Ministryně školství v rozhovoru pro deník Právo mluvila i o koncepci připravovaných změn svého rezortu.

Paní ministryně, kdy by měla být zavedena povinná předškolní docházka?

Od 1. ledna 2017. To znamená, že novelu školského zákona, která byla předložena vládě, jsem výrazně přepracovala. Vláda o ní bude znova hlasovat v polovině září. Pokud ji pošle Sněmovně, tak povinné předškolní vzdělávání bude od 1. ledna 2017, aby se už mohly uzpůsobit zápisy do školek.

Chystáte další změny ve školském zákoně?

Přepracovali jsme novelu tak, abychom se přiblížili shodě v odborné veřejnosti a abychom získali koaliční podporu. Ponechala jsem povinný předškolní rok, protože se domnívám, že povinná desetiletá docházka je běžná ve většině evropských zemí a pokládám ji za důležitou z hlediska kvalitní přípravy na vstup do základního vzdělávání. Na druhou stranu jsem přijala názory odborné veřejnosti, a sama jsem toho byla dlouhodobě zastáncem, abychom zakotvili v zákoně nárok na předškolní vzdělávání. Takže jsem tam zakotvila nárokové vzdělávání od čtyř let věku. Od září 2017 tedy dojde jednak k rozšíření povinné školní docházky, jehož cílem bude zajištění kvalitní předškolní přípravy a co největší snížení možných rozdílů u dětí na startu v první třídě. Ale zároveň posuneme nárok dítěte na vstup do předškolního vzdělávání a také pro to musíme garantovat personální a prostorové kapacity. A tento nárok budeme následně rozšiřovat pro tříleté a pak dvouleté děti. Zároveň jsem ponechala v novele ustanovení, že předškolní vzdělávání nebude přístupné dětem mladším dvou let.

Jaký mají tyto změny smysl?

Souhlasím s tím, že nárokově, z hlediska možnosti zapojit se do předškolního vzdělávání, by měly mít děti možnost učinit tak co nejdříve. Současně jsem tak učinila i proto, že se domnívám, že stát, vláda a především ministryně školství by měly dbát o to, aby školská soustava tvořila nějaký logický systém trvalý v čase. Velmi bych se obávala, že pokud bych takto neučinila, tak by po odeznění nejsilnější demografické vlny opět došlo na snižování kapacit z ekonomických důvodů. Podle mě by měl stát garantovat rodičům a dětem stabilitu, pokud se hlásí k určité politice přístupu dětí ke vzdělávání, ale také k principům vyššího slaďování rodinného a pracovního života.

Původní záměr desetileté docházky vycházel z faktu, že do školky nenastupuje jen asi pět procent dětí, které to přitom potřebují nejvíc. Jenže výzkum Agentury pro sociální začleňování ukázal, že jeden rok nic moc nezmění, že smysl mají až dva roky předškolního vzdělávání. Neměla by tedy povinná docházka být ještě delší?

Zatím jsem šla tou cestou, že tradiční délka povinné docházky v Evropě je skutečně deset let. Dala jsem si práci to ověřit. Pokud teď máme devítiletou docházku, tak jeden rok navíc mi přijde přiměřený. Chci se soustředit na to, aby předškolní rok znamenal kvalitní, systematickou, obsahově přiměřeně stejnou přípravu pro všechny děti na území celé republiky. Víme, že taková situace teď úplně není, ačkoli by měla být. Pokud řeknu, že je něco povinné, tak jsem také povinna zajistit určitou obsahovou kvalitu dostupnou na celém území. I proto chci činit opatření směrem k navýšení počtu učitelek mateřských škol, aby předškolní příprava byla více individualizovaná.

Budete mít na to finanční prostředky?

V minulých letech docházelo k tomu, že při zvyšování počtu dětí v mateřských školách nedošlo k přiměřenému navýšení kapacit. Teď mám obavu, aby neklesla kvalita vzdělávání dětí, a tudíž se domnívám, že by ruku v ruce s tímto opatřením mělo dojít i k navýšení finančních prostředků. Tímto směrem budou také využívány evropské prostředky.

Jak přísně se bude dohlížet na to, aby děti chodily pravidelně do školky?

