Já se nechci k ničemu přiznat. Dokonce to ani nemělo být vtipné. V podstatě už jsem teď tak zdevastovaný večer, že ten projev nebude vůbec vtipný. Oni mi všichni říkali, buď vtipný. Já nedokážu být vtipný, bude to dost pochmurné, to vám říkám rovnou.

Podívejte, já už jsem se o tom zmínil na nějaké konferenci, na které jsem jezdil. A dneska, když jsem slyšel Honzu Kellera, tak se mi to znovu vrátilo, protože on řekl vlastně to samé, co já jsem tam někde povídal, když jsem vykládal, nebo když jsem vyprávěl o Felixi Kolmertovi.

Felix Kolmert má 93 let, on učí fyziku v těchto letech na Karlově univerzitě, to je snad nejstarší učící profesor v této zemi. Je to sociální demokrat, který má legitimaci z roku 1946. A než vstoupil do sociální demokracie, tak trávil 4 léta nejdřív v Terezíně a pak v Osvětimi. A já jsem se s ním teď znovu sešel před pár dny, protože jsme se setkali na holocaustu a tam jsem se s ním stýkal. A teď v něčem pokračujeme.

Tak jsem se ho ptal, v těch dnech, kdy se dělal ten Terezín, když mi vyprávěl, jak tam stál v Osvětimi několik hodin na mraze, minus 20 stupňů, nahý, tak jsem mu říkal: "Jak jsi to proboha přežil? To se fyzicky nedá." On mi říkal: "No...," a teď mi to znovu opakoval těch pár dní předem, "já jsem to přežil proto, že jsem se stal sociálním demokratem." To zní jako docela šílená odpověď, to nedává smysl. A on říká: "Já, když jsem to viděl, to všechno kolem sebe, tak jsem si říkal, tohle přece není možné, tady se něco dělá špatně v tom světě. A my to musíme změnit." A on říkal: "No a to, co jsem přišel, že ta změna je, že my musíme začít pomáhat slabším. Já jsem si řekl, já jsem ten silný a já tady musím pomáhat těm slabším. A když jsem tedy měl chleba, tak jsem ho dal tomu, co ho neměl a tam za toho druhého jsem šel udělat práci, když jsem věděl, že už by ho to odrovnalo. A tak jsem se snažil systematicky pomáhat těm slabším." A on říká: "A já jsem přesvědčen, že díky tomu jsem přežil."

Totéž říkal Honza Keller, on tady ten svůj projev končil tím, že řekl: "Sociální demokracie přežije, pokud budete dělat to základní, budete pomáhat těm slabším." A u toho Felixe Kolmerta to vypadá, že v tom je něco možná, co platí přes staletí. Možná těch téměř 140 let v sociální demokracii a to, že jsme přežili, je právě proto, že tahle myšlenka živila to hnutí a tu stranu celou tu dobu.

Já si to prostě myslím, že to, co on říká, ten Felix, když člověk něco dává, tak mu to potom něco vrací. A dává mu to nějakou sílu a energii. Tak možná to opravdu funguje. Možná naše strana je důkaz toho, že to funguje. A teď tady někdo přijde a řekne vám, že všechny politické strany jsou veteš. Že vlastně politika je úplně na nic vhodná, že bychom to měli zřejmě sbalit všichni, my tady, ty klasické politické strany, protože tomu vlastně nerozumíme, neumíme to a je to všechno jakýsi podfuk na lidi.

A já bych vám rád řekl, že jsem hluboce přesvědčen, že jako římská legie je v podstatě základem všech pozdějších armád, tak politická strana, klasická politická strana je základem politiky. (Potlesk) A že se bez politické strany žádná politika dělat nedá. Bez demokratické politické strany, ve které je možné svobodně diskutovat a formovat si přesvědčení. To je pak daleko silnější, než když je to na nějaký příkaz a když je to z povinnosti a poslušnosti.

Já jsem v této straně vlastně už řadu let. A dostal jsem se třeba do sporu i s předsedou, svého času, Milošem Zemanem. A přežil jsem to. A také díky vám jsem to přežil, protože jste mě nedali. (Potlesk) Ale je to fakt. Vlastně jsem to ustál, protože vy jste mě podrželi. I přesto, že jsem si dovolil – a mohu říci v čem – byly to konkrétní věci, které mi vadily a se kterými jsem nesouhlasil. A strana mě podržela v tom sporu. Zřejmě proto, že to je demokratická strana, ve které lze nesouhlasit s předsedou.

