Poslední dobou se v Evropské unii i v ČR stále více diskutuje o větším využití potenciálu žen ve vedoucích a řídících funkcích a na kandidátních listinách politických stran

V této souvislosti bylo mnoho diskutováno například o návrhu směrnice Evropské komise o zavedení povinné 40% kvóty pro zastoupení žen ve vedení firem kotovaných na burzách. Osobně se domnívám, že diskuse je potřebná, protože malé zastoupení žen je promarnění příležitosti plného využití vzdělaných žen a to zejména s ohledem na současnou skutečnost, kdy 60% absolventů vysokých škol jsou ženy. Na druhé straně je i pro ženy ponižující, aby byly nominovány či jmenovány pouze na základě povinných kvót.

Pro představu dle informací z  Evropské komise představují ženy pouze 13,7% členů řídících a dozorčích orgánů podniků, 15% členů dozorčích rad/nevýkonných členů správní rady a pouhá 3,2% předsedů. V ČR se odhaduje  zastoupení žen v těchto orgánech na 15 % a podle mých informací, žádná žena není ani předsedkyní představenstva, ani generální ředitelkou těchto společností. V české politice je situace trochu lepší. V poslanecké sněmovně je zastoupení žen kolem 20%, v Senátu asi 17% a ve vládě 18%. Vezmeme-li v úvahu, že v první české vládě premiéra Václava Klause nebyla zastoupena žádná žena, tak došlo k zlepšení.

Diskuse o možnosti zavedení kvót a hlavně vývoj v myšlení české společnosti je ku prospěchu většího využití vzdělaných žen. Otázkou je, zda tento proces urychlit zavedením různých závazných kvót. Uvědomělá společnost v zásadě žádné kvóty nepotřebuje, protože nerozlišuje zda je někdo muž či žena, starší či mladší, ale je skutečně naše společnost natolik vyspělá? Nejsem si jistá, že vždy a všude. Vážím si všech těch, pro které je hlavním výběrovým kritériem především odbornost a pracovitost.

 Z mého pohledu, rovných práv žen a mužů, vidím jako mnohem závažnější a nepochopitelné nepoměr mezi jejich platy, kdy za stejnou práci ženy berou o 29% méně,což je jeden z nejhorších výsledků v rámci EU.