Jedním z hlavních cílů Sobotkovy vlády je vnesení pořádku do hospodaření s veřejnými prostředky a majetkem státu. Za pravicových kabinetů dosáhla nehospodárnost spojená s korupčním a klientelistickým jednáním obřích rozměrů. Snad proto jednoznačná většina kandidátů do Poslanecké sněmovny podepsala závazek, který naformulovala iniciativa Rekonstrukce státu a který se týká rozšíření kontrolních pravomocí Nejvyššího kontrolního úřadu (NKÚ).

ČSSD tuto ambici měla i ve svém volebním programu a s ANO a KDU-ČSL se dohodla, že bude obsažena také v koaliční smlouvě a programovém prohlášení vlády.

Změnu, o niž stojíme, jsme jednak popsali v článku 97, odstavec 1 novely Ústavy ČR, jež čeká na projednání v Senátu, jednak v prováděcím zákoně, který jsem vládě předložil před několika týdny a který právě bude projednávat legislativní rada vlády.

Věřím, že nyní budou k dispozici všechny potřebné podklady, aby záměr, který zohledňuje jak Limskou deklaraci o kontrolních úřadech z roku 1977, tak zavedenou praxi z mnoha zemí EU (například Polska, Rakouska, Slovinska, Portugalska nebo Španělska), podpořili nezávisle na stranické příslušnosti.

Řídíme se jednoduchou logikou: kam jdou peníze z veřejných rozpočtů, tam by měl dosáhnout NKÚ.

Nově má jít například o kraje, obce, společnosti s účastí státu, zdravotní pojišťovny, veřejné vysoké školy nebo veřejnoprávní média.

NKÚ, jenž si již vydobyl pověst organizace kompetentní a dobře šlapající, se má mimo jiné zaměřit na příjmy a výdaje státního rozpočtu, státní závěrečný účet, závěrečné účty kapitol státního rozpočtu, příjmy a výdaje státních fondů, příjmy a výdaje rozpočtů územních samosprávných celků.

A také na hospodaření s majetkem právnických osob s většinovým podílem státu, krajů nebo obcí, hospodaření s majetkem nebo dluhem, veřejné zakázky, koncesní smlouvy a koncesní řízení, ručení za dluhy, hospodaření s cennými papíry či systémy vnitřního řízení a kontroly. Ještě důležitější než četnost a šíře kontrol NKÚ je jejich hloubka. Jde nám zejména o to, aby kontroly šly po systémových záležitostech. Rozhodně není jejich cílem hloupě znepříjemňovat kontrolovaným život. Museli jsme vyvracet pochybnosti vyslovené především krajskými a obecními samosprávami. Je v jejich zájmu být kontrolovány spíše institucí nezávislou, jako je NKÚ, než institucí politicky řízenou a v krajním případě zneužitelnou, např. ministerstvem financí. Důležité je ale předcházet kontrolním duplicitám. Nejvyšší kontrolní úřad by měl mj. pracovat s údaji, které už zjistily další orgány. Plánování různých typů kontrol jsme už upravili v právě schválené novele zákona. Vedle toho počítáme s postupným náběhem účinnosti v letech 2016–2021 od velkých měst k malým obcím, kdy nejpozději se uplatní novela vůči těm nejmenším obcím, aby měly čas se připravit. To byl ostatně též jeden z požadavků části senátorů.

NKÚ přitom nebude mít nástroj, jak zasahovat do „samosprávné“ působnosti obcí a krajů. Nezávislý kontrolní nález bude nastaveným zrcadlem a zároveň příležitostí k opatřením, která zlepší hospodaření obcí a krajů a posílí důvěryhodnost politické reprezentace na obecní i krajské úrovni.

Nezapomínejme, že stát tu není sám pro sebe, nýbrž pro své občany. Důvěru v ústavní a politické instituce lze obnovit jenom transparentním prostředím, v němž platí „důvěřuj, ale prověřuj“. K tomu vládní snaha o úpravu pravomocí Nejvyššího kontrolního úřadu poctivě směřuje.

Zdroj: Právo