Poslankyně Hnutí ANO Radka Maxová si v tomto listu před několika dny stěžovala, že sociální demokracie a konkrétně i já, vehementně brání českým pacientům v možnosti si legálně připlatit za lehčí sádru. Opírá se přitom o nepřijatý pozměňovací návrh na „zakotvení možnosti připlácení pojištěnců za zdravotnické prostředky“, který by vše prostě a jednoduše spravil... Jak jednoduché, prosté a rychlé! Skoro jako v pohádce.

Bohužel onen návrh by nejen nic nespravil, ale naopak by ohrozil nárok pacientů na kvalitní a bezplatnou péči. S návrhem, který čítá nějakých 68 slov, jsem se podrobně seznámil. Bohužel neobsahoval jakékoliv vymezení, jak by mělo být stanoveno, který konkrétní zdravotnický prostředek odpovídající potřebám a zdravotnímu stavu konkrétního pojištěnce je nejméně ekonomicky náročný. Pokud návrh neobsahuje tento základ, znamená to, že nejsou stanoveny podmínky pro bezplatnou péči a je v rozporu s Listinou základních práv a svobod. Jako ministr zdravotnictví za ČSSD něco podobného rozhodně podpořit nemůžu.

Návrh paní Maxové byl dokonce koncipován tak, že by umožnil doplácení za jakýkoli zdravotnický prostředek. Lidsky řečeno, paciente připlať si za cokoliv, za zdravotnické prostředky předepisované na poukaz, nástroje, přístroje a jiná zařízení používaná obecně při poskytování zdravotních služeb!

Rozumím tomu, že někteří pacienti si chtějí připlatit  např. za lehčí sádru. Takto složitou problematiku ale prostě nejde řešit metodou bum, prásk, hotovo. Přijetí takové právní úpravy musí bezpodmínečně předcházet konsensus koaličních stran, důsledné posouzení z hlediska pravidel daných ústavním pořádkem České republiky a dopadů do systému veřejného zdravotního pojištění. V neposlední řadě musí být jasné dopady především na pacienty, zvláště na ty vážně nemocné.

Kvalitní návrh musí detailně řešit spoluúčast pojištěnců na úhradě zdravotnických prostředků z hlediska jejich různosti a způsobu využití. Musí stanovit transparentní a nediskriminační pravidla pro určení ceny a úhrady zdravotnických prostředků včetně určení nejméně ekonomicky náročného provedení zdravotnického prostředku a celou řadu dalších nuancí a pravidel. To vše se do jednoho paragrafovaného odstavce nevejde i přesto, že se někdo tváří, že ANO. Pozměňovací návrh paní poslankyně Maxové by tak otevřel Pandořinu skříňku a umožnil by připlácení skoro na cokoliv. A nebavíme se zde zdaleka jen o lehké sádře! Návrh by např. umožnil "zcela svobodně se rozhodnout" o doplácení za nadstandardní léčbu nemocným s těmi nejzávažnějšími či smrtelnými chorobami! Jakou svobodu volby by takový pacient v této situaci asi měl ?! Když jste vážně nemocní, zaplatíte  cokoliv aspoň za naději na uzdravení. Něco podobného jako ČSSD připustit nechceme a nemůžeme. Máme špičkovou medicínu a vážně nemocní pacienti dostanou tu nejkvalitnější péči, která je plně srovnatelná s těmi nejvyspělejšími zeměmi světa. Nebráním se hledat seriózní řešení možnosti doplatku za lehkou sádru či něco podobného. Ale nemohu připustit rozkolísání jasného nároku pacienta na kvalitní péči bez doplatku.

Svatopluk Němeček, ministr zdravotnictví