Milan Chovanec se zúčastnil minulý týden jednání unijních ministrů vnitra v Lucemburku. Na tom předchozím prohrálo Česko boj o jednorázové přerozdělení 120 tisíc běženců mezi země Unie. Tentokrát měli ministři podle očekávání jednat o trvalých kvótách. Nestalo se. Německo si podle ministra Chovance už připouští, že takovým způsobem nelze krizi řešit.

Mluvili jste o trvalých kvótách, nebo ne?

Snažili jsme se to téma neotevírat. Bavili jsme se především o hotspotech, čili o sběrných střediscích, v nichž by měli být běženci řádně registrováni. Řekové a Italové s nimi ovšem mají problém. Belgický kolega upozornil, že nefungují. Řekové říkali, že původní listopadový termín určitě nestihnou, vypadá to až na leden. V Itálii pojmou osm tisíc lidí, v Řecku pak šest a půl tisíce, což je však při počtu příchozích strašlivě málo. Obávám se, že hotspoty budou neuralgickým bodem. A i kdyby nakrásně fungovaly a z Řecka či Itálie posílali migranty třeba do Česka, tak ti lidé – pokud nebudou omezeni na svobodě – při nejbližší příležitosti odejdou tam, kam původně chtěli. Většinou do Německa. Proto jsme se ptali, jak bychom měli s těmi přidělenými jednat, pokud tu nebudou chtít zůstat. Němci odpovídali, že by je v případě jejich útěku do Německa znovu vraceli do zemí, kam byli umístěni. Ale to je neproveditelné! Už nyní je v Evropě 18–20 miliónů lidí, kteří jsou mimo jakýkoli systém. A myslím si, že migranti, kteří by se nechtěli poslušně vrátit do určených zemí, do téhle šedé zóny vplují.

A proč by neměli vzít zavděk alespoň Českou republikou, pokud by jim byla přidělena?

Nemají tu příbuzné a nemáme štědrý sociální systém. To dobře vědí. Představte si, že panu XY ze Sýrie v hotspotu sdělí: Vy jste sice chtěl do Německa, ale půjdete do Česka. A on řekne: Ne, tam já nechci. Co pak? Dáte mu pouta, posadíte ho do letadla, přistane u nás na letišti, vystoupí… A jaký má u nás status? Je to osoba zadržená? Máme mu sundat pouta? Nemáme? Tak ho tedy odvezeme do našeho zařízení, kde s ním dokončíme azylovou proceduru. Italové i Řekové deklarují, že budou posílat jen lidi, kteří podmínky pro mezinárodní ochranu splňují. Čili pan XY ji na 99,9 procenta u nás získá. Tím pádem ho pustíme z detence, dostane se do pobytového zařízení nebo si zařídí vlastní bydlení. Pokud mu bude přiznána mezinárodní ochrana, má stejné právo volného pohybu jako občan Schengenu. Podle německé vize by nesměl čerpat sociální dávky jinde než u nás. Ale naše dávky jsou nižší než v Německu. Dotyčný XY se tudíž bude rozhodovat, zda se vydá za příbuznými na Západ a stane se součástí té šedé zóny, nebo bude žít v zemi, v níž žít nechtěl? Obávám se, že tu nezůstane. Německo se snaží implementovat svůj vnitřní systém rozdělování uprchlíků na celou Evropu. Ale v rámci Německa mají stejný sociální systém, který nelze aplikovat na různorodé organismy jednotlivých členských zemí. Německo si podle mě už uvědomuje, že kvótami se nic nevyřeší.

Vy víte, jaká ta trvalá kvóta pro ČR měla být?

Prapůvodně 2,6 procenta. To však nelze přijmout, nevíme-li, kolik lidí by to bylo. My musíme ten migrační kohoutek uzavřít, nebo alespoň přivřít. Potřebujeme obrovskou diplomatickou ofenzívu. Léta dáváme peníze různým africkým zemím, s nimiž však nemáme příslušné smlouvy, a ony odmítají své občany brát zpět. Tady Evropa zaspala. A především se musí dohodnout s Tureckem. Zatím jsme jim slíbili pro uprchlíky miliardu eur. A když prezident Erdogan tvrdí, že je stojí čtyři miliardy, tak jim dejme pět! Turecko také chce změnu vízových styků s Evropou. Já bych na ten požadavek za sebe přistoupil. Pokud se Evropa s Tureckem nedohodnou, může nás čekat ohromný a vleklý problém. My sice nejsme pro migranty cílovou zemí. Ale mohli bychom jí být pro Ukrajince. Putin má pod palcem jak konfl ikt v Sýrii, tak na Ukrajině, a kdyby se čirou náhodou Rusko rozhodlo Evropu destabilizovat, tak rozfoukáním těch dvou migračních vln jí ubere kyslík.

Vraťme se k hotspotům. Měly by fungovat tak, že zadrží běžence, z nichž někteří budou mít nárok na azyl a rozmístí se po Evropě? A ti, kteří ho nedostanou, budou vráceni do původních zemí?

