Karta se obrátila. Tak lze charakterizovat prostředí, ve kterém se teď pohybují města a obce s odvahou investovat. Není to tak dlouho, kdy se starostové chlubili tím, kolik ušetřili, jak se jim ve veřejném výběrovém řízení podařilo srazit projektovou cenu o třetinu nebo dokonce na polovinu.

Levná cena může značit horší kvalitu

Dnes výběrové komise otevírají obálky nabídek do výběrového řízení investičních akcí s děsem, že mezi nimi bude nabídka, kterou lze nazvat třeba „trojkovou“. To je taková firma, která se uchází o mnohamilionovou zakázku, sídlí 300 kilometrů daleko, má třicet zaměstnanců a do rejstříku byla zapsána před třemi týdny.

Pokud by nabídla nejnižší cenu, vyžádalo by si to nesmírné úsilí, vagón vychytralosti a celý vlak právních znalostí, aby se obec­investor takovému podezřelému uchazeči dokázala vyhnout a zakázku přiklepla jiné firmě.

Nedávno byl v Pardubicích Vladimír Dlouhý, čerstvě polistopadový ministr, který se pak dvě desetiletí pohyboval ve sférách vysokého byznysu. Kromě jiného poznamenal, že dumping vede k horší kvalitě díla. Prakticky každé město v Pardubickém kraji už doplatilo na takzvanou „nejnižší podanou nabídku“. Levná firma dokáže stavbu pořádně prodražit.

Pardubický primátor si při nezávazném popovídání s Dlouhým troufl tvrdit, že město by mohlo dávat, zatím alespoň v zakázkách do šesti miliónů, přednost místním firmám. Vypadá to jako lokál patriotismus, který může být chválen i napadán, ale ve skutečnosti to může být prvotní krok k naději, že se z kleští „nejnižší nabídky“ nakonec nějak vyklouznout dá. Není to diskriminace někoho, kdo se snaží podnikat 300 kilometrů daleko, je to pokus o ochranu veřejných peněz, které jsou politikům svěřeny. Místních stavebních firem jsou tady v Polabí stovky. Na prsty jedné ruky by se daly vypočítat ty, kterým není radno důležité zakázky svěřovat. Na prstech druhé zase vyjmenovat ty firmy, za které by se dala strčit ruka do ohně. Akdyž už jsme u těch končetin, tak by neměla nastat situace, kdy jedna ruka neví, co dělá druhá.

Komunikace z očí do očí je spolehlivá

Starostové a podnikatelé se většinou znají. Potkávají se na stranických sněmech, nebo u piva, na golfu, ve foyer divadla o přestávce premiéry, nebo na fotbale. Všude tam se může starosta z očí do očí stavitele zeptat, jak to jde a kde to vázne. Přidržen za rukáv neunikne dotázaný z místa, ani se neuchýlí k oblbujícím frázím. Navzdory nejmodernějším informačním technologiím, chytrým telefonům a internetu pádícím rychlostí světla, je tato komunikace stále ještě nejspolehlivější.

Zdroj:  Pardubický deník