Nosným tématem Evropské unie je formulování nové energetické politiky a vytvoření energetické unie, která by měla řešit současné problémy evropské energetiky a vést k posílení energetické soběstačnosti, větší stabilitě i snížení cen. Oblasti energetiky se v Evropském parlamentu věnuje europoslanec za ČSSD Miroslav Poche, který je členem parlamentního Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku. Zeptali jsme se ho, jaká je současná situace a jaké kroky Evropská unie v této oblasti plánuje.

* Koncept energetické unie, kterou chce Evropská komise ve spolupráci s členskými státy vybudovat, se setkává s poměrně kladným ohlasem. Jaké jsou podle vás její největší přínosy?

 Jeden z klíčových bodů celého konceptu je záměr rozšířit počet zdrojů, ze kterých bude do Evropy proudit zemní plyn. To by mělo vést nejen k větší stabilitě, posílení energetické soběstačnost EU, ale také ke snížení cen. Jelikož největším dodavatelem plynu do Evropy je nyní Rusko, je vzhledem k současné situaci naprosto zásadní, aby EU hledala cesty, jak závislost na ruském plynu snížit a omezit tak bezpečnostní riziko.

 * Je jednou z cest i společný nákup plynu v rámci členských států?

Debata o vytvoření energetické unie, která je založena na hlubší integraci evropských energetik, je teprve na počátku a právě společný nákup plynu a zachování práva na vlastní výběr energetických zdrojů jsou nejvíce diskutovanými body. Za zásadní v tomto směru považuji, aby společná energetická politika brala v potaz i potřeby menších členských států jako je Česká republika a poskytovala dostatečnou flexibilitu. Proto musí být zohledněny veškeré priority, a to jak strategické, tak i ekologické.

 * Byl jste členem březnové delegace Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku do USA. Co bylo náplní této delegace?

Delegace se v rámci návštěvy zaměřila na několik klíčových oblastí v rámci transatlantických vztahů. V otázce diverzifikace zdrojů energie, o jejíž nutnosti jsem hovořil, se jako o možném zdroji hovoří o dodávkách zkapalněného plynu (LGN) právě z USA. Importu do Evropy však v současné době brání bariéry, které je třeba odstranit. Problém je vyšší cena než v případě plynu vedeného ropovody, což je dáno náklady na zkapalnění, dopravu a opětovné přeměnění do plynného stavu. Další bariérou je chybějící infrastruktura, především v jižní a střední Evropě. Evropská komise si dala závazek, že by do roku 2016 měla vypracovat strategii, jak dodávky zkapalněného plynu řešit a my budeme bedlivě sledovat její kroky.

* Energetika by měla být právě z tohoto důvodu zahrnuta do Transatlantického obchodního a investičního partnerství (TTIP) neboli smlouvě o volném obchodu mezi Evropskou unií a Spojenými státy.

Ano. Čelní představitelé členských států a vlád EU přijali na začátku dubna závazek vyvinout veškeré úsilí k uzavření jednání o ambiciózní, komplexní a vzájemně výhodné dohodě TTIP do konce tohoto roku. Vznik takové smlouvy obecně podporuji, ovšem je před námi ještě dlouhá debata a hledání kompromisů v určitých oblastech. Například v potravinářství nebo kosmetickém průmyslu jsou patrné ohromné rozdíly mezi evropskými a americkými standardy. Zatímco Evropa má nastaveny velmi vysoké standardy týkající se zdravotních, hygienických a chemických norem, USA jev tomto směru o mnoho benevolentnější a na americkém trhu je běžně k dostání to, co je z hlediska evropského standardu a bezpečnosti potravin naprosto nepřípustné.

* Navštívili jste také vrty v Ohiu, kde se těží břidlicový plyn. V Evropě se stále jedná o velmi kontroverzní téma. Panují i v této oblasti rozpory?

Nekonvenční těžba plynu pomocí hydraulického štěpení, jinak také frakování, je ve Spojených státech poměrně rozvinutá. Snížila se díky němu cena zemního plynu a země se stala nezávislá na jeho dovozu. Tato metoda má však jedno velké ale, a tím jsou značná ekologická rizika. Jelikož se do vrtu pumpuje voda s chemikáliemi, mohou být ohroženy vodní zdroje. Některé Evropské země včetně České republiky uvalily na využívání frakování moratorium. Těžba ve Spojených státech probíhá v odlehlých a nezalidněných oblastech s naprosto odlišným geologickým podložím než je například v České republice. Nelze proto odvozovat univerzálnost použití této metody a určitě bychom se k těžbě břidlicového plynu neměli upínat jako ke spásnému řešení energetické problematiky. Bylo ovšem velice zajímavé vidět na vlastní oči, jak těžba probíhá a vyslechnout si argumenty, které hovoří ve prospěch této metody.

Zdroj: Hradecký deník