V úterý jsem na Pražském hradě prezidentovi z očí do očí vytknul jeho aktivity během letošního 17. listopadu na Albertově. Albertov patří studentům a tento významný sváteční den má být připomínkou let 1939 a 1989, ne osobní manifestací jakéhokoliv politika, byť by to byla i hlava státu. Proto považuji za nepřípustné, že studenti kvůli akci prezidentových příznivců nebyli na Albertov vpuštěni. Rozhodně si nemyslím, že lidé, kteří přišli na Albertov prezidenta podpořit, jsou všichni xenofobní nebo fašisté. Takové nálepkování odmítám. Na druhou stranu je povinností prezidenta prověřit si fakta o lidech, se kterými bude stát na jednom pódiu, protože někteří z nich mohou být velmi kontroverzní osoby a není na místě s nimi být spojován. Prezidentovo tvrzení, že nevěděl, kdo je pan Konvička a neznal jeho výroky, pokládám za účelové. Rozhodně to vědět měl, takže se buď na takhle významné akce špatně připravuje, nebo nemluví pravdu. Mediální útoky Miloše Zemana na premiéra Bohuslava Sobotku, které jsem zaznamenal v dnešní MF DNES, jsou neseriózní a jako sociální demokrat i jako občan k nim nemohu být lhostejný. Prezident Miloš Zeman podněcuje občany proti premiérovi Sobotkovi a vládě právě v době, kdy je naopak potřeba se spojovat a ne hledat záminky k útokům a osobním urážkám. Názory Miloše Zemana dnes evropskými politiky, kteří jsou jinak Česku nakloněni a názorově blízcí, nejsou bohužel považovány za příliš seriózní. To je smutný fakt, který mohu dosvědčit jako člověk, který se s evropskými partnery pravidelně stýká a komunikuje. Hlava státu by měla reprezentovat zemi, ne dělat svou osobní politickou kampaň.