Toto pojednání je napsáno z pocitu nejhlubší úcty k Janu Husovi a jeho následovníkům v každém čase, kteří stáli neohroženě na svých myšlenkách a přesvědčeních pro dobro českého národa. Přál bych si, aby v den výročí jsme se zamysleli nad tímto odkazem a stejně jako T. G. Masaryk rozpoznávali svůj úkol a poslání mezi národy a hluboký smysl našich dějin, hluboce spojený s křesťanskými ideály.

V letošním roce si připomeneme šestisté výroční smrti M. J. Husa ( *1370 – †1415), a to je velká příležitost, abychom se zamysleli nejen nad významem českého reformátora, ale přiblížili si období, v kterém žil, působil a zemřel nejkrutějším způsobem, upálením. Cílem mého pojednání však není jen soustředit pozornost čtenáře na dění na Kostnickém koncilu, které uzavřelo jeho život v rozkvětu let, ale připomenout význam jeho díla, v němž se odráží osobnost reformátora, čelného představitele Univerzity Karlovy i kazatele a autora knih, v nichž jsou soustředěny jeho myšlenky, vize, které překročily jeho dobu.

Abychom porozuměli Husově dílu a významu, nelze líčení o jeho životě, díle a smrti odloučit od tehdejšího veřejného a společenského života, jehož počátky, průběh a následky se k jeho osobě sbíhají jako nitky a vytvářejí široký rámec, v jehož středu M. J. Hus žil, studoval, učil, kázal, působil a zemřel. Protože tyto všechny úrovně nazírání na jeho osobnost plně objasňují jeho význam a poselství jeho díla do časů uvědomování si české národní identity národně obrozeneckým hnutím a i ideu národního státu na prahu 20. století T. G. Masarykem a jeho současníky. A v tom je Husova osobnost klíčová a v každé době pro nás neopominutelná a vnímaná jako mravní autorita.

Připomeňme si klíčové okamžiky jeho života, protože každý se jistě seznámil s životopisem M. J. Husa ve škole a účelem mého pojednání je dotknout se mezníků jeho života, a tak připomenout jeho životní dráhu, která vyvrcholila jeho tragickou smrtí, ale v níž M. J. Hus vyslal své nehynoucí poselství i do našeho času.

Husova akademická a kazatelská činnost
Narodil se do chudé selské rodiny a jako chudý student kráčel po dlouhé cestě své akademické dráhy. V roce 1396 se stal mistrem filosofie a už v roce 1399 je zaznamenán jako promotor svého žáka Matyáše z Knína, příjmením Pater, který byl později jeho stoupencem. Brzy se stal v Čechách váženou osobností svou mravní vážností a smyslem pro povinnost i svou ochotou pomoci každému v jeho okolí. Roku 1400 byl vysvěcen na kněze a kněžství považoval za své životní povolání, především si cenil svého kazatelského úřadu. Jako kazatel u sv. Michala na Starém městě se stal brzy známým. Jeho přímost a otevřenost, jakými se vyjadřoval k soudobým problémům, vzbuzovala u lidí důvěru, a tak roku 1402 byl povolán jako kazatel do kaple Betlémské. V této souvislosti je nutno připomenout, že kaple Betlémská v té době byla místem obsazovaným vynikajícími universitními mistry, takže je snadné pochopit, jaké to bylo pro něho vyznamenání.

Do Čech přicházejí Viklefovy myšlenky
Ale jeho dosud úspěšnou dráhu mu osudově zkřížil anglický augustiniánský kněz, teolog a universitní profesor Jan Viklef. Jen ve stručnosti si připomeňme jeho hlavní poselství: požadoval návrat k prvotní nepolitické církvi, v jejímž čele stojí Kristus. Viklef úspěšně zavedl do teologie realismus. Po úplnost je nutno dodat, že Viklef byl vyhlášen za kacíře a jako s kacířem bylo s ním samotným i jeho dílem naloženo.

Spory o hlasy na pražské universitě
Viklefova učení se chopili čeští univerzitní mistři, kteří ho přednášeli jako protiváhu k umírněnému nominalismu, který přednášeli na Univerzitě Karlově němečtí mistři. A v tomto okamžiku přicházíme k dalšímu milníku Husova života. Dobře vnímal, že Viklefova teologie a filosofie, ražená českými mistry university způsobí problém mezi českými a vládnoucími německými mistry filosofie a teologie. Ale v té době se nijak viditelně do sporu nezapojoval. Naladění krále Václava IV., který se stal švagrem anglického krále Richarda II., na reformní strunu a přízeň arcibiskupa Zbyňka Zajíce, který cítil jako naléhavý úkol prosazovat reformu kléru, vnímal Hus jako podporu ke svým kázáním. V roce 1407 pronesl na synodě naléhavou řeč ke kněžím a vyzýval je k mravnému životu. Avšak v té době náhle končí Husova spolupráce a arcibiskupem pro sílící odpor českého kléru proti Viklefově učení. Arcibiskup Zbyněk Zajíc se od Husa odklání, protože si pražský klérus stěžuje na jeho kázání.

