Ministr průmyslu Jan Mládek (ČSSD) je považován za největšího rusofila ve vládě. „Jsem ale hlavně český politik,“ říká. Země podle něj potřebuje ruský trh. A rusko-ukrajinský konflikt by prý měl být řešen mezinárodními dohodami, ne protiruskými sankcemi.

* V neděli překročí české hranice americký vojenský konvoj. Když jste ve vládě povolovali jeho průjezd, měl jste prý s touto demonstrací spojenecké síly problém. Proč?

Nesmysl, já jsem hlasoval pro stejné usnesení jako všichni členové vlády. Ale ti, co jsou z toho nervózní, si zřejmě říkají, jestli to není začátek něčeho. Jestli se nevracíme k debatě o radaru nebo k americké základně u nás. K bolestné debatě, kterou jsme si odbyli už před šesti lety.

* Radar měl být také symbolem spojenectví. Nemá se Česko stavět jasně do role amerického spojence?

Z českého hlediska je podstatné toto: anexe Krymu byla nepřijatelná. Změnila v cár papíru mezinárodní záruky poskytnuté Ukrajině v roce 1994. Pro malé země to je špatná zpráva. Jiná věc je, zda to dává důvod k eskalaci konfliktu. Myslím, že ne. Bylo by dobré, kdyby se ukrajinsko-ruský konflikt vyřešil jednou provždy podobně, jako problém na Balkáně, klíčovým slovem Daton (mezinárodní Datonské dohody v roce 1995 potvrdily rozdělení bývalé Jugoslávie – pozn. red.). Tam se sice nevyřešilo vše, ale už se tam aspoň patnáct let neválčí.

* Jste vnímán jako nejvýrazněji proruský člen vlády. Oprávněně?

Já se považuji především za českého politika!

* I český politik má zahraničněpolitické preference.

Je to jednoduché. Já jsem velmi vítal, že jsme vstoupili do EU a NATO. Ale měl jsem trochu jinou představu. Říkal jsem si, že dáme najevo svou geopolitickou orientaci, ale to by nám nemělo bránit mít dobré vztahy na Východě včetně Ruska. Nikdy jsem si taky nemyslel, že by Rusko mělo vstoupit do EU.

* Co vstup Ukrajiny do EU? Je to podle vás reálný a rozumný krok?

Ukrajinské členství je na desetiletí mimo mísu. Dnes jednáme o asociační dohodě, tu podporuji. Dosavadní pokusy projednávat ji v parlamentu ale vždycky vyvolaly vášně. Na jedné straně ji kritizuje Úsvit, komunisté a někteří naši poslanci, jimž se nelíbí vzývání Stěpana Bandery – to se mi ale nelíbí taky. A pak vystoupí Miroslav Kalousek, postaví se do role křižáka a vykládá, že na tom se rozhoduje naše prozápadní orientace. Jsem zvědavý, jak se přes to dostaneme. Zatím jsme se neposunuli přes první čtení.

* Vy hodně propagujete česko-ruské obchodní vztahy. Teď za protiruských sankcí kvůli tomu čelíte kritice. Stojí ruský trh vůbec za to? Na českém exportu má nepatrný podíl.

Export do Ruska není marginální, jde o víc než tři procenta. Je to trh důležitý pro české firmy s českým kapitálem. Obrovský objem obchodu s Německem a dalšími zeměmi dělají hlavně nadnárodní firmy. Kdežto do Ruska jde skutečně export českých firem, s vyšším ziskem, vyšší přidanou hodnotou, export finalizované výroby. Cenou, kterou platíme za dopad do globálního kapitalismu, je to, že jsme se posunuli do pozice subdodavatelů.

* Takže vyvážet investiční celky umíme jen do Ruska?

Nejen do Ruska, jde i o Indii a další země. Tam jezdím taky, ale to nikoho nezajímá.

* Jak na české vývozce dopadá pokles ruské ekonomiky a protiruské sankce?

České firmy za pomoci vlády zvládly sankce a protisankce, pokud se podíváme na čísla z roku 2014. Tam klesl export do Ruska asi o tři procenta v korunách, o šest procent v eurech. Ale v lednu podle předběžných čísel klesl už o 40 procent, dramaticky. A není to primárně jen kvůli protiruským sankcím.

* Čím tedy? Slabým rublem, ekonomickým propadem v Rusku?

To, co Rusko drtí, jsou nízké ceny ropy a plynu, nedostatek peněz a přílišná závislost na exportu těchto surovin a kovů. Prezident Putin vyhlásil ambici, že chce závislost snížit, ale za jeho vlády se naopak ještě zvýšila. Ruská ekonomika je strašně náchylná k tomu, že když se pohne cena ropy, nedokážou s tím nic dělat. To má brutální dopady. Rusko seškrtalo státní rozpočet ve všech položkách, dokonce i v obranné. A mluvíme-li o sankcích, tak určitě fungují ty ve finančním sektoru. Země nemá přístup k půjčkám. Jistě, má i jiné možnosti než západní banky. V Pekingu mají spoustu zelených papírků s obrázkem strýčka Sama. Ale Čína není matka Tereza.

* Co perspektiva Ukrajiny pro český byznys? Země byla mimořádně riziková pro exportéry i investory už před vypuknutím občanské války.

