ČSSD v médiích - M. Chovanec: Nezbytná je ochrana hranic EU a nekompromisní vracení

Ministr vnitra Milan Chovanec (ČSSD) poskytl rozhovor deníku Právo k uprchlické krizi.

Maďarský premiér prohlásil, že do zemí Evropské unie by mohlo přijít až několik miliónů uprchlíků, což by mohlo vést k jejímu zániku. Souhlasíte s takovým tvrzením?

Já bych takto skeptický nebyl. Na druhou stranu je ale pravda, že ta současná migrační vlna je největší od druhé světové války a není možné ji podceňovat. Pokud Evropská unie nepřijme zásadní opatření, která budou eliminovat rizika spojená s touto migrací, tak ohrožena samozřejmě být může. Já ale pevně věřím, že najdeme vůli k přežití.

Jak by ta opatření měla podle vás vypadat?

Bezesporu jsou to především razantní opatření směrem k ochraně hranic. Schengenská hranice se musí začít bránit, aby nebyla tak prostupná. Druhé opatření spočívá v efektivní návratové politice. Není prostě možné, aby ti lidé, kteří přicházejí jako ekonomičtí migranti, tady zůstávali i přesto, že azyl nezískají. Pokud taková návratová politika nebude a pokud se mezi migranty nerozšíří, že jejich šance zůstat v Evropě i bez azylu je malá nebo nízká, tak ta jejich touha se sem dostat nebude slábnout. V současné době navíc některé země neplní své zákonné povinnosti. V Itálii, v Řecku nebo v Maďarsku kolabuje příjem migrantů a jejich registrace, což jsou věci, které mají dělat ze zákona.

Například Maďarsko je ale v mnohem složitější situaci, než jakou máme my. Je vůbec v možnostech toho státu, aby tyto povinnosti plnil?

Je samozřejmě potřeba se zaměřit i na to, jak těmto zemím finančně i jinak pomoci. Každé euro investované do těchto opatření se mnohonásobně vrátí.

Co se Maďarska týče, tak na něj Evropa poněkud zapomněla. My jsme jim nabízeli naše policisty, finanční prostředky i technická opatření a nyní čekáme na to, zda je přijmou. Zatím po nás Maďaři požadovali stany pro migranty a ty od nás dostali okamžitě. Nemůžeme v tom Maďarsko nechat, přes jeho území prochází dohromady zhruba stejný počet lidí jako přes Itálii a Řecko. A finanční pomoc EU Maďarsku je přitom zanedbatelná, téměř nulová. Balkánská cesta ohrožuje i ČR a my jsme pro to, aby se začala brát více vážně.

Podcenila tedy EU tuto balkánskou cestu?

Evropa podcenila migraci jako celek. Po bitvě je každý generál a my bychom si teď mohli sypat sůl do ran a říkat si, kdo to zavinil, ale pro nás je důležité hledat řešení. Hledat viníka mi přijde zbytečné. Nicméně pokud mám odpovědět na tu otázku, tak ano, podcenila. A nejen tu balkánskou cestu, ale obecně migraci jako možný zdroj destabilizace a nebezpečí.

Řešení naráží na princip volného pohybu osob v rámci Evropy. Má podle vás schengenský prostor budoucnost?

To je zásadní a dobrá otázka, ale měl byste ji spíše položit těm, kteří volají po povinných kvótách. My si myslíme, že Schengen hodnotu má a že je potřeba ho držet. Pamatuji si pohraničníky se psy a samopaly a ta zkušenost s přejezdy hranic před rokem 89 nebyla moc pozitivní. Pokud bychom přistoupili na variantu povinných kvót, tak se ptám, jak bychom ty lidi, kteří by měli u nás dostat azyl, u nás udrželi. Jak jim zabráníme, aby se neodebrali do Německa nebo do jiné jejich původní cílové země. Ptám se, jestli volání těch zemí po povinných kvótách neznamená de facto konec Schengenu.

A jaký je váš názor?

Pokud Evropa nezačne chránit své vnější hranice, tak postupně bude chuť některých zemí a jejich občanů držet Schengen postupně klesat. Z mého pohledu je tedy schengenský prostor v horizontu několika let ohrožen vážně. Obávám se, že jsme svědky růstu fašistických a populistických hnutí. Ve všech evropských zemích budou postupně volby a může se stát, že v horizontu nějakých pěti let se ta Evropa velmi přebarví. A pokud se tématem voleb stane případné zrušení Schengenu, tak ta vítězná strana pak bude skutečně usilovat o jeho zrušení nebo alespoň omezení. Proto se toho bojím.

Mluvíte o přebarvení Evropy. Může podle vás zhnědnout?

Určitě. Pokud to nevyřeší demokratické strany tak, aby lidé byli spokojení, budou požadovat jiné a rychlé řešení. Tato řešení přitom bývají velmi populistická a v dlouhodobém horizontu nefungují. Nicméně svůdnost takových rychlých řešení tady samozřejmě bude. Takový požadavek může být právě např. hermetické uzavření hranic. Ale k tomu je potřeba říct i to druhé, tedy co to znamená pro ekonomiku a komfort lidí v životě. Vedlo by to totiž k chudnutí té země.

