ČSSD v médiích - M. Štěch: Oligarchové v politice být nemají

Exkluzivní rozhovor Haló novin s předsedou Senátu Milanem Štěchem (ČSSD).

* Členem horní komory jste od jejího vzniku, jak se Senát od roku 1996 změnil?

Samozřejmě k určitým změnám došlo, i když ten, kdo není přímým účastníkem, je možná ani nezaznamenal. Na rozdíl od počátečního období, kdy tady byli ve větším množství spíše lidé z celostátní politiky, je nyní v Senátu daleko větší počet osobností přímo z regionů, které zastupují. Postupem času přicházelo stále více senátorek a senátorů, kteří předtím dělali starosty, primátory, hejtmany, byli členy krajských zastupitelstev nebo v regionech dosáhli nějakého významného úspěchu třeba jako podnikatelé. Takže taková podstatná změna oproti předchozím letům je v tom, že se tady zvýraznilo regionální zastoupení, což si myslím, že není ke škodě Senátu. Samozřejmě, Senát se změnil, i pokud jde o jeho politické složení. Zatímco první léta byl výrazně pravicový, teď se dá říct, že je svým složením středolevý. Možná, že tato změna přispěla i k tomu, že se přece jenom vnímání Senátu v očích veřejnosti zlepšilo. Už takové dva tři roky se důvěra Senátu pohybuje okolo třiceti procent, což je posun proti období před deseti až patnácti lety.

 * Hodně si zakládáte na tom, že Senát vede v porovnání s Poslaneckou sněmovnou svá jednání kultivovanějším způsobem, bez osobních útoků a urážek. Čím si to vysvětlujete?

Těch faktorů je více. Sněmovna je hlavní politické kolbiště, tam se odehrává ten zásadní politický boj, tam vláda získává a ztrácí důvěru, tam se rozhoduje o státním rozpočtu, a také volby do Poslanecké sněmovny jsou výrazně stranické. Naopak Senát je tvořen na základě většinového systému voleb, každý senátor je vítězem v určitém obvodu a drtivá většina senátorů si podle mě uvědomuje, že v druhém kole získali podporu i voličů, kteří je třeba v prvním kole nevolili. Pokud se tedy k výkonu své funkce staví seriózně, musí přihlížet k širšímu názorovému spektru než třeba kandidáti zvolení jen na kandidátce politické strany s jasně stanoveným programem. Další faktor je, že senátoři jsou lidé zkušenější, prošli praxí v řadě institucí a funkcí. V neposlední řadě to je dané i věkem, senátoři musí mít přes čtyřicet let, takže přece jenom posuzují záležitosti s větším nadhledem a větší životní zkušeností. No a posledním faktorem je, že i ve vedení Senátu se snažíme jít určitým příkladem, i záležitosti, na které máme odlišné politické názory, dokážeme řešit slušným způsobem.

* Je podle vás něco, co by se mohlo na práci Senátu zlepšit?

Práci senátorů má definitivní právo hodnotit volič. Já si přeju, aby se senátoři práci v Senátu věnovali maximálně, každý by si měl uvědomit, že funkce senátora je jeho hlavní činností, že to je jeho hlavní pracovní úvazek, že ten závazek na sebe vzal dobrovolně a že tu práci by neměl šidit, měl by se jí věnovat a samozřejmě to dát najevo i účastí na jednáních výborů a na jednání pléna. To je můj apel, protože si myslím, že to přispívá k dobrému jménu Senátu.

* Na slavnostním shromáždění k 18. výročí Senátu jste hovořil dokonce o postizích. Jak konkrétně si to představujete?

