V rámci globální ekonomiky došlo v průběhu několika posledních desetiletí k řadě zásadních změn. Ty měly dominantní vliv jak na fungování jednotlivých hospodářských subjektů tak i ekonomiky jako celku. Stále významnější vliv na hospodářský růst a zaměstnanost zastávají ekonomické aktivity, které jsou vzájemně provázány v jednotlivých segmentech hospodářství.

Současné pro průmysl velmi příznivé situace v EU by měla Česká republika aktivně využívat a včas se adaptovat na aktuální podmínky. Důležitým milníkem pro Českou republiku se ukazuje dostatečně rychlý přechod od průmyslově založené manuální, levné výroby ke kvalifikované výrobě založené na technologických znalostech a atraktivním podnikatelském prostředí.

Stále častěji se hovoří o tzv. „čtvrté průmyslové revoluci“ nebo o „Průmyslu 4.0“, jehož základním stavebním kamenem budou kyberfyzikální systémy složené ze softwaru, senzorů, procesů a komunikačních technologií. Existence tzv. „inteligentních továren“ bude na denním pořádku. Zásadní změnu způsobu výroby přinesou nové generace bezdrátově navzájem komunikujících automatizovaných řídících systému, které budou samostatně kontrolovat všechny součásti výrobního procesu.

Ovšem tyto změny zásadně ovlivní požadavky pracovního trhu na nové kvalifikace a nové dovednosti a my, sociální demokraté, musíme vzít v úvahu všechny společenské souvislosti těchto změn.

Bude třeba počítat s mizením pracovních míst a možnou zvětšující se propastí mezi zaměstnanými a nezaměstnanými, či neplnohodnotně zaměstnanými. Žádoucím prostředkem v boji s nezaměstnaností se tak může stát přerozdělení existující práce prostřednictvím zkrácené pracovní doby pro jednotlivce.

Nezbytnou součástí zvládnutí těchto změn musí být politika zaměstnanosti, která bude intenzivně podporovat flexibilní vyhledávání nového pracovního uplatnění, rekvalifikace a především tvorba pružného prostředí na trhu práce.

Rychle se měnícímu trhu práce se musí přizpůsobit také vzdělávání. Lidé musí počítat s tím, že jedna kvalifikace nebude stačit po celé období pracovního života. Mizející práci v průmyslu a zemědělství je třeba nahradit novými pracovními pozicemi, například v oblasti vzdělávání, zdravotnictví a sociální péče apod.

V této úloze sehraje podstatnou roli stát. Neobejdeme se bez zavedení nových forem zdanění, bez reformy vzdělávací soustavy a sociálních systému. Podstatná nadále zůstane aktivní role státu při tvorbě nových pracovních míst.

Pokud tuto výzvu zvládneme, může se díky nové průmyslové revoluci vytvořit prostor pro lepší sladění rodinného a pracovního života. Díky digitalizaci budou moci lépe získat pracovní uplatnění osoby z okrajových regionů.

Průmysl 4.0 se tak stává pro sociální demokracii novou výzvou jak naplňovat vizi udržitelného společenského rozvoje, která organicky propojuje požadavky na hospodářskou konkurenceschopnost, sociální soudržnost a ohleduplnost k životnímu prostředí.