Měl jsem si stokrát říkat, že starého psa novým kouskům nenaučíš. Že kdo si jednou přivykne zakládat složky a „vytěžovat“ důvěrníky, sotva se kdy nechá svazovat limity demokratické diskuze. No, měl jsem. To když jsem včera mířil na zasedání koaliční pracovní skupiny, která chtěla projednat novelu zákona o pojišťovnictví, k níž se váže můj pozměňovací návrh, zamezující tzv. přetáčení smluv.

Nepovažuji za normální – a to jsem také na půdě Poslanecké sněmovny několikrát deklaroval - aby ze stornovaných a přetáčených smluv šlo ročně průměrně 10,5 mld. korun z kapes pojištěnců na výplatu provizí finančním makléřům. Mimochodem, jde o více než polovinu peněz, které se v tomto byznysu točí! Není divu, že mnozí využívají současné legislativní mezery v zákoně a co dva roky pod různými záminkami vypovídají klientům staré smlouvy a zakládají nové, čímž se zběsilý přepojišťovací kolotoč roztáčí znovu a znovu.

Filosofií mého návrhu bylo nastavit férovější podmínky. Třeba tím, že se zastropují maximální provize, odměna se rozloží do delšího časového rámce a část peněz z předčasně vypovězených smluv se přesune z trezorů zprostředkovatelů do rodinných rozpočtů. Dle odhadu odborníků by se lidem každoročně vracelo přes 4 miliardy korun. Možná právě tohle byl důvod, proč jsem nyní vystaven bezprecedentnímu tlaku makléřů, jejich lobbistů a nyní i Capo di Tutti Capa současného správce státní kasy. Ano, pokud ministerstvo financí bude novelu blokovat, nenapomáhá tím firmám, kterým by v případě přijetí cenové regulace provizí mohly poklesnout tržby a zisky? V mnoha civilizovaných zemích na západ od našich hranic je normální, že u státem daňově podporovaného životního pojištění má stát právo přiměřeně regulovat provize, které si za zády pojištěnců dohadují pojišťovny a zprostředkovatelé. Tak je tomu třeba v Rakousku, a nevidím důvod, proč by se český stát měl chovat, jako kdyby za okny stále ještě zuřil divoký kapitalismus začátku devadesátých let.

Tak s těmito argumenty jsem včera vstupoval do místnosti, kde jsem chtěl s panem ministrem věcně diskutovat. Byl jsem připraven vyslechnout si argumenty, proč ministerstvo změnilo svůj původně kladný postoj k návrhu omezujícím praktiky některých makléřů a v rámci koalice si společně ujednotit postoj k tomuto důležitému zákonu. Namísto toho jsem se dočkal neurvalého obvinění z korupce a nečestného jednání. Postupně jsem se dozvěděl, že jsem na výplatní pásce snad všech lobbistů, spin doktorů a kmotrů ve střední Evropě i blízkém zahraničí.

Opravdu nerozumím tomu, že předseda ANO dal před diskuzí přednost vytahování pomluv a zastrašování, které hraničilo s vydíráním. Ze složky, na jejímž obalu bylo tiskacím písmem vyvedeno mé příjmení, jsem se dozvěděl, jaký to jsem lump a korupčník. Dokážete si představit ten pocit, když velevážený místopředseda demokratické vlády demokratického státu začne z nějaké složky vytahovat nějaké papírky a husákovskou mluvou deklamovat neuvěřitelnou směsku pavlačových drbů, polopravd a křivých obvinění. Nejvíce se mne ale dotklo, že do "mé“ složky zatáhl i moji rodinu, manželku a matku.

O vychovanosti Andreje Babiše už proto nemám sebemenší iluze. Je mi jasné, že moje svodka není první, kterou kdy pilný pan továrník založil. Pokud však nezazní ostré ne, nebude zdaleka ani poslední. Jako poslanec mám právo předkládat jakékoliv návrhy, o nichž jsem přesvědčen, že pomohou lidem. Jestli se to panu ministrovi nelíbí, má v rámci koaličních rad, zasedání parlamentu či vlády mnoho příležitostí, jak s mými argumenty polemizovat a předkládat vlastní. Nikoliv si to se mnou vyřizovat po "eŠtéBácku“. Je přeci jen nějaký pátek po Listopadu 89 a komunistický Slovenský podnik zahraničního obchodu byl už dávno rozprivatizován.

Kladu si otázku, a budu na ni v dalších dnech hledat usilovně odpověď, co je pro Andreje Babiše v  návrhu proti finančním spekulantům tak mimořádně nebezpečného, že kvůli tomu vyhazuje své náměstky a na poslance koaliční strany si eviduje složky. Možná jsem měl vlastně i štěstí, že mne Babiš na té schůzce neprofackoval, jako se to údajně přihodilo nejmenovanému náměstku nejmenovaného ministerstva. Prostě - alespoň jedna jistota v tomhle agrofertizovaném světě.