Ministryně školství, mládeže a tělovýchovy Kateřina Valachová (za ČSSD) pro regionální Deník: Praha – Kateřina Valachová v úterý začne svůj první školní rok v ministerském křesle. Jak říká, čeká ji hlavně hodně práce v terénu, s učiteli a řediteli. Nehodlá je zahrnout novými zákony, požadavky a náměty, ale především jim poskytovat metodickou podporu. Její ambicí je, aby se ministerstvo školství stalo oporou pedagogů a ti zase oporou všech žáků.

Podepsala jste výzvu vědců proti lhostejnosti a strachu a po rozhovoru s prezidentem republiky, během nějž na ni také přišla řeč, jste uvedla, že zajistíte, aby žáci měli dostatek informací jako val proti xenofobním náladám. Jak to chcete zařídit?

Etická a občanská výchova, ale také výchova ke snášenlivosti s ostatními národy či náboženstvími je platná součást rámcových vzdělávacích programů. Žijeme v době, kdy téma migrace, cizinců, uprchlíků je velmi aktuální, ale také komplikované a vzbuzující obavy. Proto považuji za velmi důležité, aby děti a studenti měli objektivní informace. Ti, kdo volí radikální řešení, mám na mysli různé ultrapravicové spolky nebo fašizující se části obyvatel, musí vidět, že stát má věci pod kontrolou a je připraven na jakékoliv výzvy včetně migrační vlny související třeba s válečným konfliktem v Sýrii.

Mají se učitelé na tuto tematiku zaměřit v nějakých speciálních blocích? Dostanou konkrétní pokyny, metodickou podporu?

Snaha o její začlenění do výuky je dlouhodobá, ale momentálně se nacházíme v úplně jiné situaci než v obvyklých dobách. Proto jsem zadala úkol, aby se dotační programy k etické a občanské výchově, výchově k multikulturalismu a proti xenofobii spojily do jednoho velkého programu a byly finančně posíleny tak, že jeho dopad na školy bude systémovější a plošnější. Program bude vyhlášen nejpozději do konce září, aby školy mohly na tuto mimořádnou situaci rychle zareagovat.

Neznamená to ale, že třeba češtináři nebo dějepisáři o tom nebudou moci s dětmi na hodinách mluvit?

Naopak, dialog o aktuálních společenských tématech mezi učiteli a žáky pokládám za příkladný přístup a přínos. Škola nemá být nějaké statické místo, ale bezpečný prostor, v jehož rámci se děti mohou ptát, dozvídají se informace, mohou s nimi dál pracovat a tvořit si vlastní úsudek. Jsem velmi ráda, pokud učitelé ke své pedagogické profesi přistupují právě takto.

Kde berete jistotu, že učitelé budou s dětmi rozprávět tak, jak si to přeje ministerstvo? Koneckonců i Martin Konvička, šéf Bloku proti islámu, který chce muslimy po vítězství ve volbách „namlít do masokostní moučky“, je docentem Jihočeské univerzity.

V tomto směru jsem optimistka. Naši společnost považuji za tolerantní. Česká republika, respektive Československo historicky vždy patřilo k ostrůvkům demokracie, ať se dělo cokoliv. Myslím, že jsme si vždy uchovali snahu bojovat o demokratické principy a prosazovali jsme je bez ohledu na ztráty. Věřím, že se mohu na učitele i v těchto nelehkých dobách, kdy čelíme závažným problémům, spolehnout. Tématu migrace budu věnovat pozornost i v rámci svých výjezdů do krajů, které absolvuji v následujících třech měsících.

Během nich jim jistě ráda sdělíte, že jste při vyjednávání s ministrem financí byla úspěšná a do školského rozpočtu získala čtyři miliardy navíc. Přesto se chci zeptat, zda není jen mým dojmem, že peníze snad poprvé nejsou ve školství prioritou číslo jedna? Nastal čas na koncepčnější úvahy, například o digitalizaci společnosti, klimatu na školách, o ideálním poměru faktografie a tzv. měkkých dovedností? Jakou výzvu považujete pro vaše dvouleté období ve funkci za hlavní?

Můj cíl je, aby ministerstvo činilo konkrétní kroky směrem k učitelům, dětem i rodičům a přesvědčilo je, že budoucnost českého vzdělávacího systému je růžová. Jsem si samozřejmě vědoma toho, že školství v minulých dvaceti letech dostalo řadu ran. Někdy osudových. Rozumím i tomu, že mnoha učitelům došla trpělivost. Přesto se budu snažit lákat mladé lidi, aby se hrnuli do tohoto povolání, aby si přáli stát se učiteli.

Na co je budete lákat? A prosím, vynechme tentokrát finanční stránku.

