Ministr průmyslu a obchodu Jan Mládek (ČSSD) uspěl na vládě se svou koncepcí prolomení uhelných limitů, k dohodě spěje i ožehavé téma kolem zavádění vysokofrekvenčního internetu. Přesto jsme rozhovor nemohli začít jinak než otázkou, jež dnes trápí všechny Čechy, Evropany a pochopitelně lidi, kteří za vidinou života bez strachu a chudoby utíkají z válkou a konflikty zmítaných zemí.

* Jak na vás působí varovné hlasy představitelů některých států EU, že pokud se nepodaří uprchlickou vlnu rychle zastavit, mohlo by to vést až k rozpadu unie?

Vnímám to velmi silně, osobně si myslím, že například fungování eura daleko víc než řecká krize ohrožuje ta uprchlická.

* Čím si vysvětlujete, že už zhruba od března se hovoří o nutnosti efektivní návratové politiky, zřizování hotspotů a pomoci zemím, odkud lidé prchají, ale reálně se od té doby neudělalo skoro nic?

Počátkem 90. let minulého století v USA působila skupina lidí, skoro bych řekl náboženská sekta, která si budovala protiatomové kryty pro případ jaderné války. Skutečně také několik bunkrů ve Skalistých horách postavili a pak řešili filozofický problém, co se stane, když válka vypukne a na jejich vrata zaklepe někdo, kdo se jim předtím smál a měl je za pitomce, že to vůbec stavěli. Vyřešili to pozitivně a rozhodli se, že by nebyli malicherní a takového člověka by mezi sebe pustili. Jenže pak přišla závažnější otázka: co udělat, když před branami bude stát zástup lidí? Kdyby je totiž přizvali, nepřežije nikdo, neboť nebudou mít dost jídla, pití či vzduchu. Dospěli k závěru, že vstřícnost má smysl jen tehdy, nezmenší­li se šance na přežití těch, kdo jsou vevnitř i těch, které pozvou dál. Toto je v zásadě aktuální problém Evropy. Může přijmout nějaké uprchlíky, ale když jich bude moc, zhroutí se evropský sociální stát a celá Evropa. Debata, která probíhá poněkud chaoticky, se týká právě toho počtu.

* Mluvíte o tom ve vládě, a to nikoliv emotivně, ale třeba na základě nějakých tvrdých dat, sociologických studií, zpráv tajných služeb?

Na vládě probíhá debata po zvláštní linii. Na jedné straně je ministr pro lidská práva Dienstbier a spravedlnosti Pelikán, na té druhé jsou zbylí ministři ČSSD a ANO. No a lidovci říkají své rozhodné možná.

* Neptala jsem se na emotivní nebo resortní argumenty, kde se dá očekávat souzvuk Jiřího Dienstbiera a Roberta Pelikána, ale na to, zda má česká vláda k dispozici relevantní data, například od demografů nebo sociologů? Je schopna například říct, že dvacet Syřanů na 100 Čechů je v pořádku, ale dvacet Afghánců už je špatně a padesát Syřanů také?

Takové rozdělování zavání určitým rasismem. Když řeknete Syřani ano, logicky je nasnadě otázka – a proč ne Afghánci?

* Právě. Celá ta debata mi připadá zoufale amatérská, na jedné straně až xenofobní, na druhé politicky hyperkorektní, ale neúčinná. Proto se už potřetí ptám na expertizy pracovišť, která jsou k tomu určena.

Předpokládám, že ministerstvo vnitra takové podklady k dispozici má. Dělá mi to starost z jiného důvodu. Aktuálně máme podle Eurostatu 5,1 procenta nezaměstnaných a zároveň víc než sto tisíc volných pracovních míst. Průmysl by uvítal obsazení některých profesí, ale obávám se, že mu nepomohou ti, kteří se plaví přes Egejské moře. My bychom potřebovali otevřít Ukrajinu a podobné země.

* Hospodářská komora se kloní k názoru, že právě uprchlíci by mohli pomoci vyřešit problém s nedostatkem pracovních míst v oblastech, kde Češi ani občané EU dělat nechtějí. Navíc Sýrie není žádný středověký pouštní stát. Před válkou byla jen o něco méně rozvinutější než země středovýchodní Evropy.

