Evropský parlament není spokojen s reakcí Evropské komise na evropskou občanskou iniciativu týkající se práva na vodu známou pod názvem “Right2Water”. Odhlasoval proto rezoluci, ve které požaduje, aby Evropská komise dostála svým závazkům. Parlament zároveň odmítl alternativní rezoluci politické frakce křesťanských demokratů (EPP) a konzervativců (ECR), která byla v rozporu s požadavky iniciativy Right2Water.

Dnešní hlasování opět jednoznačně ukázalo, že pravicové strany v Evropském parlamentu nerespektují požadavky občanů a to ani v tak zásadních otázkách jako je právo na vodu. Alternativní rezoluci podpořilo 329 europoslanců, což je téměř polovina. Ani finální lasování nebylo příliš přesvědčivé - pro se vyslovilo 363 europoslanců, proti jen 96, ale 231 se hlasování zdrželo.

“Alternativní rezoluce například nepožadovala, aby byly vodohospodářské a hygienické služby vyloučeny z jednání o obchodních dohodách, jako je TTIP. Nebyl v ní ani požadavek na předložení legislativního návrhu, což byl jeden ze základních bodů iniciativy Right2Water. Považuji za velký úspěch, že se podařilo prosadit tak ambiciózní text. Je však třeba sledovat, zda Komise skutečně splní, co občané - a nyní již oficiálně i Parlament - požadují.” komentuje dnešní hlasování sociálnědemokratický poslanec Pavel Poc.

Evropská občanská iniciativa je nový mechanismus participativní demokracie, který má od roku 2012 umožnit občanům Evropské unie přímo ovlivnit a formovat politický program. Občanská iniciativa „Voda a hygiena jsou lidská práva! Voda je veřejný statek, ne komodita!“, získala v době předložení 1,6 milionu ověřených podpisů od občanů ze všech států EU a stala se tak první úspěšnou evropskou občanskou iniciativou.

Evropská komise vydala svou oficiální odpověď na Right2Water v březnu 2014. Toto sdělení obsahuje několik pozitivních vyjádření, které je třeba uvítat, mimo jiné to, že voda není komerční produkt. Celkově však byly odpovědi Komise velmi vágní, což organizátoři i signatáři iniciativy Right2Water považují za značné zklamání. Komise se například nezabývala základním požadavkem, aby předložila návrh právní úpravy, která by uznala právo na vodu za lidské právo. To je znepokojivé nejen ve vztahu k právu na vodu jako takovému, ale i z hlediska reálného dopadu mechanismu evropské občanské iniciativy na fungování EU.