Vím, že není optimální znepříjemňovat život 95 procentům rodičů, kteří už v tomto systému jsou. Novela školského zákona byla z mé strany odlehčena maximálně možným způsobem o byrokratickou náročnost, a to jak směrem k ředitelům školek, tak i k rodičům. Novela také umožňuje za předem daných podmínek se z povinnosti vyvázat, podobně jako v rámci základního vzdělávání. Nicméně činí tak odlišným stanovením podmínek, a také co nejméně byrokratickým. Tuto část jsme hodně konzultovali se zástupci mateřských škol, aby bylo jasné, jak bude tato věc v praxi řešena. Vedle toho jsem tam doplnila rozšíření nároku na předškolní vzdělávání a myslím si, že je to vyvážená pozice a pro systém přijatelná. Předškolní příprava musí mít měřitelné výsledky, zároveň se otevírá přístup do předškolního vzdělávání nárokově dřív.

A co když rodič má dvě děti v jedné školce a jedno onemocní, takže to zdravé není možné do školky dopravit?

Opravdu jsme o tom hodně diskutovali. Celkově to hájím z toho důvodu, že doba školní docházky má být delší, protože se to ukázalo jako úspěšný model vzdělávání ve prospěch dětí vesměs ve všech evropských zemích. Na druhé straně nehodlám způsobit, aby ten cíl byl zaměněn za nějakého Big Brothera, kdy učitelky budou číhat, aby rodič přivedl dítě do školky. Takto mě nepodezřívejte. Případ, který jste zmínil, je legitimním důvodem pro omluvu z povinné docházky. Otázka omluv přirozeně s ohledem na povahu předškolního vzdělávání bude mnohem rozvolněnější, než je to v případě povinné docházky na základních školách. Řekla bych, že by to bylo podle zdravého selského rozumu. Tyto obavy rodičů jsou zcela přirozené a je to jeden z důvodů, proč jsme přistoupili na změnu zákona.

Učitelům by se měly zvednout mzdy od listopadu o tři procenta. Polepší si všichni stejně, nebo někteří víc a jiní méně?

Z hlediska rozpočtu je tam kouzlo „tři procenta v objemech“. S ministerstvem práce a sociálních věcí momentálně diskutujeme o speciálních úpravách tarifních tabulek. Minulý rok tabulka byla navýšena otrocky jako u všech ostatních profesí a vlastně se promarnila možnost řešit některé problémy, které už v podstatě v tarifech máme. Nyní míříme například na řešení situace učitelů v závěru kariéry, kdy tato tabulka po velmi dlouhou dobu znemožňuje jakýkoli růst platu – v situaci, kdy v nenárokové složce platu není dost finančních prostředků, aby ředitel školy mohl reflektovat rozdíly ve výkonech učitelů.

Jak se má tarifní tabulka změnit?

Chceme zavést šestý tarifní stupeň, na který by měl mít možnost si sáhnout učitel v závěru své pedagogické kariéry. Prostředky na pokrytí této změny v rozpočtu máme.

Změnila jste v novele zákona také ustanovení, že povinná maturita z matematiky bude už od roku 2019?

Novela školského zákona byla přepracována i v této části: nejprve zavádí povinné přijímací zkoušky na střední školy s tím, že jsme i v tomto ohledu přistoupili ke změnám, takže to budou zkoušky centrálně zadávané. Je to vlastně první okamžik, kdy se jednotným způsobem mohou děti vzájemně srovnat v tom, jak na tom jsou, co se naučily, jak moc jsou úspěšné.

Stanoví ministerstvo hranici pro přijetí?

Nebudou obsahovat žádný limit, kvůli němuž by některé z dětí bylo ze středního vzdělávání vyloučeno. Nicméně školy budou mít povinnost zveřejnit úroveň svého posledního úspěšného uchazeče a i my získáme přesnou představu, jaké děti ta která škola přijímá. Někdo bude mít posledního úspěšného se splněnými 15 procenty testu, někdo s 50 a někdo se 60 procenty. Děti by měly mít také k dispozici dva termíny zkoušek, aby jeden jediný termín nerozhodoval o jejich osudu. Takže budou moci zkoušku skládat dvakrát a započítá se ten lepší výsledek. A nebudeme školy omezovat v tom, aby si uplatnily svá vlastní kritéria. Společná přijímací zkouška by měla mít váhu 50 procent a zbytek by si škola stanovila sama.

Povinné přijímačky požadovali zaměstnavatelé, kteří se obávají, že nebudou mít pracovní sílu, když většina lidí usiluje alespoň o maturitu. Jak přimět mladé lidi, aby se dávali na technické obory?

