Brusel bývá často označován za ráj lobbistů. Stovky různých organizací s tisíci zaměstnanci se snaží tu více tu méně úspěšně ovlivňovat evropskou politiku v té či oné oblasti.

Žádosti o schůzky, písemná stanoviska, různé konference, kulaté stoly, semináře. Rejstřík lobbistů Evropského parlamentu i Komise a tak zvaná legislativní stopa, ve které parlamentní zpravodaj sděluje, s kým obsah zprávy projednával, má zajistit co nejvyšší míru transparentnosti. Tak trochu stranou zájmu zústává ovšem Rada zastupující všechny členské státy EU, bez které se žádná legislativa neschválí. Komise navrhuje a Evropský parlament se s Radou dohadují na výsledné podobě evropské legislativy. Jak jsme na tom s transparentností zde? Rada nemá žádný rejstřík těch, kdo ovlivňují jejich rozhodování. Domácí lobbisté se nepočítají. Povinnou registraci lobbistů má dle dostupných informací jen zlomek členských států. A tak, když se Parlament po těžkých vyjedáváních demokraticky shodl na tom, že zruší poplatky za roaming a přenos dat přes hranice od konce roku 2015, Rada teď řekla NE. Nesmí se to uspěchat a termín o tři roky prodloužila. Telekomunikační společnosti našly v Radě zastání. Lobbing byl úspěšný. A tak odpověď na otázku, kde je více lobbistů, zní: více je jich sice v Bruselu, ale alespoň v případě rušení roamingu jsou mnohem úspěšnější ti domácí.