Ale vnější hranice také nejdou uzavřít tak, aby nikdo neproklouzl.

Ti lidé sem přicházejí primárně proto, že vědí, že i když jsou vyhoštěni, tak je to jen papír a oni další roky žijí spokojeně na území toho státu. To se musí změnit. Je potřeba dodržovat evropské právo a je potřeba, aby ho dodržovali všichni. ČR právo dodržuje, a proto je mezi migranty velmi neoblíbená. Ostatně když se podíváte do různých manuálů, které se mezi migranty objevují, tak tam je uvedena ČR jako země, přes kterou se chodit nemá. Oni se nám vyhýbají, protože dodržujeme zákony. Vezměte si třeba migranty, kteří se nyní snaží z Maďarska dostat za každou cenu do vytouženého Německa – žádný z nich nedodržuje zákony. Oni mají přeci požádat o azyl v první zemi Schengenu, což je většinou Itálie, Řecko nebo Maďarsko, a vyčkat tam ukončení azylového řízení. To ale dodržuje jen naprostá menšina. Oni zkrátka porušují zákon a příliš nerozumím tomu volání, abychom jim umožnili průjezd přes Česko. Pokud to uděláme, nebudeme zachytávat 2500 jako dosud, ale třeba 15 tisíc.

K razantní změně se minulý týden odhodlala Británie, která prohlásila, že je připravena přijmout až několik tisíc uprchlíků. U nás se dosud mluvilo o 1500 lidech, u této věci se naše pozice nemění?

My jsme v rámci dohody měli přijmout 1100 lidí k převzetí azylové procedury, abychom ulehčili orgánům v Itálii a Řecku. Tito lidé by byli z velké části buď vráceni do zemí, odkud přišli, nebo pokud by azyl získali, tak by se odebrali do cílových zemí, tedy především do Německa. Pak je tu těch 400 lidí z táborů mimo Evropu a ti by měli být integrováni do české společnosti. O tato čísla si řeklo lucemburské předsednictví Unie a my jsme ta čísla akceptovali. Nerozumím tedy kritice některých zemí, podle které ČR patří k těm, kteří nejsou solidární. Zároveň jsme řekli, že chceme řešit i druhou stránku věci, tedy především návratovou politiku, ochranu hranic a tábory mimo Evropskou unii. Bohužel jsme se v debatě o možných opatřeních neposunuli ani o píď a místo toho se neustále vracíme k povinným kvótám. Dokonce se mluví i o navyšování těch počtů. Naše vůle k těm kvótám ale není a nedokážu si představit, že bychom šli nad ta čísla, která po nás chtělo lucemburské předsednictví.

Není ochota Německa nebo Británie vedena také pragmatickou snahou o doplnění chybějících pracovních sil? Je obecně známo, že v uprchlické vlně utíkají do Evropy především příslušníci střední a vyšší třídy, kteří mají peníze, vzdělání a ochotu pracovat.

My třeba připravujeme motivační programy pro občany Ukrajiny. Potřebujeme lékaře, IT specialisty, zdravotní sestry a spoustu dalších profesí, a to zejména proto, že naši lidé odcházejí právě do zemí, jako je Německo, kde mají daleko větší plat. A zásadní věc je ta, že ti migranti k nám nechtějí, oni mají v Německu své příbuzné a i oni vědí, že tamní platy jsou diametrálně odlišné od těch našich nebo maďarských. My se tedy o nic neochuzujme, protože ti lidé tu být nechtějí. My spíš nevíme, jak je tu v případě povinných kvót udržet. Třeba za nohu? Myslím si, že to nejde. Myslím si ale, že tam dojde velice brzo k vystřízlivění. Podívejte se, jak dopadla snaha o integraci Alžířanů ve Francii nebo některých Turků v Německu, kde ani ve třetí generaci tam ta sounáležitost s novou vlastí příliš vidět není.

Tento problém se ale Česka příliš netýká.

Ano, u nás je velmi malá muslimská komunita zhruba o 20 tisících lidech a ty se integrovat povedlo. Jsou to často lidé, kteří tu společnost obohacují, jsou mezi nimi uznávaní doktoři a další odborníci, někteří jsou i v politice. Etablovali se tu a nevidím důvod, aby se tu nemohli etablovat i další, ale držet tu lidi násilím za každou cenu prostě není rozumné.

Kolik lidí u nás vlastně zatím tedy požádalo o azyl?

V roce 2014 jsme evidovali 1156 žádostí a kladně jsme je vyřídili u 376 osob. Letos od začátku roku doposud máme zhruba tisíc žádostí o azyl a udělili jsme ho zatím 356 lidem. Je ale potřeba říct, že tyto žádosti se týkají především lidí z Vietnamu, Kuby, Ukrajiny a dalších zemí. Co se týká té aktuální uprchlické vlny, tak v jejím rámci evidujeme těch žádostí opravdu jen velmi málo a ta čísla se pohybují v rámci jednotek. 

Zdroj: Právo