ČSSD v médiích - Každému podle jeho potřeb

Ministr školství Marcel Chládek (ČSSD) chce změnit financování základních a středních škol tak, aby už neplatilo „čím víc žáků máte, tím víc peněz dostanete“. Vzhledem k tomu, že rozdělování státních peněz je určujícím nástrojem školské politiky, je dobré vědět o jeho záměrech víc.

Čeho chcete změnou dosáhnout?

Aby byl systém efektivnější. Dnes dáváme do regionálního školství (tedy do mateřských, základních a středních škol - pozn. red.) poměrně velké množství prostředků, ale je to trochu, jako když lijete vodu do děravého kbelíku. To je jeden důvod zamýšlené změny. Druhý důvod je, že některé školy se za současného systému nejsou schopné udržet. U základního školství se to týká především malých škol v odlehlých regionech, protože mají malý počet žáků. Jinde mají zase obrovský převis. My potřebujeme mít základní školy rozprostřeny po celé republice, aby nám děti aspoň na prvním stupni nemusely dojíždět.

Na prvním stupni přece téměř nedojíždějí...

Opravdu máme poměrně dobře rozvinutý systém, ale já bych nerad školy s malým počtem žáků v malých obcích rušil kvůli tomu, že si na sebe nevydělají. Protože když zrušíte školu, vylidníte obec. A taky chceme, když někde udržíme jenom první stupeň, aby byl ten druhý na dojezd, dejme tomu, školním autobusem.

Až dosud se tlačilo spíš na to, aby se poloprázdné školy slučovaly, protože jinak je příliš drahý provoz. A ten se platí taky z daní poplatníků.

Jak říkám, chci udržet školy v malých obcích.

Takže konec financování na žáka. Co místo toho?

Zatím diskutujeme dvě možnosti. Jedna je, že by se školy dotovaly na základě více kritérií, konkrétně v kombinaci na žáka, na třídu a na školu.

S myšlenkou financování na třídy namísto na žáky, přesněji na optimálně obsazenou třídu, přišel už ministr Dobeš, že?

Ano, on ale prosazoval, že škola dostane plnou dotaci, pokud bude třída mít 24 žáků. Jenže průměrná naplněnost základních škol je 23 žáků. To znamená, že by spousta škol měla finanční problémy. Proto musí být to číslo daleko nižší a musí tam být ještě jiné komponenty.

Jak zní ta druhá možnost?

Ta další možnost počítá s tím, že by stát dával školám dotace prostě podle počtu učitelů. To znamená, že by každá mateřská a základní škola dostala prostředky na tarifní platy pedagogických, ale i nepedagogických pracovníků, které zaměstnává. Dnes mají malé školy například uklízečku na čtvrt úvazek, školníka na půlúvazek. Ale vy potřebujete školníka celého. Taky tu uklízečku potřebujete, i když máte málo žáků. Ona musí objekt stejně uklidit, ať je tam dětí málo, nebo hodně.

To je tedy skutečně úplné novum. Znamená to, že když škola, která má osmdesát žáků, bude mít dvacet pedagogů, dostane tolik jako škola, která bude mít dvacet pedagogů na dvě stě dětí?

I když budete mít školu jen o osmdesáti žácích, stejně musejí mít všechny předměty. Prostě musíte zaplatit všechny učitele. Dnes je to tak, že pokud chce obec školu s málo žáky udržet, musí na ty učitele doplácet ze svého rozpočtu. A ne všechny obce na to mají. Jde o to, aby stát více podporoval základní školství, aby své školy nemusely dotovat obce. Nadále by dotovaly jen neúnosně malé školy, pokud by je mermomocí chtěly udržet. My bychom jim z centra řekli: Tohle už stát opravdu nemůže financovat, raději zaplatíme školní autobus.

To, co říkáte, bude finančně náročné. Kde ty peníze vezmete?

