Ministr průmyslu a obchodu Jan Mládek poskytl rozhovor Deníku. Hovořil o své pozici ve vládě i tématům, která spadají do jeho kompetence.

* Vláda se shodla na schodku státního rozpočtu na příští rok ve výši 70 miliard korun. Je to málo, nebo hodně v okamžiku, kdy česká ekonomika roste velmi slušným tempem?

V prvním čtení sněmovna schvaluje čtyři rozpočtové údaje: příjmy, výdaje, deficit a transfery krajům a obcím. Zatím existuje předběžná politická dohoda na jednom z těchto parametrů, tedy na schodku, ale není shoda na tom, jaký by měl být daňový výnos. O tom se ve středu vedla poměrně obtížná debata s panem ministrem financí. Většina členů vlády měla pocit, že by se měl více zabývat výběrem daní než například komentováním počtu ambasád. Čísla jsou totiž znepokojivá. Andrej Babiš vytvořil očekávání, že daně se budou vybírat lépe, radostněji a s větší účinností, ale momentálně se zdá, že jejich výběr neodpovídá ani ekonomickému růstu.

* Tomu nerozumím. Když podniky nabírají nové zaměstnance, díky novým zakázkám se daří exportu i domácí výrobě, neměla by platit přímá úměra mezi růstem a výběrem daní?

Měla. Přesto byla vládní rozprava poněkud znepokojivá, protože pan ministr Babiš sděloval, že růst je dán zásobami, a proto z něj nebude takový daňový růst, jak by se dalo očekávat. Pravil jsem, že pokud by to tak bylo, měli bychom se zabývat statistikou hrubého domácího produktu a podobnými věcmi. V minulosti vždy platilo, že když ekonomika rostla, vybralo se víc peněz.

* Čím ministr financí zdůvodňuje třeba to, že neroste ani výběr daně z přidané hodnoty? Pokud si pamatuji, před měsícem hovořil o tom, že do tří let se na daních vybere o 96 miliard korun víc.

Pan Babiš pracuje s očekáváními a tvrdí, že všechno teprve přijde.

* Například díky zavedení elektronické evidenci tržeb nebo zákonu o prokazování původu majetku?

Prokazování původu majetku je spíš otázka minimální spravedlnosti než daňových výnosů. Když už se některým lidem v minulosti nepovedlo prokázat, že k majetku přišli podivuhodným způsobem, tak na něj bude uvalena alespoň konfiskační daň. Nejde ale primárně o významný zdroj příjmu státního rozpočtu. Elektronické výkaznictví naopak k vyššímu výběru nejen daní, ale i sociálního a zdravotního pojištění povede. Když jsem se tím jako stínový ministr financí zabýval, měl jsem ovšem největší obavu ze správného nastavení systému a jeho funkčnosti. Začne­li někde něco drhnout, okamžitě se toho chopí mocné zájmové skupiny, které to budou chtít shodit a zdiskreditovat.

* Včetně dvou opozičních stran.

Ano, dvou dříve silných pravicových stran, které chtějí bojkotovat průběh sněmovního jednání o tomto bodu.

* Ohledně spuštění elektronické evidence tržeb (EET) na jaře příštího roku tedy nejste přílišným optimistou?

Jsem členem vlády, která ji má v programovém prohlášení, jsem s ní vnitřně ztotožněn, ale osobní zodpovědnost za to, že vše bude fungovat podle předpokladů, nese ministr financí.

* Jenže není v okamžiku, kdy se mu rozpadá odborný náměstkovský tým, namístě obava, že se závazek z programového vládního prohlášení provozně nepovede dotáhnout do zdárného konce?

To je jeho odpovědnost, ale připouštím, že mě osobně to velmi znepokojuje. Na ministerstvu financí jsem dva roky působil a až do roku 2014 panoval celospolečenský konsenzus, že v odborném aparátu tohoto ministerstva se neprovádějí žádné čistky. Neproběhly ani po listopadu 1989, což lze přičíst k dobru tehdejšímu šéfovi resortu Václavu Klausovi. Drželi se toho i všichni další ministři. První, kdo začal s čistkami na financích, je Andrej Babiš. Jen doufám, že vybral správné lidi, protože odpovědnost za spuštění EET nese v první řadě on.