Jenže i německé zkušenosti ukazují, že pokud jsou uprchlíci někde použitelní, je to spíš ve službách než v průmyslu. Moc si proto od toho neslibuji. Ta debata je ale především politicko existencionální. Česká společnost je velmi liberální v tom smyslu, že jí je jedno, kdo v jakého Boha věří, je­li to katolík, pravoslavný, žid nebo ateista. Má to jedno ale. Víru si musí držet jako soukromou záležitost. V okamžiku, kdy ji přenáší do veřejného prostoru, generuje zákazy a omezení pro ty, kteří jsou jiné víry či nevěřící, Češi začnou být alergičtí. Myslím, že z racionálních důvodů. Naše země v době husitských válek přišla o třetinu obyvatelstva, během třicetileté války o dvě třetiny, tak proč by měla vítat byť jen náznaky něčeho podobného?

* Copak je tak těžké dát běžencům, kteří se v Evropě usadí, striktně najevo, že jejich víru respektujeme, ale jen pokud bude čistě soukromou věcí a nebude zasahovat do života ostatních?

To je skoro Mission Impossible. Oni přece mají úplně jiný způsob myšlení. Ve většině muslimských zemí tuto hranici věřící nevnímají, neumějí to oddělit a těžko toho dosáhneme tím, že v Evropě podepíšou nějaké prohlášení.

* Vycházím z dosavadních zkušeností a ačkoliv u nás žije jen několik tisíc muslimů, nikdy jsem neslyšela, že by se nějak prosazovali na úkor ostatních lidí, že by nutili dívky nosit burky a chtěli se řídit právem šaría.

Ono jich není mnoho a navíc jsou rozděleni do tří základních kategorií. Jsou to muslimové z Bosny, u nás na Žižkově je Bosna Grill, takže my víme, kam chodí, ale s těmi nejsou problémy, to jsou prostě muslimové z Jugoslávie. Pak jsou tu Arabové, ale to jsou rozptýlení jednotlivci, kteří netvoří žádnou komunitu. A konečně jsou to muslimové z Kosova, kteří o sobě dávají slyšet, ale spíš v kolonce organizovaný zločin než že by měli náboženské cíle. Tak to ale nemusí být věčně, existuje stará poučka o přecházení kvantity v kvalitu a říkat českému obyvatelstvu, že to tak nebude, bych se neodvažoval.

* Uprchlická krize je skutečně až existenciální téma. Ale otázky, které zdaleka nepokrývají jen jedno volební období a přesahují běžnou politickou agendu, řešíme i doma. Naposled se týkaly prolomení limitů na těžbu hnědého uhlí. Jste s výsledkem, tedy jejich prolomením na povrchovém dole Bílina a odkladem u lomu ČSA, spokojený?

Pokud je politika umění možného, pak toto je ten případ. Z mého hlediska je to uspokojivý výsledek proto, že na Bílině se posuneme, zajistíme uhlí pro teplárny, práci pro horníky, částečně i pro ty, kteří budou odcházet z dolu ČSA. Zároveň jsme řekli, že nenastane­li žádný větší problém, jako že Dukovany budou odstaveny dříve, nebo se nepodaří rozběhnout výstavbu nových bloků v Temelíně, nebudeme muset bourat Horní Jiřetín.

* Přesto v tom vládním rozhodnutí typu dar nedar, oblečená neoblečená, ani pěšky, ani vozem, postrádám určité vizionářství, nebo chcete­li odvahu. Kdybyste naslouchali vědcům, lékařům, ekologům či politickým partnerům z Německa, asi byste došli k jinému závěru. Podle nich totiž bude v horizontu deseti dvaceti let struktura energetického mixu jiná než dnes, v podstatě se bude skládat z jádra a obnovitelných zdrojů, zatímco uhlí nebude třeba vůbec.

Já s nimi pochopitelně mluvím, poslouchám je, ale vedle toho se také dívám na reálný vývoj. A ten je takový, že v Německu roste výroba elektřiny z uhlí. Vzhledem k tomu, že mají ambici odstavit všechny jaderné elektrárny, tak z něčeho se to vyrobit musí.

* U nás ovšem o odstavení jaderných elektráren neuvažujeme, ba právě naopak, tak proč je nutné prolamovat limity na těžbu uhlí?

My ale přece máme ambici snížit podíl hnědého i černého uhlí pro výrobu elektřiny. V roce 2040 by měl dosáhnout zhruba 15 procent.

