Přátelé, děkuji vám za potlesk, děkuji vám moc. Děkuji svým kolegům, že mě nominovali na kandidáta na místopředsedu naší strany. Nesmírně si toho vážím, že tady mohu vystoupit. Já bych neměl asi říkat, že v této chvíli pro mě není rozhodující ani tak to, jestli budu zvolen, jako pro mě bylo rozhodující to, abych vám mohl říci svůj názor na politiku sociální demokracie. Na politiku, kterou bych chtěl v sociální demokracii zastupovat.

Víte, na chodbě jsem zaslechl, že se o mně říká a povídá v kuloárech, že říkám neustále dokola to samé. Ano, to je pravda. Já se k tomu přiznám, říkám stále a opakuji to samé. Opakuji to proto, že je to potřeba. Budu to opakovat do té doby, dokud ty věci, o kterých hovořím, nebudu moci spolu s vámi realizovat.

Přátelé, když jsem vstupoval do sociální demokracie, přišla mi tehdy velká obálka A4. Já jsem ji rozdělal a byl v ní takový zažloutlý veliký plakát. Na tom plakátu bylo napsáno, jsme strana slušných lidí, byl tam ohromný znak s ozubeným kolem a klasy. Už z toho znaku a plakátu, z těch symbolů bylo jasné, koho sociální demokracie zastupuje. Psal se prosinec 1989. Po čtvrt století tady stojím před vámi a chci spolu s vámi věci měnit. Nechci měnit ten znak. Chci měnit to, koho zastupujeme. Chci měnit tu ideu. Chci se vrátit k tomu, aby bylo jasné, koho sociální demokracie zastupuje. Tehdy se ještě lidé v politice nestyděli říci, zastupujeme dělníky. Dnes už se říká, zastupujeme lidi, žijící ze mzdy. Ano, já chci zastupovat takovou politiku sociální demokracie, takovou autentickou politiku, která zastupuje lidi, žijící ze mzdy.

Jsem přesvědčen, že sociální demokracie má svoji budoucnost, zejména když se podíváme kolem sebe na vývoj ve společnosti, v Evropě a ve světě. Lidé nás potřebují, máme svoji budoucnost, máme svoji ideu, možná větší, než si sami sociální demokraté jsme schopni uvědomit. Jsem přesvědčen, že bez politiky sociální demokracie, bez politiky autentické levicové strany, která bude hájit práva lidí, žijících ze mzdy, která bude hájit práva seniorů, se současná doba neobjede.

Žijeme v době, kdy kolem nás je 1,5 milionu lidí, žijících na hranici chudoby. 1,5 milionu lidí v naší zemi má příjem okolo 9 600. Nemůže nás nechat klidné to, že minimální mzda v této naší zemi je 9200. Hranice chudoby, dámy a pánové, přátelé moji, je 9 600. Lidé v této zemi chodí do práce, mají minimální mzdu, která je pod úrovní chudoby. To je politika, kterou musíme obhajovat. Toto musíme změnit. Já bych chtěl, abychom si třeba do programu dali: Dokud naše země nebude na úrovni dalších zemí v Evropě, v Evropské unii s výší minimální mzdy, budeme každý rok minimální mzdu zvedat o 10 %. A mluvím tady o tom, že před námi je Malta, Španělsko, Chorvatsko, Slovinsko, Řecko, kde všichni tito lidé mají vyšší minimální mzdu, než lidé v naší zemi. To mě zajímá, toto je politika autentické levicové strany, kterou je sociální demokracie se svojí historií. Nemůžeme nechat na holičkách a opravovat donekonečna, upravovat jenom zákony. Nejsme pravicová politická strana. Nejsme pravicová politická vláda, abychom pouze upravovali zákony. My je musíme zásadně měnit. A jestli tady o něčem mluvím, tak teď mluvím o exekučním zákonu, kdy milion lidí v této zemi, milion lidí trpí pod exekučními zákony, které jsou tak špatné, že z lidí dělají chudáky, žebráky a ženou je k tomu, že celá řada těchto lidí skončí sebevraždou.

Uvědomujete si to, přátelé, že jsme s tím ještě nic neudělali, a že ta dílčí reforma, která je v Parlamentu, je jenom dílčí reformou? Že toto musíme změnit? To je přece naše poslání. Ti lidé na to čekají, co uděláme my. A jestli nechceme, aby se vedle nás narodila nějaká jiná „Syriza“ česká, která bude definovat své cíle tak, že ji ti lidé, žijící ze mzdy, budou více rozumět, nežli nám, tak pojďme akcentovat, dynamicky zvednout tu naši tradiční sociálně demokratickou politiku.

To chci reprezentovat. Proto se tady hlásím. To jsem vám chtěl říct. Proto kandiduji. Mnoho lidí se mě ptalo na věci, které se týkají zahraniční politiky. Přátelé, osud naší země, osud nás a našich dětí musí vždycky a jedině zůstat v našich rukou. Nemůže to za nás nikdy vyřešit ani Brusel, ani Washington, ani Kreml. My musíme hájit naše české národní zájmy v rámci společenství, ve kterých jsme. Náš geopolitický rozměr nám předurčuje to, že naším zájmem je býti v ekonomických společenstvích a politických, naším zájmem je členství v obranných paktech, ale to není žádná podřízenost. My v těchto paktech a v těchto společenstvích musíme hájit naše národní zájmy, protože osud lidí naší země bude vždy a jenom záviset na tom, jak se my politici v těchto společenstvích budeme chovat.

Já chci reprezentovat takovouto politiku. To je můj kandidátský projev k vám. To je moje nabídka. Mluvím vždy jazykem a slovy, kterým rozumí obyčejní lidé. Nehraji si na něco, co nejsem, nechci si na to hrát, a takovou politiku s vámi chci reprezentovat. To je můj projev k vám. Děkuji vám. Díky! (Potlesk)