* Pokud se to nepovede, přijde státní pokladna skutečně o 12 miliard, s nimiž operuje ministr Babiš?

Ano, přínos elektronické evidence tržeb se pohybuje v této výši, ale jen za předpokladu, že systém bude plně funkční.

* Andrej Babiš zřejmě udělá vše, aby obstál, ale co vy a ostatní ministři? Šéf státní kasy poukazuje na to, že se stále nedaří šetřit v provozních výdajích. U ambasád je to těžko měřitelné, ale...

Z tohoto způsobu debaty jsem poměrně nešťastný. Můžeme se bavit o tom, jestli by neměly být spojeny všechny sítě na podporu exportu. Už běží spolupráce ministerstva průmyslu a obchodu s ministerstvem zahraničí, propojili jsme CzechTrade. CzechInvest a ekonomické diplomaty, takže je legitimní otázka, zda k tomu nepřidat CzechTourism a Česká centra. To je ale úplně jiná diskuse než konkrétní čísla pro rozpočet na příští rok. I kdybychom něco takového naplánovali a schválili, efekt těch opatření se dostaví až za několik let, pan ministr Babiš to ale účelově používá v rozpravě k rozpočtu na rok 2016, o čemž to opravdu není.

* Česká diplomacie a nejen ona ovšem nyní řeší naléhavější problémy než úspory na zastupitelských úřadech. Premiéři unijních států se domlouvají, co dělat s nebývale silnou uprchlickou vlnou z jihovýchodu. Budou se na hranicích znovu stavět zdi?

Především máme hned tři krize najednou a v čase se mění názor, která z nich je nejbolestivější. Jsou to uprchlíci, riziko grexitu a zamrzlý konflikt na východní Ukrajině. Teď se nám jeví jako největší problém migranti, ale za pár měsíců to může být Řecko nebo Ukrajina. Pokud zůstaneme u dneška, tak uprchlíci jsou obrovská výzva. Evropa by mohla přijmout jistá řešení, ale to by se musela částečně vzdát své filozofie, otevřenosti, svobodné multikulturální společnosti, důrazu na ochranu lidských práv. Problém je, že nikdo nechce říct, jakou cestou je třeba se vydat a já to také dělat nebudu, na to se necítím. Přesto mohu říct, co je naší prioritou, totiž zachovat stabilitu a prosperitu naší země.

* Pěkná fráze. Co ale znamená ve vztahu k aktuálnímu náporu běženců?

Především to, že množství přijatých uprchlíků, které si sami budeme určovat, pro nás bude únosné. Druhý důraz je na zachováni Schengenu. Ten je pro nás obrovskou hodnotou nejen proto, že v jeho rámci všude jezdíme na občanku, ale i kvůli volnému obchodu. V okamžiku, kdy na hranicích začneme kontrolovat lidi a kamiony, začnou se tvořit fronty a bude to mít negativní ekonomické důsledky. Toto nebezpečí je velmi reálné, protože když sledujeme například konferenci ministrů vnitra německých spolkových zemí, tak mnozí z nich s touto myšlenkou koketují.

* Kdyby to bylo jen Bavorsko, ale daleko větší hrozbu vidím v tom, že s xenofobní tematikou může vyhrát Marine Le Penová ve Francii prezidentské volby a že s ní už zaznamenaly úspěch nacionalistické strany v Dánsku či Finsku.

To je ale přesně ten problém. Řešení vidím v tom, že hlavní politický proud vstřebá některá opatření proti přílivu uprchlíků, časem trošku zhnědne, ale pořád bude ctít principy, na nichž Evropa stojí. Pokud se bude zuby nehty držet zásad politické korektnosti, znelíbí se voličům, propadne se do bezvýznamnosti a budou rozhodovat jiní. To je celé dilema.

* Jak ho uchopí ČSSD?

Myslím, že v české politice až na ojedinělé hlasy nikdo nehoruje pro významnější příliv uprchlíků především ze zemí, které nám jsou kulturně a nábožensky vzdálené.

* Čili Afrika ne, Sýrie velmi omezeně a Ukrajina ano?

To je pohled, k němuž osobně nemám daleko. Je tu ale skupina lidí, která nechce nikoho odnikud.

* Ta ale jistě nemá nic společného se sociální demokracií.