Ano, to má být ten ideální stav. Ale víte, co je paradox? Nám Evropa dlouho vyčítala, že během řízení o přiznání mezinárodní ochrany držíme migranty v detenci – prý se vymlouváme, že máme obavy z jejich útěku. Teď už naši partneři začínají chápat, že bez zadržení migrantů nelze hotspoty dělat. Pokud těm lidem neomezíme svobodu do doby verdiktu o udělení mezinárodní ochrany, tak všichni, kteří budou vědět, že na ni nejspíš nedosáhnou, jednoduše zmizí. Na zasedání v Lucemburku se vedla zajímavá debata o misi Frontexu, jenž by měl řešit i návratovou politiku. A v těchto úvahách je Evropa už tak daleko, že by lidé čekající na návrat byli zadržováni v nějakých táborech a letecky pak dopravováni do zemí původu. Policisté nám říkají, že když o deportaci vědí, jsou schopni si zlomit ruku, zkrátka udělat cokoliv, aby se nemuseli vracet. Evropa už začala uvažovat i o tom, že by vznikla zařízení, kde by – i kvůli sebepoškozování – byli tito lidé v jakési ochranné vazbě.

Přesto, počítá vláda s možností, že se masívnější migraci nevyhneme?

Samozřejmě. Ve scénářích máme zpracované migrační vlny zejména z Ukrajiny, kde počítáme s rozsahem dejme tomu 50 000 lidí. Pokud běženci mezinárodní ochranu poskytneme, pak už není v detenci, ale v pobytovém zařízení nebo si najde jiné bydlení, získá práci a chová se jako občan s téměř všemi právy a povinnostmi. Pak získá přechodný pobyt, následně trvalý a po pěti letech může žádat o občanství. Takže ČR by byla schopna absorbovat tento počet imigrantů, ale opakuji – oni sem nechtějí.

Znáte údajný tajný dokument Bruselu, o němž psal britský list The Times, že se počítá s návratem až čtyř set tisíc lidí z letošní uprchlické vlny?

Neslyšel jsem o něm. Ale návratová politika je další neuralgický bod Unie. My když dnes vracíme člověka například do nějaké africké země, tak to stojí až 150 000 korun. Ti lidé nechtějí odjet a většinou s nimi musí letět dva až čtyři policisté. Tak to v masívním evropském měřítku těžko bude fungovat. Podle evropských odhadů 55–60 procent lidí, kteří přicházejí, nesplňují podmínky pro mezinárodní ochranu. SRN však podle čísel za loňský rok byla schopná vykázat ze svého území jen 10 000 lidí. Bavil jsem se s polským kolegou, jenž mi říkal, že jim němečtí partneři měli vrátit 3200 běženců, jenže ve skutečnosti to bylo pouhých 118. Ostatní nejsou schopni najít. Pokud chceme, aby vracení fungovalo, musela by se zřídit sběrná místa a letecké speciály, nikoli ty lidi posílat po jednotlivcích. Letecky lze ostatně řešit i další vlnu imigrace, tentokrát už legální, v níž za azylanty zamíří jejich rodiny. To může být kolem půldruhého miliónu lidí.

Vysíláte odborníky například do utečeneckých táborů v Německu kvůli inspiraci?

Německo dnes čelí obrovské krizi kapacit a nevím, jestli je tam co se učit. My jsme připraveni Německu pomoci, požádá-li o to. Ale máme specialisty v Makedonii, Srbsku, Rakousku, Turecku, Jordánsku, všude působí lidé z ministerstva vnitra, kteří mapují situaci v táborech a případné další uprchlické vlny.

Mluví se o dalším zesílení ochrany českých hranic. Co udělá armáda či policie, pokud dorazí mnohatisícový dav? Přece nepoužije násilí?

Násilí ne! Nám jde o to, aby ti lidé vstoupili na naše území podle práva. Pokud by se opravdu stalo, že se na území ČR vypraví mnohatisícový dav ve vlacích, tak ty vlaky do země nepustíme. Pokud by šli pěšky, budeme dělat vše, abychom je všechny zaregistrovali a dali do detenčních zařízení. Nebudou-li stačit, máme v Jihočeském a Jihomoravském kraji i další objekty.

Na jaký maximální počet lidí jsme připraveni?

Je to několik tisíc. Číslo neřeknu, je tajné, projednala ho Bezpečnostní rada státu. Mohu vám říct jiné číslo: nyní bude armáda rozšiřovat kapacity svého stanového tábora na 5000 lidí.

A co s běženci, kteří nepřiznají, odkud jsou?

U nás mohou v detenci strávit pět set dní. Pokud nespolupracují, jsou z detence na rozhodnutí soudu propuštění, pak se je snažíme vyhostit. Těch pět set dní v detenci být nechtějí, takže se obvykle přiznají. Jen u několika z nich nepoznáme identitu.

Změnila se podle vaší zkušenosti atmosféra evropských debat?

Ano. Zpočátku, když jsem na zasedání ministrů vnitra jezdil, panoval naprostý eurooptimismus s klapkami na očích. Teď už je debata věcná. Ale obávám se, že Evropa pořád ještě dříme. A varování už přicházejí. Podívejte se, jak v neděli dopadly volby ve Vídni – krajně pravicoví Svobodní získali rekordní třetinu hlasů.

Zdroj: Reflex