* S tím jsou srozuměni i ekologové, eventuálně ministerstvo životního prostředí?

Ano, tak vypadá aktualizovaná energetická koncepce, pro niž hlasoval i pan ministr Brabec. Debata, která není jednoduchá, se vede hlavně o tom, jak to bude po tomto datu. Ještě se chci vrátit několika slovy k Německu. Svým partnerům tam říkám, že pokud chtějí dělat Energiewende (energie bez jádra), měli by přemýšlet i o vedlejších důsledcích tohoto rozhodnutí pro sousedy. Oni mají větrníky u Severního moře a spotřebu v Bavorsku, ale nemají pořádné vysoké napětí, které by tu elektřinu vedlo přes celou zemi, takže to způsobuje přetoky. My jsme exportéry elektřiny z Německa do Německa, konkrétně ze Saska do Bavorska a hrozí nám blackout, když víc zafouká. Teď budujeme transformátory za stovky milionů, které zajistí, že nic takového nenastane.

* Za finanční účasti Němců?

Ne, za vlastní. S Němci jsme jednali, ale oni měli dodatečné požadavky, takže jsme ustoupili a financujeme to z národních zdrojů. Němci si budou muset tyto problémy vyřešit, protože nejhorší je nekonzistentní politika. Mohou se pochopitelně rozhodnout pro větrníky, ale pak se musejí umět postarat o to, aby se ta elektřina dostala, kam má.

* Živo je v posledních měsících i kolem dotací na pokrytí ČR vysokorychlostním internetem. Není divu, je v tom 14 miliard korun z evropských fondů, o které bychom podle některých expertů mohli kvůli sporu mezi vaším resortem a ministerstvem vnitra přijít. Teď se do věci vložil i premiér, takže to vypadá na smír?

U pana premiéra byla schůzka, kde se řešily dvě otázky, jednak e­government (elektronizace veřejné správy), jednak vysokorychlostní internet. Předseda vlády konstatoval, že zatímco v rozvoji internetu jsme někde uprostřed EU, v egovernmentu jsme na 26. místě z 28 zemí. To také zdůrazňuje evropský komisař pro jednotný digitální trh Andrus Ansip. U rychlého internetu nastal problém v okamžiku, kdy ministerstvo vnitra přišlo trošku nesystémově s návrhem, že bychom evropské dotace měli převézt do IROPu (Integrovaný regulační operační program pod správou ministerstva vnitra), což by vyvolalo komplikace před Evropskou komisí. Od tohoto nápadu už se upustilo.

* A co vznik speciálního státního podniku – Národní agentury pro komunikační a informační technologie (NAKIT), který též prosazoval ministr vnitra Chovanec a provozovatelé internetu s tím ostře nesouhlasili?

Tam jde o dvě věci. Jednak je to jednotné informační místo, které bude mít na starosti vnitro, na tom je dohoda. Dál je to ale nejisté, protože vnitro poslalo do meziresortního řízení návrh na vznik NAKIT, ale teď naposled zaznělo, že to předělají tak, aby to bylo přijatelné i pro sektor ICT. Pokud překonáme tento bod a definujeme tzv. bílá místa, budeme na cestě k cíli.

Dokončení na další straně Mládek: Politici by v dozorčích radách sedět neměli

Dokončení z předchozí strany

* Bílá místa jsou ta, která nejsou pokryta internetem a stát je povinen to napravit?

V tom je právě ta potíž. Definice zatím zní, že bílé místo je tam, kde není vysokorychlostní internet, ale to neznamená, že tam není žádný.

* Abychom mluvili srozumitelně, dá se říct, že do konce volebního období Sobotkovy vlády se vyčleněných čtrnáct miliard začne využívat tak, aby už žádná bílá místa nebyla?

Předpokládáme, že na většině území si s vysokorychlostním internetem poradí soukromý sektor a nebude k tomu třeba žádných veřejných dotací, ať už z EU nebo národních zdrojů. To, o čem se bavíme, je zhruba deset procent území ve strukturálně postižených oblastech. Když všechno půjde dobře, peníze by se měly distribuovat koncem příštího roku.

* Ministr financí Andrej Babiš po původním váhání předkládá zákon o způsobu obsazování míst v dozorčích radách firem s většinovou státní účastí. Momentálně je to velmi diskutovaná věc, především v souvislosti s angažmá paní Kleslové či Jaroslava Faltýnka a jeho syna v městských podnicích. Jak se na tuto normu díváte vy?

