Vážené přítelkyně, vážení přátelé, zaslechl jsem, že přednesu projev, vzdám se nominace a tento ústupek vyměním za podporu na řadového místopředsedu. Neudělám to. Obchodování není můj styl. A především, nejsme na sněmu hnutí ANO. A k tomu si pogratulujme. (Potlesk)

Nejsem naivní a jsem realista. Vím o dohodách předsedy strany s představiteli krajů, a nemám v úmyslu je kritizovat, patří k politice. Chci vás poprosit o jediné – až půjdete volit, prosím, neposuzujte všechny ty volby, které nás čekají, pouze v kontextu dohod, ale také toho, co přinesou jednotliví kandidáti sociální demokracii.

Média vlastněná oligarchy už mají o dnešním výsledku jasno. A možná někteří z vás nabyli dojmu, že přijeli zbytečně, že je rozhodnuto. Rozhodnuto není, dokud si nevyzvednete lístek, neoznačíte jej a nevhodíte jej do urny. V sociální demokracii jsem víc než sedmnáct let. Déle jsem snad už jen se svou manželkou. Za tu dobu jsem poznal sociální demokracii a vy jste mohli poznat mě.

Nejsem vydíratelný způsobem zisku svého titulu, nejsem dlužníkem žádných PR agentur, neřídí mě žádní lobbisté. Nikomu z vás jsem nezajistil místo na ministerstvu nebo poradenskou smlouvu. Nejsem prázdná nádoba, která nikomu nevadí. Mám pevné názory i zásady. A především – mám silnou touhu pomoci sociální demokracii dostat se tam, kam patří – ke 30 procentům podpory. Ne v průzkumech, ale ve volbách. A máme na to.

Naši ministři odpracovali za rok ve vládě násobně víc než jejich koaliční kolegové. Bohužel v době politického marketingu to nestačí. Nestačí dokonce ani napravovat chyby pravice. Musíme lépe komunikovat a vystupovat, musíme přinášet nová témata.

Více než 300 miliard korun ročně odejde z naší země prostřednictvím dividend. A musíme se všichni zamýšlet nad tím, jak motivovat tyto firmy, které tady investovaly, aby reinvestovaly tyto peníze do zřízení nových pracovních míst. Protože jediné peníze, které spolehlivě neodejdou z naší ekonomiky, jsou právě platy zaměstnanců.

Nápady s podivnou rodičovskou dovolenou pro muže možná ohromíme svět, ale ne naše voliče. Myslím, že spíše bychom se měli zamyslet nad situacemi rodin, kde jeden z rodičů pracuje, druhý je na rodičovské dovolené, a přesto mají velmi podobný příjem tomu, kde se rodina rozhodla žít pouze ze sociálních dávek a ani jeden z manželů ne, že nemůže, ale nechce pracovat.

Usilujme tedy o to, abychom nebyli vnímáni jako strana dávek, ale strana pro zaměstnance a skutečně sociálně ohrožené lidi, jako jsou senioři, rodiny s dětmi a handicapovaní. Proto bych chtěl vládě sociální demokracie poděkovat za to, že zvýšila minimální mzdu, že valorizovala důchody a zrušila zdravotní poplatky. To jsou věci, které změní pohled na nás, ne debaty o stanovách.

Věnujme se chodu naší strany, ale prosím, nedělejme z toho super téma a nesrovnávejme se, tak, jak se to už v minulosti stalo, s kmotry prolezlou a řízenou ODS. Poškozuje nás to. Většina z 39 % členů, kteří se účastnili referenda, se vyslovila pro to, aby mohla sestavovat kandidátní listiny. A já jsem pro to, abychom toto jejich přání plně respektovali.

Zásadně však nesouhlasím s tím, abychom centralizovali naši stranu. Od posílení práv předsednictva při rušení místních organizací až po právo předsednictva, které dnes ve stanovách je, mít možnost bez udání důvodu vyřadit z kandidátní listiny jakéhokoli kandidáta v jakýchkoli volbách. A nebuďme naivní, změnou stanov se volby nevyhrávají.

Andrej Babiš v porovnání s námi sestavuje své kandidátky autokraticky, a přesto nás poráží. Přeji si, abychom po změnách stanov nestrávili více času přesvědčováním našich členů, než našich voličů v příštích volbách.

Od některých z vás jsem slyšel, že bych neměl kandidovat, abych nenarušoval jednotu strany. Tato myšlenka mi v demokratické straně připadne zcela absurdní. Spočívá snad jednota v tom, že máme na všechno stejné názory, nebo že se názor bojíme říct, protože je odlišný od názoru předsedy strany? Jednota je přece v tom, že máme stejné vize, ideály, cíle a program.