Ne, ale obávám se, že v suterénu české politiky je tento názor poměrně silný a upřímně řečeno, také ohrožující. My potřebujeme imigranty, kteří se budou bezproblémově integrovat do české společnosti, což ale nejsou nutně ti, kteří přistávají na Lampeduse.

* Jsme schopni i pomocí silnějšího hlasu visegrádské čtyřky tento pohled prosadit v Bruselu?

Především si kladu otázku, jestli může V4 znít jedním hlasem.

* Ve středečním společném prohlášení jejích premiérů to tak vypadalo.

Ale skutečný problém má jen Maďarsko, ostatní země tím příliš zasaženy nejsou. Polsko a Slovensko přijímají obecně málo imigrantů a my máme hlavně přistěhovalce z Ukrajiny a Vietnamu.

* Přátelské imigranty.

Ano.

* Prosadí středoevropské země svůj pohled na věc, nebo budou úspěšné Itálie, Německo a Švédsko, které budou trvat na povinném rozprostření běženců mezi všechny členské státy EU?

Neumím to odhadnout, ale mám pocit, že Evropská komise poněkud ustupuje od myšlenky povinných přídělů. Těch 60 tisíc běženců by si měly všechny státy rozebrat takzvaně dobrovolně, což jim minimálně dá jednak možnost určitého screeningu, aby se vyloučili teroristé, bandité apod., jednak se nevytvoří precedens do budoucna. (Evropská rada včera kvóty i díky tlaku premiérů V4 odmítla – pozn. red.)

* Ministr Babiš řekl, že v posledních 200 letech Řecko zkrachovalo čtyřikrát a nyní je nejvyšší čas, aby zbankrotovalo popáté a vyčistil se prostor. Co si o tom myslíte?

Člen vlády, natož ministr financí, by se měl vyjadřovat opatrně. To, co jste citovala, by se spíš hodilo do úst ekonomického analytika nebo akademika bez zodpovědnosti. Toto je komplexní, politicko­ekonomická záležitost. Musíme se ptát, jestli by po grexitu miliony lidí nestrádaly víc než dosud a také, co by to udělalo s Evropou. Ekonomicky pravděpodobně nic moc, protože tam došlo k socializaci dluhu, kdy soukromí věřitelé Řecka své pohledávky převedli na nejrůznější mezinárodní instituce, takže nyní je to problém veřejného sektoru od Evropské centrální banky přes evropské vlády až po Mezinárodní měnový fond. Největší riziko nevidím v tom, že by Řecko odešlo z eurozóny kontrolovaně. Hrůzu mám z toho, že by mohlo odejít nadivoko, že lidé zaútočí na bankomaty, budou chtít zachránit své úspory a nikdo nebude vědět, co nastane další ráno po opadnutí vášní. Eventuální grexit by měl proběhnout za podpory Evropské centrální banky a bohatých evropských států, protože Řekové by v takovém případě nutně potřebovali peníze, aby mohli fungovat.

* Angela Merkelová, ale i Barack Obama při vědomí toho, že kontrolovaný grexit by až tak velkou ekonomickou katastrofou nebyl, dávají jasně najevo, že si ho nepřejí. Je to způsobené obavou, že by levicová řecká vláda v případě neústupnosti věřitelů mohla zavelet nejen k odchodu z eurozóny, ale také z EU a hlavně NATO? A že je na východě připraven Vladimir Putin, který by jí ochotně podal pomocnou ruku?

Tyto debaty se vedou, avšak pro Evropu by to bylo – z filozofického a historického pohledu – neštěstí. Řecko není v tuto chvíli ekonomicky nejlépe fungující zemí, ale je kolébkou evropské demokracie, kultury, mimochodem Euros je řecký bůh východních větrů, což má neuvěřitelnou symboliku. Samozřejmě tam hrozí i geopolitické problémy, ovšem kdyby se to stalo, Evropa by způsobila bolehlav nejen sobě, ale též Rusku a Číně. Tam by Řekové dorazili a chtěli by od nich peníze. Peking však není příliš nadšen lidmi, kteří nechtějí splácet své dluhy. Nástup Syrizy zbrzdil privatizaci přístavu Pireus, čemuž Čína nerozumí. Také se předpokládala modernizace železniční trati z Pirea do Srbska a ta se také neurychlila. Ani v případě Vladimira Putina nevidím příliš možností, protože peněz je omezené množství a účelů hodně.