V té době se vedla ve sněmovně diskuse, že by se do zákona mohly dát určité sankce za neúčast na jednáních. Osobně bych to přivítal, ale zatím se na takovém návrhu zřejmě nepracuje a jako senátní návrh bych si to nedovolil předložit, protože by v současné situaci nejspíš neměl šanci na schválení. Domnívám se, že když má senátor nějaké poslání mimo Senát, které ale souvisí s výkonem mandátu, nebo je v regionu akce, kde je potřeba objasnit stanoviska Senátu, tak takové věci se samozřejmě nechají omluvit, ale mělo by to být doložitelné. Myslím si, že kázeň je potřeba zvýšit, občané si toho všímají. Vždyť u zaměstnanců jejich zaměstnavatelé velmi dbají na dodržování pracovní kázně, a i když je práce politika samozřejmě něco jiného, mělo by být zřejmé, že když se neúčastní jednání, tak proto, že se věnoval věci, která souvisí s výkonem mandátu.

* Před třemi měsíci jste podstoupil chirurgický zákrok, který vás na poměrně dlouhou dobu vyřadil z politické činnosti. Vím, že se o onemocnění nechcete blíže vyjadřovat, ale to, že již pracujete, znamená, že všechno dopadlo dobře, že už jste v pořádku?

Lékaři poměrně brzy po zákroku konstatovali, že vše dopadlo dobře a jsem zdravý. Pravdou je, že v posledních týdnech se cítím velmi dobře a už začínám pracovat naplno, ale přece jenom jsem omezil určité vnější působení. K některým akcím asi budu přistupovat trochu jinak, protože člověk by měl na svoje zdraví myslet. Prostě 25 let jsem jel hodně naplno, jak v odborech, tak tady v Senátu, naše lidská schránka není ze železa a přijde období, kdy si člověk uvědomí, že je potřeba sundat nohu z plynu.

* Kvůli onemocnění jste se nezúčastnil ani sjezdu ČSSD, vzdal jste se také nominace na funkci místopředsedy strany. Odmítl jste kandidovat pouze kvůli zdravotním problémům, anebo jste k tomu měl i jiné důvody?

Kolegům jsem sdělil, že kandidovat budu pouze v případě, že by se nepodařilo dát dohromady nějaké schopné vedení a bylo by to nezbytně nutné. Kandidovat jsem nechtěl, nominovala mě moje krajská organizace na Vysočině, a to proto, že kdyby došlo k nějakým problémům, tak bych byl přijatelný pro širší spektrum delegátů. Z titulu funkce předsedy Senátu jsem členem grémia s hlasem poradním, účastnil jsem se koaličních jednání, jsem členem ústředního výboru a řekl jsem, že se budu naplno věnovat práci v Senátu. To je úvazek víc jak na osm hodin denně a mít k tomu ještě další stranické povinnosti podle mého názoru není dobré. Odmítl jsem to tedy ještě předtím, než jsem měl zdravotní problémy.

* Jak jste spokojený s novým vedením strany? Splňuje vaše představy?

Byla to podle mě taková logická volba. Samozřejmě znám osobnosti v sociální demokracii, které by podle mého názoru ve vedení mohly být, nyní tam jsou nové tváře, které tolik neznám, ale asi je ještě brzy hodnotit. Pokud jde o dohady, jestli by tam neměl být někdo, kdo má blíž k panu Haškovi, tak si myslím, že i on uznává, že vedení musí být konzistentní, vzájemně si důvěřovat, a myslím, že ta šance tady je. Vše ale ukáže až čas. Nyní je důležité, že pozice předsedy Bohuslava Sobotky sílí. Některými lidmi byl chápán jako člověk, který není příliš výrazným předákem, ale jeho síla je v něčem jiném než v razantním slovním projevu. Jeho síla je v trpělivosti, v určitém programovém zakotvení a v umění věci zvládat dialogem. To si myslím, že je dnes jediná cesta v politice, spoléhání na silnou osobnost, která to tady všechno zachrání, je velmi falešné.

