevzetí, rozhodně neznamená, že by na ministerstvu nebylo co dělat. Jednalo se o hlavní cíle, ovšem rezort se potýká s řadou problémů, které se musejí řešit operativně. Pokud bych měl ve stručnosti říci, co je splněno, pak je to například dokončení Strategie vzdělávací politiky ČR do roku 2020, založení fondu na rozšíření kapacit mateřských a základních škol, navýšení platů pedagogů a nepedagogů, příprava užšího navázání školství na trh práce a dokončujeme také kariérní řád. Nedá se říci, že je něco nesplněno. Pracuje se na všem. V současné době jsou to přípravy novely zákona o financování regionálního školství a zákona o vysokých školách. Určitě se tedy nebudeme nudit.

Kde vidíte největší problémy českého vzdělávacího systému?
Těch největších problémů je celá řada. Školství bylo dlouhodobě zanedbáváno a časté změny na postu ministrů rezortu také neprospěly. Pokud bych měl jmenovat, pak je to problém s prestiží pedagogické profese obecně, nedostačující platy pedagogů a nepedagogů, nefungující spolupráce mezi rodinou a školou. Obecně lze také říci, že českému vzdělávacímu systému chybí vyšší napojení na trh práce, jehož analýzu jsem již nechal vypracovat. Není možné, aby české školství vychovávalo armádu nezaměstnaných.

Jaké změny přináší nedávno přijatá Strategie vzdělávací politiky?
Především je třeba říci, že tento dokument je klíčový z hlediska čerpání fondů z Evropské unie. Strategie 2020 obsahuje tři priority – snižování nerovnosti ve vzdělávání, podporu kvalitní výuky učitele, s čímž souvisí dokončení a zavedení kariérního systému či posílení kvalitní výuky budoucích pedagogů na vysokých školách, a třetí prioritou je odpovědné a efektivní řízení vzdělávacího systému. Není to u nás bohužel běžné, ale chtěl bych poděkovat svým předchůdcům, kteří s prací na této strategii začali.

V čem by měla spočívat reforma základního školství?
Cílem změny financování regionálního školství je zvýšení efektivity systému financování regionálního školství směrem ke kvalitě škol, a nikoli počtu žáků. Je tedy nutné změnit stávající systém financování za pouhý počet žáků. Připravujeme proto kombinaci financování na žáka a třídu.

Podle Reformy financování regionálního školství budou více podporovány perspektivní obory na úkor těch neperspektivních. Co bude kritériem? Je cílem snížit počet středních škol, kterých je dnes nadbytek?
Hlavním problémem českého školství je nízká návaznost na trh práce a jeho predikci. Do budoucna je vhodné podporovat zejména technické obory. Nedostatek kvalifikovaných pracovníků je například v oblasti strojírenství nebo stavebnictví. Právě uplatnitelnost na trhu práce bude jedním z kritérií. Cílem není snížit počet středních škol, ale zamezit tomu, aby české školství produkovalo tisíce nezaměstnaných.

Jak chcete vyřešit rostoucí nerovnost mezi dětmi, kterou jste označil jako jeden z hlavních problémů českého školství? Jste pro zachování osmiletých gymnázií?
Cestou, jak řešit nerovnost mezi dětmi, je cílená podpora základních škol. Čím budou základní školy kvalitnější, tím menší bude poptávka po víceletých gymnáziích.

Proč chcete krátit provozní dotace pro soukromé a církevní školy? Bude to plošné, nebo u těch dobrých zůstanou příspěvky zachovány?
Nejde o krácení dotací, ale o snahu zavést rovný přístup k financování škol ze státního rozpočtu. Není možné, aby veřejné školy dostávaly méně financí než školy soukromé a církevní. Řeči o tom, že chce stát soukromé nebo církevní školy tímto způsobem znevýhodnit, jsou liché. Ministerstvo školství mimochodem v minulém týdnu schválilo podporu asistentů pedagogů do soukromých a církevních škol ve výši 165 milionů korun.

Proč chcete, aby byly povinná maturita z matematiky a mistrovské zkoušky zavedeny až od roku 2020? Nejde to přímo proti záměru podpořit technické vzdělávání? Navíc odbory a zaměstnavatelé volají po tom, aby to bylo urychleno.
Ve školství nejde něco zavést jen tak ze dne na den. Student, který se přihlásí na střední školu, by měl již v době nástupu do prvního ročníku vědět, z jakých předmětů bude maturovat. Co se týče kritiky, podle mých informací z malé tripartity, jednalo se o osamocené výkřiky. Ty měly být ale směřovány mým předchůdcům, protože s touto problematikou 20 let nikdo nic nedělal. Jakékoli zbrklé kroky mohou ve školství způsobit nedozírné škody.

Chcete jiné maturity pro gymnázia, jiné pro odborné školy a jiné pro učňovské obory. Proč?
Především proto, že jde o diametrálně rozdílné typy škol, které se zaměřují na něco jiného. Jednotný typ maturity tedy ve finále poškozuje jak odborné školy, tak gymnázia. U učebních oborů jsem přesvědčen, že většina z nich maturitu mít nemusí.

Jak chcete zařídit, aby bylo více učňů? Nebudou mít problémy najít zaměstnání, když zaměstnavatelé mají stále vyšší požadavky na vzdělání uchazečů?
Nebude se jednat o bezhlavé nabírání žáků do učebních oborů. Tato oblast musí projít restrukturalizací. Zároveň je nutné zvýšit prestiž učebních oborů, a to například formou zavedení mistrovských zkoušek nebo formou stipendií. Zapojit se musejí také zaměstnavatelé a jednotlivé regiony. Společnost si musí uvědomit, že i řemeslem se dá důstojně a dobře uživit.

Jak se bude připravovaná novela vysokoškolského zákona lišit od té, kterou připravil exministr Fiala?
Nemám rád strategii typu, že vše, co dělali předchůdci, je špatně. V novele zákona o vysokých školách proto navazujeme na práci našich předchůdců a návrh dotahujeme, věřím, do zdárného konce. Novela zákona zavede například nový způsob akreditačního procesu, který povede k vyšší kvalitě vysokých škol a zároveň bude garantovat bezplatné vysokoškolské vzdělání na veřejných a státních vysokých školách, tedy jinými slovy nezavede školné ani zápisné. To je ostatně jedno z hlavních předsevzetí sociální demokracie.

 

Zdroj: E15 26.8.2014