Boj o čtyři hlasy a Kutnohorský dekret
A pro Husa přichází osudový rok 1409, v němž probíhá boj o čtyři hlasy. Kutnohorským dekretem v roce 1409, v němž měl mít český národ tři hlasy a ostatní hlas jeden, je moc Němců na univerzitě zlomena. Hus se stává rektorem university. Ještě v tomto roce měl Hus velký vliv na krále, který v té době usiloval o získání římské koruny a vyjednává o ni vysokými představiteli církve v Pise, kteří si nepřejí, aby správcem církve, římský král, stranil viklefismu, byl vnímán jako kacířství, a královnu Žofii, která mu naslouchá. Ale v pozadí hry stojí arcibiskup, který rozhodně postupuje proti každé stopě viklefismu a obratně využívá rozhodnutí v Pise a nařídí, aby mu byly vydány všechny Viklefovy knihy a posléze je okázale spálí.

Nepřízeň osudu a Husova tragika
Doba a ani dosud lidé, kteří mu bývali nakloněni, se náhle velmi nepříznivě mění. Zbyněk Zajíc, pražský arcibiskup mu zakázal kázat v kapli Betlémské a posléze přistoupil i k diecézní exkomunikaci, proti níž použil Hus právní prostředky a odvolal se k vyšší instanci. Podle něho existují tři poslušnosti: duchovní, světská a církevní, a tím ukazoval, že exkomunikace pro něho neplatí. Hus se nevzdával ani při velkém nátlaku, který vůči němu činěn a ani v době, kdy se od něho odkláněli lidé, kteří s ním ušli kus cesty a pak se zalekli nepříjemností s církví. Jeho postoje imponovaly zejména mládeži. Roku 1411 zemřel na útěku před králem Zbyněk Zajíc a rok 1412 znamená pro Husa otevřenou roztržku s církví. Podnět tomu dalo vypsání odpustků papežem Janem XXIII. na křížovou výpravu proti Ladislavu Neapolskému. Při vzpouře proti odpustkům byli popraveni tři mladíci, nad jejichž ostatky Hus sloužil mši za zemřelé. A Hus upadá v nemilost krále, který prodej odpustků podporoval. Nad Husem byl vyhlášen interdikt i nad každým místem, kde by zůstal. To ho neodradilo od kázání a odvolával se ke Kristu jako hlavě církve. Z Prahy musel odejít a kázal pak na venkově, kde se lidé bouřili. Hus byl přesvědčen o své pravdě, kterou hlásal a s tím také šel dobrovolně do Kostnice, ovšem propast mezi koncilem a jím samotným byla nepřekročitelná. Po těžkém věznění a disputacích byl nakonec obžalován z kacířství, degradován a předán světské moci.

Protest české šlechty
Česká šlechta jako mluvčí národa se obrátila na koncil protestním listem s 452 pečetěmi předních šlechticů. Tak stála zajedno s mužem, který byl koncilem odsouzen jako kacíř. Národ ve svém národním i náboženském cítění byl uražen a hlásil se tak ke slovu. Smrt Jana Husa byla počátkem hnutí, které známe pod pojmem husitské.

Česká otázka v Masarykově pojetí
T. G. Masaryk ve své České otázce chtěl postihnout smysl naší historie, což znamenalo, čím jako zvláštní národ kulturně žijeme, co chceme, v co doufáme. Věřil, že historie národů není náhodná, ale projevuje se v ní plán Prozřetelnosti a je, podle jeho přesvědčení, úkolem historiků a filosofů, tento plán studovat, neboť jde o světový plán a určovat v něm místo pro každý národ. A národy pak, podle svého poznání postupovali ve své politické činnosti. T.G. Masaryk na sebe takový úkol, podle svého přesvědčení vzal a dospěl k poznání, že český národ mezi ostatními národy, má svou barvu, svůj úkol. Duch český, podle jeho slov, se nejvíce projevil v 15. století, kdy dal světu bratrství, v němž rozkvetl nejkřesťanštější mravní ideál a vrchol tehdejší vzdělanosti. Tímto bratrství český národ, podle Masarykových slov, vtiskl ráz své minulosti a ukázal i příštím pokolením, jakou cestou se máme brát, abychom nezahynuli. V 18. a 19. Století se buditelé ohlédli po prostředku, jak český národ vzkřísit, a hledali osobnost, aby pokleslý národ našel svůj vzor a samostatně se vyvíjel. A našli M.J. Husa, Petra Chelčického a Komenského. Český národ tak měl kráčet dál jako v 15. století, tak i v 19. století svou cestou k všeobecnému vývoji lidstva. Hlavní heslo je spojením všech jeho myšlenek a nazývá se – humanita.

Zvažte proto pozvání v červenci do Prahy a v jiných regionech ke slavnostem, abyste se mohli setkat s Husem, který cituji synodního seniora Joela Rumla „nepoznal příležitostné a mělké vlastenectví, více se radoval z češství a české kultury“.

V Praze ve dnech 5.- 6.7. 2015 proběhnou Husovské slavnosti v rámci programů, např.:
 Multižánrového v centru Prahy na Staroměstském náměstí,
 Středověkého tržiště na Ovocném trhu v Praze 1,
 Duchovního v Betlémské kapli ČVUT v Praze,
 Hus historický v kostele sv. Mikuláše na Staroměstkém náměstí v Praze 1,
 Hus ekumenický v kostele U Salvátora v Praze 1,
 Hus současný v kostele Martin ve zdi v Praze 1,
 Poutnického "V kole po kostelelch s mistrem Janem Husem" anebo Prohlídky husitské Prahy,
 Slavnostního zakončení Husovských slavností 2015 dne 6.7.2015 v 19.30h v Obecním domě na náměstí Republiky v Praze 1.