Dle zprávy Českého statistického úřadu se potvrdily dřívější odhady – Česko skutečně patří k evropským šampionům, co se dynamiky růstu HDP týče. Meziroční růst o 4,4 procenta je úspěch, ve který doufal málokdo, zejména po uplynulých značně hubených letech. Tento příznivý vývoj však s sebou nese jedno významné riziko – budou sílit názory, že už je všechno jaksi uděláno a není třeba se o nic dalšího snažit. To by byla zásadní chyba. Přestože za současný vývoj do velké míry vděčíme příznivým vnějším vlivům, jako je například zahraniční poptávka, stejnou měrou se na něm podílí úsilí současné vlády, zejména její nerestriktivní fiskální politika zaměřující se především na investice s velkým multiplikačním efektem.

Pozice Česka je nyní unikátní v celé Evropské unii. Evropská osmadvacítka podle zpráv Eurostatu meziročně rostla o pouhých 1,6 procenta a eurozóna dokonce jen o 1,2 procenta. V tomto kontextu je český výsledek 4,4 procenta skutečně unikátní a z dostupných dat je zřejmé, že Česko je nejrychleji rostoucí zemí v EU. Významněji se nám blíží pouze Rumunsko (3,7 procenta) a sousední Polsko (3,6 procenta).

Otázkou je, jaké vlivy Česko doslova vystřelily na tuto pozici. Jsem toho názoru, že lze s jistotou tvrdit, že kroky současné vlády na tom mají svůj podíl. Jedním z tahounů hospodářského růstu podle ČSÚ je spotřeba domácností. V tomto kontextu je dobré připomenout, co vláda pro domácnosti udělala. Je to například zvýšení minimální mzdy, zvýšení daňové slevy na druhé a další dítě či valorizaci důchodů. Tyto kroky vedly ke zvýšení koupěschopnosti obyvatelstva, což se pozitivně projevilo na poptávce. Do stejné kategorie patří i zvýšení platů státních zaměstnanců, kteří tvoří významnou skupinu spotřebitelů a zvýšení jejich příjmů tak má přímý vliv na makroekonomickou situaci.

Vliv těchto vládních kroků však nebyl jen v tom, že se přímo zvýšily příjmy určitých skupin obyvatel. V ekonomice jsou neméně důležité i faktory, jako je stabilita či dlouhodobá předpověditelnost. V rámci koalice je proto snaha všechny vládní kroky oznamovat s dostatečným předstihem a jasně je vysvětlovat směrem ke spotřebitelské i podnikatelské veřejnosti, abychom maximálním možným způsobem odstranili nejistotu, která dle mého názoru determinovala chování podnikatelů i domácností v uplynulých letech. Vývoj poptávky domácností svědčí o tom, že spotřebitelé se už evidentně přestali bát budoucnosti. Jinak by výdaje na konečnou spotřebu domácností těžko stouply meziročně o 3,1 procenta.

Za klíčový považuji též postoj k investicím. Historicky se mnohokrát potvrdilo, že vládní investice sice nemusí tvořit většinu z celkového objemu investovaných prostředků, ale přesto je jejich role nezastupitelná. Investice veřejného sektoru totiž zpravidla mají iniciační charakter. Typickým příkladem mohou být investice do dopravní infrastruktury. Jedná se zpravidla o investici takového objemu, že žádný jednotlivý soukromý subjekt by takovou investici nebyl schopen realizovat. Proto ji musí realizovat veřejný sektor. Soukromé subjekty však díky této investici získají možnost realizovat své vlastní investiční projekty. Například kolem dálnic a silnic mohou vyrůstat čerpací stanice, restaurace, hotely, obchodní centra a další podniky, jejichž vlastnictví je již plně soukromé a investované peníze pocházejí z podnikatelské činnosti. Bez předchozí investice do dopravní infrastruktury by však žádná ze soukromých investic zřejmě nebyla učiněna.

Správnost vládní politiky potvrdil také Český statistický úřad. Statistici výslovně uvádějí, že na meziročním růstu fixního kapitálu se podílely zejména investice do staveb a infrastruktury. Tento trend bychom rozhodně neměli opouštět. Ostatně zrychlení výstavby páteřních komunikací patří mezi priority současné vlády. Cílem je zejména zlepšit dopravní spojení s okolními zeměmi.

To, co bylo výše napsáno o důvěře u spotřebitelů, platí stejnou měrou o podnikatelské veřejnosti. Ale spíš než o spotřebu tentokrát jde o investiční aktivitu. ČSÚ potvrdil, že kromě dopravní infrastruktury se masivně investuje do nových strojů a zařízení. Co by to mohlo signalizovat jiného než důvěru podnikatelů v lepší zítřky?

Mám za to, že podnikatele motivoval nejen fakt, že současná vláda skutečně rozjela řadu investičních projektů, ale také výrazné zlepšení sociálního dialogu v rámci tripartity. V minulých letech se o klíčových otázkách často žádný dialog nevedl, což logicky vnášelo nejistotu mezi zaměstnavatele i zaměstnance. Proto vláda pro rok 2015 vyčlenila speciální prostředky na podporu sociálního dialogu, z nichž zatím financovala například aktivity v rámci Roku průmyslu a technického vzdělávání. Tyto kroky jistě posilují vzájemnou důvěru, která je pro dobrý chod ekonomiky nezbytná.

Dalším z faktorů, na které má vláda velký vliv a které se jistě příznivě podepsaly na vývoji HDP je výrazné zlepšení čerpání prostředků z fondů EU. Vláda od začátku svého mandátu vynaložila na tuto agendu značné úsilí a oproti loňskému roku jsme v této oblasti dosáhli značného pokroku. Čísla Ministerstva pro místní rozvoj, které má tuto agendu v gesci, říkají, že za druhý kvartál letošního roku bylo příjemcům prostředků celkem proplaceno 30,2 miliardy korun, zatímco ve stejném období loňského roku šlo pouze o 19,5 miliardy. Takto masivní přísun objemu peněz do ekonomiky se pochopitelně na vývoji HDP výrazně podílí a bez snahy celé vlády o zlepšení čerpání prostředků EU by k tomuto vývoji nedošlo.

Jak již bylo naznačeno v úvodu, nová čísla o vývoji HDP jistě přinesou debaty na téma, zda nenazrál čas na přehodnocení fiskální politiky. Osobně jsem toho mínění, že bychom se nyní nemohli dopustit větší chyby, než je zavedení restriktivních opatření. Důvěra spotřebitelů i podnikatelů by takovým krokem mohla být velmi snadno narušena, což by se negativně projevilo na výkonu české ekonomiky.

Úkolů je ale před vládou stále dost. Za skutečně zásadní lze považovat například dálniční spojení s Rakouskem či pokračování v modernizaci dálnice D1. Neméně důležitá je celková rekonstrukce řady silnic nižších tříd, které sice spadají do kompetence krajů, ale státní rozpočet by měl hejtmanům na tyto účely poskytnout dostatek prostředků. Pro udržení a posílení zaměstnanosti je třeba investovat do průmyslových zón v regionech s vysokou nezaměstnaností.

Jsem si jist, že pokud bude vláda pokračovat v nastaveném trendu, bude se Česká republika i nadále držet na špici EU, místo toho, aby se propadla kamsi do horšího průměru či dokonce navrátila do doby recese.