* Jaký máte pocit ze současné vlády? Dochází v ní k poměrně častým konfliktům především s vicepremiérem Andrejem Babišem…

Žádná koalice nikdy nebyla dokonalá. Hnutí ANO je nový politický subjekt, který na sebe chce upoutat pozornost. Pan ministr Babiš několikrát prohlásil, že jeho cílem je, aby vládnul sám, takže tomu podřizuje i své prostředky. Samozřejmě měl nějaké představy, ale myslím si, že nyní průzkumy veřejného mínění jasně ukazují, že touto cestou asi nebude moci jít. Takže je to problém, ale na druhou stranu vláda jinak sestavit nešla. Před volbami ČSSD pro někoho možná velmi odvážně, pro někoho zcela logicky (pro mě logicky) konstatovala, že pokud voliči dají podporu levicovým stranám, je připravena vládnout sama s menšinovou podporou i KSČM. Realita ale byla jiná. Babiš do dvoukoalice jít nechtěl a jít do trojkoalice s Okamurou při vývoji, který tam nastal, bylo rozumné nepřipustit. Bylo to rozhodnutí voličů a politici se s tím museli vyrovnat. Samozřejmě jsou věci, které by se mohly dělat rychleji, ale na druhou stranu se tady změnilo klima. Je tu pozitivnější očekávání veřejnosti a není jenom otázkou ekonomického cyklu, že tady najednou máme už téměř čtyřprocentní růst. Takže podpoření investic, podpoření poptávky a spotřeby a z mého pohledu i tlak na určitý rozumný růst reálných mezd a platů, si myslím, že je rozumná politika pro ČR.

* Nemáte pocit, že ČSSD hodně ustoupila ze svých předvolebních slibů? Co například církevní restituce?

U sestavování programového prohlášení jsem byl osobně a musím potvrdit, že je ve velké míře dílem ČSSD. Církevní restituce jsou problém a jsou také tím, co je nám nejvíce vyčítáno. Ale není to jednoduchá otázka. Samotný zákon bychom určitě změnili, ale problém je v tom, že nejsme schopni změnit smlouvy, které jsou podepsané s těmi sedmnácti církevními organizacemi. Tyto smlouvy v podstatě obsahují to, co je v samotném zákoně, a to se změní jen v případě, když s tím bude souhlasit i druhá strana. I kdyby byl daný zákon změněný, tak tyto smlouvy se budou muset plnit a pravděpodobné spory bychom podle právníků prohráli a ještě by se platilo penále. Takže je to velmi složité. Každý mluví o církevních restitucích, ale od nikoho jsem zatím neslyšel recept, jak to vyřešit. Miroslav Kalousek, a v podstatě celá vláda, to prostě udělali velmi mazaně. V Senátu již tehdy měla ČSSD většinu a přijali jsme zde výzvu vládě a tehdejšímu předsedovi vlády Nečasovi, aby smlouvy nepodepisoval, protože od právníků jsme věděli, že to je hrozný průšvih. Jediná možnost, která nyní existuje, je zvážit určité zdanění náhrad, které budou církve dostávat v podobě finančních kompenzací. Jinak si ale myslím, že zbylé věci se postupně plní. Je ale potřeba si uvědomit, že žijeme v globálním ekonomickém světě, můžeme si sice programově naplánovat krásné a zcela reálné věci, ale nadnárodní korporace mají enormně velkou sílu. Je někdy složité některé principy a zásady prosazovat, protože stále větší objem majetku ve světě je v rukách stále užší skupiny lidí.

* Nepovažujete za problém poměrně častý střet zájmů ministra Babiše?

Pan Babiš je od počátku problém. Voliči to vědí a uvidíme, jak je to do budoucna ovlivní. Jeho střet zájmů je poměrně častý. Když se ale zeptáte zemědělců, tak z řepky mají jistý příjem, pro řadu zemědělských podniků to je garance prosperity. Samozřejmě bych byl radši, kdyby se pěstovala cukrovka, obilí, brambory, zelenina, ovoce, ale to není možné zrealizovat v takových cenách, aby zemědělci byli ziskoví. Ta novela tedy nebyla o panu Babišovi, jeho podniky na tom sice vydělají, ale je to o tom, jakou šanci budou mít na prosperitu naši zemědělci. Pokud jim někdo zajistí, že je možné řepku nahradit jinou plodinou, kterou obdobně prodají a budou v černých číslech, tak všemi deseti jsem pro, ale zatím to nikdo nevymyslel. Osobně si myslím, že oligarchové v politice být nemají. Země, které stojí na oligarších, jsou považovány za polodemokratické země. Pokud se i my vydáme touto cestou, tak si myslím, že to není dobře. Babiš prohlásil, že si noviny koupil kvůli tomu, aby se tam psala pravda. Ale jaká pravda? Čí pravda? Takže je to velmi problematické, na druhou stranu ale získal poměrně silnou podporu veřejnosti, takže se s tím nedá nic dělat.