V červenci jsem spolu s předsedou vlády navštívila centrálu Svazu průmyslu a dopravy, kde jsme diskutovali právě o podpoře technického školství. Věřím, že společným cílem zaměstnavatelů i vlády je zlepšování kvality a dostupnosti vzdělávání. Budu usilovat o podporu kvalitního technického vzdělávání i dalších oblastí, které jsou významné pro uplatnění na trhu práce, jako je například jazykové vzdělávání. Podpořím i intenzivnější spolupráci firem a škol a principy duálního vzdělávání.

A teď už k povinné maturitě z matematiky. Kdy by měla začít fungovat?

Teprve na základě prvních ostrých přijímaček v roce 2017 získáme první srovnatelná data a od toho okamžiku za čtyři roky jsme nastavili start povinné maturitní zkoušky z matematiky. Jedná se tedy o školní rok 2020/21. Současně jsme přistoupili k rozšíření oborů, které nebudou mít povinnou matematiku. A to z toho důvodu, že jejich rámcové vzdělávací programy dětem obsahově neumožňují získat takové znalosti, které by mohly být testovány jednotnou maturitní zkouškou. Příkladem, který v diskusi zazníval, je třeba kadeřnice a podobné obory. Celkem máme 284 oborů středního vzdělávání a s povinnou maturitní zkouškou z matematiky v roce 2021 počítáme jen asi na 60 oborech. Vedle toho zůstává v pozdějším náběhu povinná maturita z matematiky týkající se sociálních a zdravotních služeb. To znamená, že povinná bude, ale později. Všechny tyto obory budou transparentně zveřejněny v rámci projednávání této novely.

Ale jak se zajistí, aby matematika nebyla postrachem?

Museli jsme si přiznat nepříjemný fakt, že reforma neproběhla úplně bez obtíží. Je určitě namístě v rámcových programech, a to nikoli pouze v matematice, ale i v českém jazyce či cizích jazycích, umožnit určitá zpřesnění a zasáhnout do obsahu předmětů, abychom výsledky našich dětí zlepšili. Klíčový je učitel, který umí děti motivovat a je schopen učit dlouhodobě, práce ho baví a rozumí jí. Svou pozornost bych proto zaměřila na učitele, jejich finanční a systémovou podporu, což je především jejich vzdělávání. Budu se snažit také nalákat do této profese mladé lidi. Domníváme se, že tento mix kroků je férový, že zkvalitní vzdělávání, ale také že je férový pro děti, pro předvídatelnost toho, co na ně vzdělávací soustava chystá. A také že je férový pro učitele, protože jim nabízí pomoc a podporu.

U státní maturity jsou rok od roku horší výsledky. Čím to?

Během prázdnin jsem se opakovaně sešla se školskou tripartitou a odborníky. Věnovala jsem tomu spoustu času. Výsledek jednání, který má odbornou shodu, chci předložit vládě v polovině září a věřím, že bude prosaditelný i v parlamentu. Případné změny v maturitní zkoušce a kroky směrem k povinné maturitní zkoušce chci doprovodit analýzou, jaké znalosti žáci získávají a proč až v rámci testování se ukazuje, že nemají potřebné znalosti.

Váš předchůdce Marcel Chládek hovořil o tom, že se budou rušit VŠ. Souhlasíte?

Novela zákona o vysokých školách, kterou nyní projednává Sněmovna, umožní lepší kontrolu kvality škol u nás. Chceme pomáhat těm kvalitním; školy vysloveně nekvalitní by v našem systému samozřejmě fungovat neměly.

Daří se vám řešit konflikt se jmenováním profesorů?

V minulém týdnu jsme se s panem prezidentem dohodli na trojstranné schůzce v říjnu za účasti České konference rektorů. Variant mám v hlavě několik. Je to téma velmi citlivé pro akademickou sféru a její zástupce. Věřím, že najdeme řešení přijatelné pro všechny aktéry.

Jak se vám daří skloubit ministerskou práci v Praze a rodinný život v Brně?

Přiznám se, že to není úplně snadné. Snažím se, aby alespoň víkendy probíhaly v rodinném kruhu, abych mohla načerpat síly na další pracovní týden. Nicméně bohužel zrovna nadcházející víkend je ukázkou, že to není vždy možné – kvůli začátku školního roku mě čeká spousta pracovních povinností i o víkendu.

Už jste vstoupila do ČSSD?

Ještě ne, chystám se k tomu v nejbližší době.

Zdroj: Právo