Lidé i firmy v Česku si od bank půjčují za rekordně nízké úroky. Mohly by být ale ještě nižší a lidé, například ti s hypotékou s pohyblivým úrokem, by díky tomu ušetřili tisíce korun ročně. Pro firmy by to znamenalo úspory v řádech stovek milionů. Pokud by ovšem o nejdůležitější sazbě tuzemského finančního systému rozhodoval trh, a ne šest bankéřů.
Dnešní praxi ministerstvo financí kritizuje, nemá však příliš možností, jak zasáhnout. Problém se sazbou PRIBOR, od jejíž výše se odvíjejí splátky úvěrů v hodnotě stovek miliard korun, spočívá v tom, že si ji banky stanovují samy a nikdo je účinně nekontroluje. „Má zásadní dopad na náklady financování podniků,“ osvětluje význam sazby náměstek ministra financí a bývalý bankéř Martin Pros. Podle něj hodnota sazby, která má vyjadřovat, za kolik si banky půjčují mezi sebou, neodpovídá podmínkám na trhu.
Svědčí o tom například srovnání se základní sazbou České národní banky (ČNB). Dlouhá léta se obě sazby hýbaly synchronně a rozdíl mezi nimi byl téměř nulový. Dnes je PRIBOR 0,33 procenta, ale ČNB stáhla svoji sazbu prakticky k nule. V eurozóně je rozdíl mezi sazbami zanedbatelný.
V Česku ale po finanční krizi přestal trh s mezibankovními půjčkami fungovat. „Tato sazba již neplní svou roli, neprobíhají za ni žádné transakce,“ vysvětluje ekonom David Marek z Deloittu. Stanovení sazby ve virtuálních podmínkách proto nahrává bankám na úkor jejich klientů.
V praxi proces stanovování mezibankovní sazby vypadá tak, že šest bank (Česká spořitelna, ČSOB, KB, UniCredit Bank, Raiffeisenbank a Expobank) pošle každý den svůj odhad agentuře Reuters. Ta z čísel spočítá průměr. Právě tato hodnota pak tvoří pohyblivou část celkového úroku typického firemního úvěru či nefixované hypotéky – a to u všech bank na českém trhu.
Kdyby PRIBOR, tak jako dřív, věrně kopíroval sazbu ČNB, mohly by úroky na těchto úvěrech jít ještě zhruba o čtvrt procentního bodu níž. U typické hypotéky na dva miliony korun s dvacetiletou splatností by dlužník ušetřil zhruba tři tisíce korun ročně. U firemních úvěrů jde o částky násobně vyšší.
Pravidla, podle kterých se sazba určuje, si přitom bankéři vytvářejí sami. ČNB u celého procesu působí jen jako konzultant a zaštiťuje ho tím, že výsledný průměr vyvěsí na svém webu.
O objektivnosti takového postupu se centrální banka bavit nechce. „Tyto sazby nejsou produktem České národní banky, proto nevidíme důvod k jejich komentování,“ uvedla Kateřina Bartůšková z ČNB. Postrčit centrální banku k větší aktivitě by chtělo ministerstvo financí, které samo o sobě nemá nástroje k ověření mezibankovní sazby. „Diskusi s ČNB zintenzivníme,“ slibuje náměstek Pros.
Banky tvrdí, že postupují v souladu s pravidly, jenže ta jsou jejich vlastním výtvorem. „Vždy respektujeme zákonné normy a podléháme pravidelné dohlídce ze strany ČNB,“ říká Marek Pšeničný z České spořitelny. Odvolává se tak na instituci, která od záležitosti dává ruce pryč. Podobně jako spořitelna se vyjadřují i další banky, které se na stanovení výše sazby podílejí.
Pochyby o korektnosti výše sazby umocňuje fakt, že klesá počet bank, které k jejímu stanovení přispívají. Za posledních osm let jich ubyla polovina. Třeba Deutsche Bank přestala přispívat v roce 2012, kdy vypukl skandál kolem mezibankovní sazby v Londýně. Za prokázanou manipulaci musela Deutsche Bank zaplatit pokutu 259 milionů eur. Následně bylo záměrné falšování sazby v Británii překlasifikováno na trestný čin.
Komentáře