Na to, že Česká republika má vzdělávací systém, na který může být hrdá. Byly doby, kdy jsme se pyšnili velmi dobrými výsledky ve vzdělávání a já jsem přesvědčena, že přes mnohé peripetie a omyly se všechno nevytratilo. Bez ohledu na roli ministerstva školství, které by podle mých představ mělo být daleko pracovitější a razantnější, máme řadu vynikajících škol. Úspěchy našich žáků na matematických a chemických olympiádách jsou většinou odrazem velkého úsilí konkrétních pedagogů i ředitelů, kteří mají obrovské množství energie a skoro navzdory politikům dokážou být úspěšní. Chci je podporovat jednak finančně, jednak systémově. Nejde jen o vytvoření kariérního řádu, ale o reálné pochopení faktu, že v organismu je klíčový učitel, který umí děti motivovat, učení ho baví a nechce dělat nic jiného. Na učitele v první linii chceme zaměřit pozornost ve smyslu podpory ministerstva školství.

Vámi zmíněná frustrace mnohdy pramení z politického amatérismu. V křesle ministra školství se vystřídalo 16 lidí, každý z nich měl nějaké vize, nápady, touhy zapsat se do historie. Odnesou to ale vždy kantoři a občas i děti. Lze si vaše slova vyložit tak, že chcete vnést do resortu spíš klid bez překotných změn?

Moje období by mělo být zejména pracovní. Vizí a přání zazněla už řada, já se chci soustředit na vyjasnění kompetencí ministerstva školství, České školní inspekce, Národního ústavu pro vzdělávání či Cermatu, aby tyto instituce přesně věděly, co se od nich očekává. Pak i adresáti jejich výstupů budou mít jistotu, co od nich mohou a mají žádat. Často se totiž stává, že žák, učitel či rodič neví, jak má v konkrétní situaci postupovat. Ministerstvo školství bylo v minulosti oprávněně kritizováno, že nefunguje jako hlava systému, neposkytuje metodickou podporu a nepřichází s návodem, jak řešit problémy dřív, než nastanou. Že nevykládá srozumitelně nové právní úpravy. Že dostatečně nekomunikuje s terénem, když se vyhlásí nový dotační program. Chtěla bych, aby se minulé vize úspěšně převedly do praxe, dopilovaly, technicky doladily.

Ve vládě už leží velká novela školského zákona, jehož důležitou složkou je zavedení povinné maturity z matematiky. Vy jste hned po nástupu do funkce uvedla, že chcete trochu přibrzdit. Znamená to, že v roce 2019 se z ní maturovat nebude?

Nebude. Během prázdnin jsem se opakovaně sešla se školskou tripartitou a s mnoha odborníky. V polovině září chci vládě předložit přepracovaný návrh novely, na němž je expertní shoda, kterou doufám najdeme i v parlamentu.

Na začátku prázdnin mi váš náměstek Stanislav Štech řekl, že podle jeho názoru by měla maturitní zkouška zůstat jednotná pro všechny typy středních škol. Jak to vidíte vy?

Státní maturita bude jednotná.

Nepovede to ale k tomu, že příští rok opětovně přibydou propadlíci? Nedozrál čas, aby se konečně udělala podrobná analýza výsledků čtyř maturitních let a zhodnotily se důvody opakovaných neúspěchů až pětiny maturantů?

Věnovala jsem tomu opravdu hodně času a nemohu přijmout názor, že když zavedeme povinnou matematiku u maturity, všechno se vyřeší. Po prázdninových konzultacích jsem se jen utvrdila ve správnosti svého úsudku. Kroky k případnému zavedení maturity z matematiky doprovodím analýzou příčin neuspokojivého poměru mezi získanými znalostmi a výsledky jejich testování. Jedním z dílčích závěrů je, že kurikulární reformu nelze považovat za zcela úspěšnou.

Co uděláte s návrhem vašeho předchůdce, že v jistém segmentu vzdělání by maturitu mohla nahradit mistrovská zkouška?

Po debatách se zástupci Konfederace zaměstnavatelských svazů a Svazem průmyslu a dopravy jsme se shodli, že mistrovská zkouška jako téma nezapadne, ale nestane se z ní alternativa maturity. Bude začleněna do dalšího vzdělávání a bude osvědčením o získání určitých dovedností a zkušeností v praxi, ověřením profesních předpokladů. Úkolem bude především vypracovat návaznost mistrovské zkoušky na živnostenská oprávnění. Tam jsme úplně na začátku.

Čerstvý průzkum ukázal, že 60 procent pedagogů vnímá společné vzdělávání zdravých a handicapovaných dětí jako přínosné, jen 16,8 procenta respondentů uvedlo, že jejich škola je na začleňování dětí s lehkou mentální poruchou do hlavního vzdělávacího proudu zcela nepřipravena. Jak tyto údaje hodnotíte?

