Zaměstnanecká participace není ničím principiálně novým. V procesu řízení lidských zdrojů se poprvé objevila zhruba v 30. letech minulého století, kdy profesor Mayo zkoumal vliv fyzikálních podmínek práce na pracovní výkon zaměstnanců.

Profesor Mayo zjistil, že více než fyzikální podmínky práce mají vliv na pracovní výkon zaměstnance faktory, jež jsou spojené s pozorností, kterou zaměstnanci věnují jejich nadřízení pracovníci a s jejich následnou sounáležitostí s pracovní skupinou.

U nás je zaměstnanecká participace spojována především s obdobím Tomáše Bati. V té době také existovalo rozvinuté a poté i veřejně podporované družstevní hnutí.

Zaměstnanecká participace se dostala do popředí v souvislosti s přípravou privatizačního programu v rámci ekonomické transformace po roce 1989. Jedna z navrhovaných variant koncepce privatizace totiž obsahovala příležitost pro upřednostnění majetkové účasti zaměstnanců a tím i příležitost pro jejich spoluúčast na řízení podniku. Z plánu kvůli snaze tehdejšího ministra financí Klause sešlo a výsledný zákon o velké privatizaci prvky zaměstnanecké participace nakonec vůbec neobsahoval.

Dle dostupných studií přináší zaměstnanecká participace zainteresovaným podnikům přibližně 2 % ročního růstu, což v evropském prostoru znamená miliony dodatečných pracovních míst. Není pochyb, že zaměstnanecká participace je významným inovačním nástrojem v samotném podniku. V poválečném Japonsku byla například zaměstnanecká participace uznávaným spolutvůrcem japonského hospodářského zázraku.

O přínosech zaměstnanecké participace byla přesvědčena i Zemanova a Špidlova vláda, která podporu zaměstnanecké spoluúčasti vepsala dokonce i do svého vládního programového prohlášení. Obě vlády chápaly spoluúčast jako motivační a inspirační faktor, který přispívá ke zvyšování produktivity práce rozšířením počtu nositelů inovací. Zemanova vláda měla dokonce dle tehdejšího programového prohlášení za cíl navrhnout zákon o daňové podpoře zaměstnaneckého vlastnictví akcií v akciových společnostech. V tomto případě zůstalo bohužel jen u slibů.

Česká ekonomika roste. Roste ale také objem dividend, které se každoročně odlívají do zahraničí. V loňském roce se z ČR do zahraničí vyplatilo na dividendách rekordních 219,4 mld. Kč. Vraťme tedy zaměstnaneckou participaci do sociálně demokratického programu. Zasaďme se o podporu zaměstnaneckého vlastnictví. Zasaďme se o to, aby finanční prostředky neodtékaly v takovém množství do zahraničí, ale zůstávaly v ČR. Zůstávaly u těch, kteří se o ně nejvíce zasadili. U zaměstnanců!