Proudy uprchl

Když se před půl stoletím vymanila řada států z nadvlády koloniálních velmocí, panoval v západním i východním bloku optimismus. Západ se domníval, že Přední východ, Afrika i další končiny přejdou k tržnímu systému, což v nich víceméně automaticky povede k rozvoji občanské společnosti a parlamentní demokracie.

Východní blok zase doufal, že národně osvobozenecká hnutí se stanou přirozenými spojenci v boji proti kapitalismu.

Nedávný dokument České televize s názvem Ukradená Afrika názorně vylíčil, jak nakonec vypadala svérázná „třetí cesta“, na kterou byly formálně nezávislé země nasměrovány.

Příklad Zambie, o níž dokument pojednává, je v mnoha ohledech typický. O její „modernizaci“ se postaral Mezinárodní měnový fond a Světová banka. Jejich vysoce úročené půjčky určené údajně pro rozvoj byly podmíněny privatizací největšího bohatství země – těžby a zpracování měděné rudy.

Doly byly privatizovány za zhruba desetinu ročních tržeb z vytěžené mědi. To znamená, že investice se šťastnému majiteli, jisté nadnárodní těžební firmě, vrátila již po týdnech.

Těžaři prodávají měď hluboko pod cenou jiné nadnárodní firmě, takže v Zambii platí směšně nízkou daň ze zisku. Složitým systémem meziprodeje si pobočky oné firmy generují dodatečné vysoké zisky.

Zambie má smůlu. Měď sice tvoří naprostou většinu jejího exportu, do státní kasy však z jejího vývozu neplyne téměř nic, takže zemi zoufale chybějí peníze na splácení úroků z „rozvojové půjčky“.

Obyvatelstvo živoří a rozhojňuje proudy uprchlíků. Evropská komise pochopitelně nemůže přidělovat kvóty uprchlíků těžařským společnostem, nadnárodním firmám, ani daňovým rájům, v nichž mizí bohatství ukradené Zambii. A tak se chystá přidělit kvóty aspoň nám. Prý ve jménu solidarity.

Stopy jsou zameteny a doslova před našima očima končí velký sen o modernizaci rozvojových zemí.

Zdroj: Pravo