Já důvěřuji školskému systému a učitelům, že zvládnou i tak nesnadný úkol, jakým je reálné nastartování společného vzdělávání dětí v hlavním proudu. Dokončujeme prováděcí vyhlášku k novele školského zákona a přehled podpůrných opatření, který musíme do 31. srpna odeslat Evropské komisi. Ubezpečuji vás, že se s kolegy detailně bavíme právě o tom, jak budou podpůrná opatření fungovat, jak je rozčlenit, která jsou spotřebního charakteru a která ne. Do konce roku připravíme pro terén metodické a organizační listy. Otevřeně říkám, že to je obrovské množství úkolů a předem děkuji nejenom kolegům z ministerstva, inspekce, ústavu pro vzdělávání, ale především učitelům a ředitelům za práci, která je v následujících měsících čeká. Téma společného vzdělávání bude jedno z hlavních při mých výjezdech do krajů. Budu přinášet velmi konkrétní informace a zároveň chci čerpat z poznatků učitelů o problémech, které potřebují vyřešit, abychom od 1. září 2016 zajistili bezpečné prostředí pro všechny děti v rámci hlavního vzdělávacího proudu. Logicky vše musí být připraveno už ve fázi přijímacího řízení, aby děti a rodiče přesně věděli, do jakého prostředí půjdou. Čeká nás nadlidská práce, ale věřím, že ji zvládneme. Pokračování rozhovoru na následující straně Ministryně Valachová: Budoucnost našeho školství je růžová

Tolik úsilí určitě nebude zapotřebí při dokončení novely vysokoškolského zákona, která už je ve sněmovně. Na podzim by mohla být přijata, pokud se ovšem všechno nezadrhne na věci z hlediska podstaty materie okrajové, totiž na jmenování profesorů. Po schůzce s prezidentem republiky jste uvedla, že říjnové setkání na Hradě za účasti České konference rektorů by mělo přinést rozuzlení. Je v situaci, kdy prezident i univerzity trvají na svém, možné dojít k závěru přijatelnému pro obě strany?

Jsem o tom přesvědčená. Byla bych ráda, aby všechny zúčastněné strany, včetně pana prezidenta, vnímaly, že to téma je velmi citlivé, zejména pro akademickou sféru. V hlavě mám několik variant, ale ráda bych předně přispěla k definitivnímu vyřešení problému. Z mého pohledu tato záležitost zpochybňuje úlohu všech aktérů zapojených do debaty, ministra školství, vysokých škol i hlavy státu. Zhruba v tomto duchu jsem s panem prezidentem hovořila a výsledkem byla domluva na trojstranné říjnové schůzce. Po zkušenosti ze setkání v Lánech se na pana prezidenta velmi detailně připravím, takže...

Takže se máme na co těšit.

Nevím, zda to bude znamenat, že z Pražského hradu pak už nikdy nebudu moci vyjít, neboť při jednání nebudu úspěšná. Uvidíme. Všichni kolegové, kteří měli možnost mě během profesní kariéry poznat, vědí, že se vždy snažím dohodnout a najít řešení, ale na druhé straně jsem v principiálních záležitostech poměrně tvrdohlavá.

Litera zákona je principiální záležitost. Ústavní právníci se shodují, že pravomoc jmenovat profesory má jednoznačný výklad, totiž že prezident je jmenovat musí, pokud projdou schvalovací procedurou svých fakult, škol a ministerstva školství. Proto se také docent Jiří Fajt, jehož Miloš Zeman jmenovat odmítl, hodlá se státem soudit. Bere prezident republiky v úvahu, že tato fakta mohou do určité míry dehonestovat české akademické prostředí?

Jako právnička jsem velmi podrobně argumentovala též z hlediska ústavnosti a možných procedur. I když jsme nedošli ke shodě, pan prezident rozhovor označil za korektní a věcný. Domnívám se, že finální řešení nejlépe nalezneme za účasti všech stran, aby žádná z nich neměla pocit, že to je o ní bez ní.

Vy nejste přímo z univerzitního prostředí, můžete si tudíž dovolit jistý odstup. Akademičtí funkcionáři trvají na jmenování profesorů hlavou státu proto, že tento akt vnímají jako výraz úcty státu ke vzdělání. Ztotožňujete se s touto definicí?

Ano, takto jsem to panu prezidentovi i předestřela. Jen chci říct, že od akademického prostředí nemám až tak velký odstup. Byť nejsem stálým vysokoškolským pedagogem, na univerzitě jsem přednášela. Legislativní rada vlády, v níž působím, je většinově složena z vysoce postavených představitelů akademické sféry, takže do tohoto tématu jsem dlouhodobě vtažena. Vím, jak jednotlivé strany argumentují včetně různých právnických rozborů. Osobně se přikláním k výkladu, který vnímá prezidentovu roli jako ceremoniální završení uzavřeného akademického procesu na nejvyšší úrovni. Procesu, který nelze revidovat.

Kdybyste se jednou přece jen rozhodla pro akademickou dráhu a úspěšně prošla všemi procedurami nutnými pro získání profesury, chtěla byste dekret přijmout z rukou prezidenta republiky?

V okamžiku, kdy jsem se ujala ministerské funkce, jsem se z univerzitních kruhů doslechla, že jsem pro akademickou dráhu ztracena a zdá se, že profesuru už nikdy nezískám. Kdyby se to ale v budoucnu přece jen stalo, byla bych velmi ráda, kdybych jako profesorka práva přijala tento dekret na základě kompetence prezidenta republiky z jeho rukou. (kp)

Zdroj: Pražský deník