A já třeba někdy i se Slávkem nebudu souhlasit. On to ví. Ale ne proto, že chci být rebel, ale protože jde o to přesvědčení. Já už dneska nebudu rebel bez příčiny, protože vím, že to samo o sobě je... Já netrpím oidipovským komplexem, ani si nepotřebuju nic řešit, ale kdyby přišlo na to, že by přišlo něco, co by se mi nelíbilo, tak bych to opět řekl. A to je smysl demokratické politické strany, kterou nikdo nenahradí.

A říká se, že o nás mladí nemají zájem, to jsem slyšel teď říct jednoho politologa, že ty mladé prostě nezískáme, já mám jinou zkušenost. Byl jsem teď v Olomouci a tam byli mladí. Já jsem se jich ptal, co tady děláte? Ptal jsem se jednoho, ten byl z Orlové, ten tam dojel, a říkal: "Protože vy děláte něco pro lidi, opravdu." A ptal jsem se druhého, ten byl opravdu z Olomouce, a ten mi říkal: "Já mám invalidního bratra, přišel o práci, já myslím, že jenom vy jste schopni dát mu zase šanci." (Potlesk)

Já se domnívám, že pokud někdo založí něco, co má fungovat jako firma, tak je to v podstatě oligarchická struktura a mladým se to líbit nebude. Já jsem přesvědčen, že to, co nabízíme my, když to budeme dělat dobře, tak nám to získá znovu i ty mladé. A já bych o to strašně stál. Řeknu vám proč.

Tady se mluvilo dnes o těch, kterým je třeba pomoci. A mně se nejčastěji dnes staví na hlavu právě ti mladí. Když vidím někoho, kdo vyšel ze školy, třeba opustil školu a teď nemůže nikde zakopnout o práci, a má pocit zbytečnosti, tak mě to děsí. To, že někdo vystuduje a najednou má pocit, že ho nikdo nepotřebuje, že ho ten svět nepotřebuje, ten pocit frustrace a marnosti, to mě děsí. Upřímně mě to děsí.

Já jsem byl na jihu. Byl jsem v zemi na jihu Evropy, která má 40% nezaměstnanost mladých. Včera jsem tady mluvil se senátorem ze Španělska, ne, pardon, z Irska. Říkal mi, že v Irsku mají přes 20% nezaměstnanost mladých. Uvědomte si, jak ten problém hrozivě kolem nás narůstá. Mladí, kteří by jakoby měli být ztracenou generací, kteří nebudou k ničemu. Chápete? Jako kdyby tu na ně nic nečekalo, jako kdyby měli být obětováni.

Já bych chtěl, aby v České republice to takto nebylo. Já bych chtěl, aby to takto nebylo v Evropě. Ale chtěl bych, aby my, co můžeme tady, abychom udělali něco pro to, aby mladí v této zemi neměli pocit, že tu jsou k ničemu. To bych si moc přál. (Potlesk) Já bych chtěl, aby sociální demokracie byla strana, která v duchu toho, jak to říkal Honza Keller i ten Felix Kolmert, myslí na ty, kterým je třeba pomoci. A právě tihle, kteří budou rozhodovat o budoucnosti této země, by měli vědět, že je tu někdo, kdo je potřebuje. My je potřebujeme! A měli bychom to říkat a měli bychom jim to svou politikou ukazovat! (Potlesk)

Přátelé, já jsem přesvědčen, že tahle strana není vůbec tak rozdělená, jak píší noviny a média. Já jsem přesvědčen, že my tady v tomto sále nejsme tak cyničtí, ani sobečtí, jak tvrdí znalci politických stran. Já jsem přesvědčen, že tady v tom sále my dohromady jsme víc než jenom souhrn našich ambicí. Já jsem přesvědčen, že Česká strana sociálně demokratická tady ne náhodou je 140 let. A že opravdu tady dnes reprezentujeme jednotnou jednu Českou stranu sociálně demokratickou, která chce a bude sloužit této zemi! (Potlesk)