Z mého pohledu je to zbytečná aktivita, protože existuje vládní výbor, který uchazeče o tato místa testuje a pan ministr Babiš v něm má svého zástupce. Já se mu samozřejmě neodvažuji radit, ale možná by si měl připomenout české přísloví o zametání před vlastním prahem.

* Vy si myslíte, že zákon, o němž se mluví i v koaliční smlouvě, je nadbytečný?

Hlavně je třeba na ta místa vysílat schopné lidi. Když nebude zbytí, možná i zákonem. Problém jsou hlavně městské firmy, protože vláda si svoje firmy ohlídá, Praze nebo Brnu ale do jejich nominací mluvit nemůže.

* Mohli by místa v dozorčích radách obsazovat i politici? Andrej Babiš tvrdí, že rozhodně ne. A ti, kteří byli poslanci či senátory, mají mít čtyřletou karanténu.

Politici by tam samozřejmě být neměli. Spor se asi povede o době, která musí uplynout od jejich odchodu z funkcí. Čtyři roky se mi jeví skoro příliš. Od toho je ale připomínkové řízení, abychom došli k přijatelnému kompromisu.

* Výrazně se angažujete v rozvoji ekonomické spolupráce se zeměmi, s nimiž jsme měli v minulosti zamrzlé vztahy. První v pelotonu je Čína. Těší vás, co se na tomto poli udělalo?

Co se týče Číny, je posun opravdu obrovský, vztahy se velmi zlepšily. Teď v listopadu tam poletí předseda vlády a této cesty se zúčastním i já. Velkým symbolem je, že už se začalo létat na lince mezi Prahou a Pekingem.

* Než začnete vypočítávat další čínské akvizice, se chci zeptat, zda podle vás Číňané budou pro Česko investičním přínosem? Fotbalová Slavie nebo nákup nemovitostí na nejlepších pražských adresách totiž žádné pracovní příležitosti nevytvoří.

Ale ta už se vytvářejí, byť ne v dostatečné míře. Čínské firmy tady vyrábějí televizory, Huawei produkují mobily a telekomunikační techniku, je tady čínská fabrika na vepřové konzervy. To mi připadá zvlášť vtipné, protože moje studentské doby byly mimo jiné definovány bojem o čínské vepřové s bambusem, které bylo na dvojitou stravenku, protože ho bylo málo. Teď to vepřové budeme posílat opačným směrem. Hlavní zájem máme o to, aby sem přišly firmy zpracovatelského průmyslu a také turisté.

* Obojí je reálné?

Turisté určitě. V Číně je minimálně 200 milionů lidí, kteří si cestování mohou dovolit. Problém je v tom, že když už letí do Evropy, chtějí vidět co nejvíc zemí, ne trávit tři týdny na jednom místě. Velmi jasně je to vidět v Karlových Varech, kde do značné míry zmizeli ruští turisté a nahradili je čínští, jenže ti tam nejezdí na tři týdny, ale na den.

* Minulý týden uběhly dva roky od sněmovních voleb, příští rok nás čekají krajská klání. Politický život nabírá na obrátkách a mnohdy nejde jen o souboj idejí. ČSSD má problém s hejtmanem Jiřím Rozbořilem, který byl obviněn z korupce, ale odmítl se vzdát svého postu, neboť se cítí nevinen. Bohuslav Sobotka i první místopředseda strany Chovanec ho opakovaně vyzvali k rezignaci. Jak se na tu kauzu díváte vy?

Nejsem schopen to posoudit, zabývat se tím musí krajská organizace sociální demokracie v Olomouckém kraji. Té pan Rozbořil musí vysvětlit všechny okolnosti svého případu a ona pak rozhodne.

* Má politik, který je policií obviněn z trestného činu, automaticky odstoupit ze všech funkcí, ačkoliv se sám cítí zcela nevinen?

Nemám jednoznačnou odpověď. Zavedeme­li absolutní princip morální čistoty, pak budou o tom, kdo setrvá v politice, rozhodovat policisté a státní zástupci. Na straně druhé pokud obvinění lidé zůstávají ve funkcích, nevypadá to dobře.

* Diskutujete o tom ve straně?

Ta debata proběhla, není to jednoduché a úplně nevím, jak to efektivně vyřešit.

Zdroj: Deník