Hned to vysvětlím, ještě předtím bych ale měl říct, že u středních škol by se financovalo trochu jiným způsobem: na obor. To znamená, že bychom finančně podpořili především klíčové obory. Které, byměl určovat ze sedmdesáti procent stát, ze třiceti kraje. Počet žáků, tříd a učitelů by určitou roli hrát mohl, ale klíčové bude platit obor. Uvedu příklad. V Rakovníku otevřeli obor kominík, který má jen šest žáků, ale jenom proto, že to Středočeský kraj doplatil. My teď řekneme, že jsme pro to, aby se tento obor otevřel, a nejen v Rakovníku, a proto mu dáme peníze na platy učitelů i nepedagogických pracovníků podle potřeby. My tyto obory popravdě řečeno dotujeme už teď, dáváme na to 200 milionů navíc. Teď to ale chceme zjednodušit. U všech škol, tedy i základních, jde pak i o to, aby ředitelé nemuseli být tolik závislí na časově omezených rozvojových programech, z nichž získávali peníze například na asistenty pedagogů nebo na školního psychologa. Škola by měla vědět, co potřebuje, a že na to bude dostávat peníze od státu kontinuálně. A po té změně, kterou chystáme, to vědět bude.

Vraťme se k otázce, kde na to vezmete.

Podívejte se, u státní maturity máme dvacet procent propadlých, tedy bez absolutoria. Přitom my jsme na jejich studium vydali 2,5 miliardy. Trápí se oni, trápí se učitelé, rodiče, ale vzhledem k tomu, že škola dostává peníze podle počtu žáků, má snahu udržet je co nejdéle.

Ale vy ty peníze neušetříte. Pokud to dobře chápu, vy si představujete, že ti žáci, kteří na maturitu nemají, by se měli po základní škole směrovat na střední odborná učiliště. Ta jsou ovšem většinou ještě dražší než třeba gymnázia nebo, dejme tomu, obchodní akademie.

Jistě, ale cílem té reformy není ušetřit, nýbrž lépe směrovat.

Ale pořád jsme nedošli k tomu, kde vezmete peníze. Dá vám je ministr Babiš?

O rozpočtu rozhoduje celá vláda.

Kolik myslíte, že byste po zavedení této reformy potřebovali navíc?

Může to být půl miliardy, miliarda nebo dvě.

Jenže zatím to vypadá, že na příští rok bude spíš méně peněz na školství.

Já si to nepřipouštím. Už jsme o tom jednali s panem premiérem. Moje priority pro příští rok jsou reforma financování regionálního školství, navýšení rozpočtu pro vysoké školy, inkluze a spuštění kariérního řádu pro učitele.

Můžeme ještě spoléhat na rozvojové programy?

Něco tam je, ale ty mají být na rozvoj, ne na to, co máme a musíme zajistit sami.

Teď odchází do nematuritních oborů okolo třiceti procent populačního ročníku, sedmdesát jde na maturitní obory. Chcete ten poměr nějak změnit? A jak by měl vypadat?

Já nechci dávat směrná čísla, něco takového už jsme tu měli, teď se to tak trochu dělá jen s víceletými gymnázii. Ale já říkám: zvyšte kvalitu základních škol a děti vám nebudou odcházet v jedenácti letech na gymnázia.

To ale říkáme deset let. Rodiče stejně posílají děti do „nalejváren“, aby se dostaly v jedenácti letech na gymnázium.

Teď už tu kvalitu trochu zvedáme. Samozřejmě, bude to trvat, ale vypadá to, že naše školy se aspoň částečně sžily s těmi rámcovými vzdělávacími programy. Takže teď by byla hloupost od nich odstupovat. Teď to chce dát školám nějakou pomůcku, například zpřesnění těch rámcových programů.

Čím více je zpřesníte, tím méně budou rámcové a tím víc se budou podobat dřívějším rigidním osnovám. Cílem přece bylo dát školám trochu víc volnosti, aby mohly reagovat na konkrétní podmínky.