Pro pořádek, v Kyjevě by vás za výraz občanská válka potrestali. Podle nich tam občanská válka není. A co se týče obchodu, Ukrajina byla na mezinárodní škále rizikovosti na stupni sedm. Pro srovnání, Rusko bylo dřív na stupni tři, teď se propadlo do čtyřky. To vždy komplikovalo obchod. Tím spíš teď: Na Ukrajině nefunguje regulérní armáda, válku v principu vedou nejrůznější bataliony verbované ve stylu Albrechta z Valdštejna. Kdo má peníze, ten verbuje. A vojenští velitelé pak chtějí na podnikatelích výpalné. Dveře na Ukrajinu nevidím zcela zavřené, ale je to teď velmi obtížné teritorium.

* V Rusku a na Ukrajině má obrovské nesplacené pohledávky státem vlastněná Česká exportní banka. Dostaneme desítky miliard korun někdy zpět?

Je to velký problém. Vedeme o tom jednání s ministrem Babišem, dojde i na rozhovory s vedením banky. Tady by to potřebovalo i politická jednání.

* Co se s těmito dluhy dá dělat?

Na Ukrajině skoro nic a v Rusku jsou teď zablokované politické kontakty.

* Česká exportní banka má přes 30 miliard toxických pohledávek. Stát jí bude muset chtě nechtě finančně pomoci, aby přežila. Máte už nějaký plán?

Ministr Babiš přišel s nápadem, že by se Česká exportní banka zrušila. Snažil jsem se vysvětlit, že to není tak jednoduché. Jsme tam v pasti. Přemýšleli jsme o tom, že by tam byl nový generální ředitel. Ale v této chvíli se nám kvalifikovaní a schopní nepřihlásí, protože mají obavy, že by si poškodili svůj osobní a profesionální kapitál. Chystáme jednání čtyř akcionářských ministerstev s vedením banky. Nerad bych předjímal výsledky.

* Kolik bude díra v České exportní bance stát daňové poplatníky?

Ono nejde jen o špatné pohledávky, banka také musí zvýšit kapitálovou přiměřenost kvůli požadavkům evropské regulace. Nebylo by to nutné, ale v minulosti někdo zapomněl požádat Brusel o výjimku. Pokud banka nebude zrušena, musíme to udělat. I proto nechci zatím o číslech mluvit.

* Další kontroverzní problém, který máte na stole, je české uhelné hornictví. Těžařská firma Severní energetická, která prosazuje zrušení limitů těžby na svém dole ČSA, navrhla státu vytvoření společného podniku, který by jednání převzal. Co vy na to?

Návrh byl předložen mému předchůdci ministru Ciencialovi. Já sám jsem o tom mluvil i s Janem Dienstlem (spolumajitel dolů – pozn. red.). Ale je to zatím velmi neurčité. Hodně by záleželo na parametrech. Je to jedna z možností pro debatu, ale v této chvíli není takový podnik aktuální. Aby měl smysl, muselo by být nejprve přijato rozhodnutí o prolomení limitů. A s názorem, že by se tak mělo stát, jsem ve vládě v menšině.

* Nechal jste zpracovat studii, která má posoudit, zda země uhlí za limity vůbec potřebuje. Bude výsledek rozhodující pro konečný verdikt vlády?

Neodvažuji se odhadovat názor ministra Babiše. Ale když se na to podívám z celonárodního pohledu, z USA jde jasný tržní signál. Tam začali těžit břidlicový plyn, přestavěli na něj elektrárny a přebývá jim černé uhlí z povrchových dolů. Vozí ho do světa, stlačuje to ceny. Závěr je jasný: pokud chcete těžit uhlí, netěžte ho v hlubinných dolech, těžte v povrchových. S hlubinnou těžbou na Ostravsku budeme mít i tak dost problémů, tam se čeká útlum. A kde můžeme těžit povrchově, tam zas máme v cestě Horní Jiřetín.

* Zhoršuje se podle vás výhled firmě OKD?

Zdeněk Bakala podle toho, co jsem zaznamenal, se z OKD snaží odejít, snaží se firmu prodat.

* Co bude stát dělat v případě, že se útlum hornictví na Ostravsku urychlí?

Ve vládě jsme tento týden schválili nařízení umožňující horníkům odejít do předčasného důchodu. Pak existují další aktivity – lákání investic, podpora průmyslových zón, o to se budeme samozřejmě snažit. Co se týče OKD, dovedu si představit i vstup státu do firmy. Ale jen za jedné nepodkročitelné podmínky: že stát aktiva odkoupí od správce konkurzní podstaty a za symbolickou cenu. Vše ostatní by bylo financování pana Bakaly, který se k regionu nepostavil pozitivně – když to řeknu eufemisticky.

* Proč stát nechce od majitelů uhelných firem, aby se víc podíleli na zmírnění následků uhelného útlumu? Na OKD si dnes není co brát, ale hnědouhelné firmy mají pořád velké zisky...

V tuto chvíli jediná oblast, kde toto trochu funguje – protože je na straně podnikatelů dobrá vůle – je Sokolovská uhelná. U ostatních jsem takový zájem nezaznamenal. My na ně můžeme morálně apelovat. A pak jsou tu další dvě věci: poplatky za těžbu hornin, jejichž zvýšení na dvojnásobek jde teď do vlády. A fondy na rekultivace. Tady je ale problém. Kdyby vše probíhalo ideálně, plnily by se sto let. Ale povinnost tvořit rezervu na rekultivace vznikla teprve v roce 1993 a skutečné peníze se tam objevily až tak před pěti lety.

Zdroj: MF Dnes, 28. 3. 2015