Úvodem by měl být definován cíl, kterého jsme chtěli státní maturitou dosáhnout.

Myslím si, že snahou bylo nejenom zlepšení kvality výuky, ale také porovnání úrovně vzdělávání na různých středních školách. Obojí by potom mělo vést k větší efektivitě školství.

                Hned na počátku se objevily oprávněné názory, že zaměření výuky na různých školách je odlišné. Některé střední školy jsou vedeny více prakticky, respektive maturitní zkouška,která by nebyla asi obtížná pro žáky na gymnáziích, by mohla být velkým problémem pro  studenty některé jiné střední školy. Například v Polsku při zavedení státní maturity jedna střední škola prakticky kompletně nesložila maturitní zkoušku, ale na druhé straně, i když o těchto rizikách věděli, nebáli se  na druhé straně státní maturitu zavést .

                Při hledání první koncepce jsem hovořil s bývalou ministryní školství JUDr.P.Buzkovou o možnosti maturity dvojího stupně, respektive snazší varianty B a obtížnější A.  Nabídla se otázka, kdo by skládal obtížnější maturitu?  Logicky, musel následovat  další krok,  maturita méně obtížná, v našem případě B, by ukončovala středoškolské vzdělání, ale pro přijetí na vysokou školu by byl nutný stupeň obtížnější, tedy A. Podotýkám podmínkou, ne zárukou přijetí. Studenti , kteří  by chtěli studovat na vysoké škole by si pak vybírali školy, u kterých je předpoklad, že většina jejich žáků složí stupeň A.

Snazší variantu B by skládali studenti, kteří nechtějí pokračovat ve studiu na vysoké škole. Často by totiž měli problémy s vyšším stupněm zkoušky a mohli by se navíc dostat do situace, že by po 4 letech nesložili maturitní zkoušky - neměli by tedy ukončené středoškolské vzdělání.

Existují potom i další možné varianty, například, že stupeň maturity B by mohl být zcela v režii dané školy a naopak stupeň A by musel mít formu státní maturity.

Student, který by složil stupeň B a chtěl dále studovat na vysoké škole, třeba i po určitém čase, by si musel dodatečně  státní maturitu typu A doplnit. Tímto opatřením by se vyřešilo několik problémů. Na vysokou školu by se dostali studenti, kteří mají předpoklady a také snahu studovat. 

                Neměli bychom studenty, kteří navštěvovali střední školu, mnohdy s opravdu slabými výsledky a na škole byli někdy udržováni s „ pomocí“ pedagogů, kteří nechtěli přijít, respektive škola,  o peníze za studenta. Ale na druhé straně potom nelze jedince po 4 letech „vyhodit“ až od maturity. To je velmi nemorální a velký podíl na této skutečnosti nesou učitelé. Naopak počet žáků na středních školách, respektive jejich přijetí, bych se nesnažil omezit. Myslím, že během krátkého času bude povinná školní docházka rozšířena nejméně do 18 let ( jako je tomu již řadu let např. v USA).

                Otázka povinné zkoušky z matematiky je stále diskutována. Dle nové ministryně školství bude opět odložena, neboť ji samotnou výuka matematiky nebavila. Musí se napřed  změnit způsob výuky, aby žáky matematika bavila?

Lze statisticky říci, že více než 50% populace je vzdělatelných z humanitních předmětů, daleko méně v matematice. Většina žáků i na gymnáziích v pravém smyslu nejsou matematici, spíše se matematice „ vyučí“. Ale matematika je nezbytná pro všechny činnosti -- učí logice, syntéze, analýze….Bez znalostí matematiky se neobejde ani jazykovědec, chce- -li něco exaktně vyjádřit…

Zkouška z matematiky  u studentů, kteří chtějí nastoupit na vysokou školu, by měla být podmínkou, ale nikoliv u nižšího B stupně maturity. Zde by měla být možnost nahradit matematiku např. zkouškou z cizího jazyka. Ale z nějakých předmětů studenti maturitu složit musí, to bychom pak nemohli zkoušet studenty ze žádného učiva.

                Studenti  si musí uvědomit, že studium na střední škole, na rozdíl od základní, není povinné. Znamená to tedy, že když se nechtějí učit, nemusí do školy docházet a mohou nastoupit do zaměstnání. Varianta mezí tím není.

                Ještě k podpoře učňovského školství. Měla by se zvážit další perspektiva některých řemesel. Např. většina obráběcích strojů je dnes řízena počítači, respektive různými programy, ve výrobě se stále více uplatňují roboti….V závodě, kde bylo před 30 roky  500 nástrojařů a soustružníků, jich dnes  stačí jen několik. K tomu, aby člověk pracoval jako truhlář nebo vykonával jinou řemeslnou činnost, mu jistě není na škodu střední škola s odborným  vzděláním. To mu totiž umožní lépe vychovávat děti, mění jeho pohled na svět a mnoho událostí v životě může jedinec  při více vědomostech prožívat jinak. Tedy než učiníme opatření, opět je nutné vše náležitě promyslet.

                O výše nastíněných otázkách by jistě mohla být ještě vedena diskuze, ale diskuze občanů se znalostí základního a středního školství.

                Na závěr bych chtěl zdůraznit, že v budoucnu nebude pro společnost ekonomickým problémem ani tak oblast  zdravotnictví, jako právě školství.