Já myslím, že největší chybou bylo, že jsme v tom přechodu od rigidních osnov k volnějším programům šli moc rychle. Když tady byli Finové, říkali: takovou reformu, jakou vy jste udělali za pár let, my dělali dvacet třicet let. My jsme to měli dělat pomaleji. Ne všichni si s tou volností dobře poradili. Ideální by bylo, kdyby bylo jasné, čeho konkrétně je třeba dosáhnout. Ono to v těch volnějších rámcových programech je, ale příliš rámcově. To je pro učitele, kteří byli léta zvyklí dostávat přesný rozpis, problém. Příliš se nám rozjela kvalita.

Vraťme se k těm středním školám. Když budete platit, dejme tomu, podle počtu učitelů, jak chcete některé - podle vás neperspektivní - obory omezit?

Klíčová musí být uplatnitelnost na trhu práce. My řekneme krajům jakožto zřizovatelům středních škol: tyhle obory vám budeme platit stoprocentně, ale tyhle třeba jen v sedmdesáti nebo šedesáti procentech. Kraj tak dostane určitý balík, s nímž musí vyjít, takže i některé obory dostanou méně. A ředitel školy si musí rozmyslet, jestli bude udržovat málo dotovaný obor v celém rozsahu, nebo si přibere nějaký, který je klíčový. Pokud má škola dvě třídy administrativních pracovníků, a my víme, že třeba polovina absolventů končí na úřadu práce, ředitel si řekne, že místo dvou tříd otevře jen jednu. Na tu mu peníze vystačí.

Nemá vzdělání hodnotu samo o sobě? Vezměte si dítě, které se třeba ještě v deváté třídě neprojevuje jednoznačně. Když půjde studovat, nějakým způsobem se kultivuje.

Ano, jistě. Ale máte školy, pravda, vysoké, které marketingově naslibují kdovíjaké uplatnění, a on ten člověk skončí a nemá práci.

Má stát zajišťovat občanům uplatnění, nebo vzdělání?

Nemá platit školy, které produkují nezaměstnané.

Jak zjistíte, které obory jsou perspektivní?

My máme informace z trhu práce, s ČVUT máme připravenou analýzu, zároveň spolupracujeme se Svazem průmyslu a dopravy, s Hospodářskou komorou ČR, ale i s rakouskou, i s Němci, protože oni tu mají své firmy.

Někdo řekne, že chcete produkovat dělníky právě pro ně.

Já si samozřejmě nemůžu dovolit stavět systém jen na trhu práce, ale neměli bychom být úplně mimo. Taky jde o to, aby všeobecně vzdělávací předměty nezabíraly příliš času těm odborným.

V tom smyslu vy chcete diferencovat státní maturitu, že?

Přesně tak. Chci, aby na odborných školách byla ta maturita trochu jiná.

Neměla by se pak ta zkouška jmenovat jinak než maturita? Maturita přece znamená, že absolvent zvládl alespoň v nějaké minimální míře všeobecně vzdělávací základ.

S tím souhlasím.

Bude tedy maturita prvního a druhého řádu?

A není to tak s vysokými školami už dneska? Z každé je ten diplom jiný. To je přece normální. Kromě toho si nemyslím, že ta maturita na odborné škole by byla druhořadá. Jen trochu jiná.

Jste ve funkci přibližně rok. Co máte takříkajíc hotovo?

Nechci se chlubit, ale tady je to všechno sumarizované. (Marcel Chládek podává ne právě tenký svazek papírů) Tam když se podíváte, uvidíte například, že máme připravenou novelu vysokoškolského zákona, což se nepodařilo mým předchůdcům.

Ale co z toho původně ambiciózního plánu zbylo kromě akreditací?

Nový akreditační systém je nejklíčovější, ale je tam taky možnost zpětného odebírání titulů a pak sociální stipendia. Zvýšení.

O vás se říká, že se chováte arogantně k podřízeným. Je to proto, že se chcete některých lidí zbavit, než vám to služební zákon znemožní?

Z tisíce lidí na ministerstvu odešlo 43 nebo 53, a když jsem to porovnával s obdobím, kdy nastoupili minulí ministři, zjistil jsem, že to je v průměru stejné. Rozloučil jsem se jen s těmi, kdo nepracují, jak mají.

Zdroj: Lidové noviny