* Jak jste říkal, ukrajinská krize nyní poněkud ustoupila do pozadí. Přesto se chci zeptat, co říkáte některým úsudkům, že dění na Majdanu teprve nyní sklízí ovoce v podobě rozmisťování amerických zbraní v Polsku a Pobaltí, krátce řečeno, že z ukrajinského vývoje profitují především zbrojaři?

Vojensko­průmyslovému komplexu to rozhodně neškodí, to si jistě nebudeme namlouvat. Dlouhou dobu jsem si myslel, že tento pojem je výmyslem komunistické propagandy, ale pak jsem zjistil, že ho poprvé použil jeden z amerických prezidentů. Život je zkrátka košatější. Vojensko­průmyslový komplex ovšem není jediný hráč v této globální hře, tam jde i o cenu ropy, postavení Saúdské Arábie proti Íránu. My jsme tady trošku zafixovaní na blízké okolí a uniká nám širší svět.

* Není z toho globálního pohledu poněkud krátkozraké, i když nyní se to jeví jako logické a zásadové, natvrdo se rozkmotřit s Ruskem, které by mohlo být přirozeným spojencem Evropy proti Islámskému státu i v boji s nelegálními migranty a pašeráckými loděmi?

Z evropského hlediska byla velice nešťastná ruská anexe Krymu, která velmi ztěžuje ruské vztahy se Západem. Problém ruské zahraniční politiky, a to od carských dob přes Sovětský svaz k dnešku, je, že byla vždy velmi dobrá a propracovaná směrem k velmocem, ale nikdy moc neuměla jednat s malými zeměmi. Ukrajinu Rusko vnímá jako malou zemi se 44 miliony obyvateli, již není třeba brát vážně. To velmi znejistělo státy daleko menší. Přesto soudím, že by bylo vhodné najít nějakou formu spolupráce s Moskvou, protože Evropa se s Ruskem vzájemně potřebují. Dovedu si představit, že Evropa bude stále trvat na tom, že anexe Krymu je nelegitimní a nebude obchodovat se subjekty sídlícími na Krymu, dovážet krymské víno atd., ale bude hledat nějaké styčné body pro spolupráci.

* Jste si takovým vývojem jistý?

Nejsem si jistý ničím, protože žijeme v transformační době, kdy smlouvy příliš neplatí. Za minulého režimu se nám nelíbily jaltské dohody, které nás predeterminovaly, ale s odstupem 25 let zjišťuji, že to mělo některé pozitivní efekty v podobě stability, že se vědělo, co a jak. Teď se dělají dohody, které platí sotva pět let a pak je všechno jinak.

* Zmínil jste dohody. Máte nějakou se svým premiérem ohledně tohoto ministerstva?

To jsou věci, které bych nerad komentoval.

* Ale já na tom trvám. Vašemu resortu se daří, nemáte spory se zaměstnavatelskými svazy ani s odbory, prosadil jste energetickou koncepci, jako první jste uzavřel dohodu s Bruselem o čerpání evropských fondů. Proč byste tedy zrovna vy měl být na seznamu ministrů určených k politickému odstřelu?

Beru vážně výtku, že jsem podcenil mediální prezentaci, a to ani ne tak v odborných médiích, ale v těch přístupných širší veřejnosti. V tomto směru bych se rád polepšil.

* Vy jste toho názoru, že média mají diktovat, kdo bude sedět ve vládě?

Takhle bych to necharakterizoval. Požadavek předsedy vlády, že ministři mají být viditelní, je však legitimní.

* Státní tajemník pro evropské záležitosti Tomáš Prouza je viditelný a s médii komunikuje vzorově. Vystřídá vás?

O tom jsem se s premiérem nebavil. Tomáš Prouza mi řekl, že s těmi spekulacemi nemá nic společného.

* Takže si myslíte, že do příštího i následujícího supervolebního roku půjde ČSSD s ministrem průmyslu a obchodu Janem Mládkem?

Předpokládám, že ano. Mám jedno z nejlépe fungujících ministerstev, které dodává výsledky. Ne že bych za to úplně mohl, toto ministerstvo stvořil vynikající úředník a dlouholetý náměstek Václav Petříček. Já se pouze snažím nepokazit jeho dílo, ale upřímně řečeno, na řadě úřadů to tak není.

Zdroj: Deník