* Můžete se vyjádřit k omluvě brněnských zastupitelů odsunutým Němcům a následným výrokům místopředsedy Senátu Zdeňka Škromacha, který kvůli tomu zastupitele označil za kolaboranty?

Považuju to za nešťastné. Myslím si, že byla chyba brněnských zastupitelů vůbec se k této otázce vracet a zrovna tak je chyba na to reagovat. Reakce Zdeňka Škromacha přišla dost pozdě a byla taky velmi nešťastná, nevím, proč to udělal, jestli to souvisí s jeho možnou budoucí prezidentskou kampaní. Osobně to považuju za zbytečné, myslím, že ta doba se má nechat historikům a nemá se politizovat.

* Za své výroky bývá často kritizován i prezident republiky Miloš Zeman…

K panu prezidentovi se nechci vyjadřovat. S řadou věcí, které udělal, souhlasím, na některé mám jiný názor, definoval bych je jinak a nepovažuju je za šťastné, protože si myslím, že společnost spíše rozdělují. Nechci se konkrétně vyjadřovat, protože jsme tady čtyři nejvyšší ústavní činitelé a máme si to říkat mezi sebou. Moje metoda práce je snažit se dávat lidi dohromady a nevytvářet zbytečné konflikty. Někdo to chápe tak, že dává svými názory určité výzvy a otevírá diskusi ve společnosti. Já se otevírání diskusí nebráním a rád otevírám témata. Uvedl jsem například, že když diskutujeme o tom, kdy přijmeme euro, tak bych očekával, že stejně intenzivně budeme diskutovat o tom, jak to vypadá s našimi reálnými mzdami. Myslím si, že je ostuda naší země, že máme tak nízkou minimální mzdu a tak nízké reálné mzdy. Také chování České národní banky považuju za chybné, protože uměle snižuje hodnotu koruny a znevýhodňuje české občany. Navzdory stále omílaným mýtům nemá postupné, na růst ekonomiky navázané zvyšování minimální mzdy jakýkoli podstatný vliv na nezaměstnanost. To potvrzuje celá řada odborných studií. Podnikatelský svět by se s tím musel vyrovnat, a také není možné pořád spoléhat jenom na levnou pracovní sílu. My dnes dosahujeme dvoutřetinové výkonnosti Německa, Němci mají průměrný výdělek 3,5 tisíce eura, my nemáme ani tisíc euro. Takže to je pro mě výzva, to považuju za životně důležité, ale jsou věci, které za výzvy nepovažuju, neotevírám je a spíše se snažím, abychom se nějak domluvili a nevytvářeli kolem toho konflikty. Napětí ve společnosti ničemu neprospívá.

* Nicméně se jeho výroky budete muset zabývat, protože v Senátu je petice, která žádá senátory, aby prezidenta žalovali pro velezradu právě kvůli jeho některým výrokům…

Domnívám se, že sami petenti vědí, že ta žaloba nemá šanci. Jde podle mě o zneužití petice i procedury, která je v Senátu, a budu doporučovat, abychom se do té diskuse příliš nezapojovali. Že se někomu prezident svými výroky nelíbí, to chápu, na to má každý právo, ale nepovažuju za šťastné, když ten svůj odpor nebo názory chce prosazovat prostřednictvím tohoto institutu a institutu odvolávání prezidenta. To si myslím, že není namístě. Věřím, že Senát se s tím vypořádá důstojně.

Zdroj: Haló noviny