Rozvracel jsem stranu, když jsem navrhoval, aby součástí vnitrostranického referenda byla otázka církevních restitucí, jejich zdanění a zavedení druhé sazby daně pro energetické, telekomunikační a finanční oligopoly? Myslím, že ne. Strana potřebuje jednotu. (Potlesk) Strana potřebuje jednotu, podle mého názoru ale nepotřebuje zalepené oči vedení, které se láskyplně objímá a na každou sebekonstruktivnější kritiku reaguje jako na útok.

Dělat z jednoty fetiš není receptem na úspěch. Od prosince 2013, kdy jsme takzvaně úplně jednotní, kdy jsem opustil vedení já a další, jsme vyhráli pouze senátní volby. A při tom ztratili 13 mandátů. V evropských volbách jsme se stejným počtem mandátů a na procenta třetí skončili ještě relativně dobře. V komunálních volbách nás ANO porazilo ve všech krajských městech, bez výjimky.

Pokud se předseda do budoucna obklopí jen těmi, kteří mu lichotí, pak to nebude jeho výhoda, i když si to teď možná myslí. Pokud chcete silnou sociální demokracie, pak v těch následujících volbách dnes odpoledne, ať už se bude jednat o jakékoli volby, volte silné, ne slabé, kteří budou kývat komukoli, kdo bude toho času nahoře.

Říjen a listopad roku 2013 pro mě nebyly jednoduché. Rozhodl jsem se tehdy nepřevlékat kabáty, přijmout odpovědnost a rezignovat na funkci předsedy poslaneckého klubu, i když jsem byl do této funkce znovu zvolen. Nelituji toho. Paradoxně dnes jsem za tento svůj pád vděčný. I když mi chvíli trvalo si to přiznat. Pochopil jsem, že občas je dobré se zastavit, sejít dolů, umravnit své ego a především naučit se nelpět na věcech, jako je kariéra.

Včera zaznělo z úst Bohuslava Sobotky v Událostech České televize, že jsem nezralý pro funkci místopředsedy strany. Sami si udělejte názor, zda se nezralost projevuje točením se po větru, výměnou postojů za ministerská křesla nebo přijímáním odpovědnosti a rezignací. Vím, že dějiny píší vítězové, ale dovolte mi reagovat na dvě věci, které byly uvedeny ve zprávě předsedy a které tady zmínil i Milan.

Na srpnovém jednání ústředního výkonného výboru, kde padl návrh na to, abychom hlasovali o tom, zda Bohuslav Sobotka je nebo není kandidátem na předsedu vlády, ten návrh jsem nepodal já. Nepodal jej ani Michal Hašek, podal jej Lubomír Zaorálek. Myslím si, že by to tady mělo zaznít, protože tohle je věc, která ve zprávě popravdě uvedena není. (Potlesk)

Není také pravdou, že bych se bál odpovědnosti a nedorazil na prosincové jednání ústředního výkonného výboru. Na jednání jsem vystoupil, sdělil svůj názor a důvody své rezignace. Řadě z vás také dlužím vysvětlení, proč se v létě 2013 mé názory na čas rozešly s názory Bohuslava Sobotky. Když jsem to byl právě já, který se výrazně zasloužil o to, že zvítězil v těch těsných volbách v roce 2011. Náš spor nebyl z té strany osobní a nevznikl o nic menšího, než o vyslovení důvěry vládě Jiřího Rusnoka. Stál jsem tehdy na straně těch, kteří toto špatné řešení považovali za lepší než riziko návratu vlády Miroslava Kalouska v čele s Miroslavou Němcovou.

Byl jsem tehdy hluboce přesvědčen, že nepodpora Rusnokovy vlády ze strany sociální demokracie by nás připravila o drtivé procento voličů a nebyli bychom schopni dosáhnout předčasných voleb. Ale nechci se zabývat a žít minulostí. Chci konec polarity a rozdělení strany na dva, na tři nebo na čtyři tábory. To je starý svět, který nám neprospíval a neprospívá.

Kdo by mě chtěl volit proto, abych škodil Bohuslavu Sobotkovi, zklamu ho. Nic takového činit nechci a nebudu. Oslabení premiéra by bylo zkázou sociální demokracie. Vládě se v rámci možností daří, a pokud ji udržíme, máme šanci napravit chyby ODS, kterou jsme tak dlouho kritizovali, a posunout naši zemi dál.

Vážené delegátky a delegáti, mám za sebou desetiletou praxi v advokacii a pro nikoho z vás nejsem nepopsaný list. Nabízím vám svou zkušenost, pracovitost a především silnou vůli. Chci krýt záda sociální demokracii v nelehké době, která nás čeká. Bude na vás, zda mi to umožníte. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk)