I když to Andrej Babiš asi neuslyší rád, kongres ANO nic převratného nepřinesl. Zůstala po něm pachuť několika ostrých herd do zad koaličních stran, pár nových místopředsedů, u nichž stejně jako u těch předchozích bude zcela jedno, zda a jestli vůbec rezignují. (Připomeňme, že z minulého vedení ANO postupně odešli všichni místopředsedové, hnutí fungovalo o jediném zbylém členovi vedení, aniž by se tím kdokoliv vzrušoval.)

Zkrátka, kdo od sněmu ANO čekal odpovědi na principiální ekonomické, politické, či zahraniční otázky, musel být po víkendu zklamán. Ke standardně normální, demokratické politické síle má hnutí stejně daleko jako minulé, i toto úterý. Otěže moci pevně drží v rukou ten, který v hlasování dostal krásných, reálněsocialistických 100 % hlasů. Inu konat sněm jen tři dny po výročí tzv. Vítězného února asi vzbuzuje určité reminiscence.

V jednom je však dobře, že už tu nervózní atmosféru, která ovládala nejen hnutí, ale i holdingovou síť médií, máme za sebou. Končí doba siláckých gest a nominačního natřásání pavích per, znovu začíná to nudné období práce, které je po sedmileté nevládě pravice až nad hlavu.

K tomu potřebujeme soustředěného ministra financí, který plní priority, vycházející z uzavřené koaliční smlouvy a programového prohlášení vlády. Chápu, že mediální střelba tu na ministra vnitra, tu školství, zdravotnictví či průmyslu a obchodu si najde své vděčné posluchače, nicméně každodenní ministrova rutina má být někde jinde. V případě financí například v lepším výběru daní. Zkvalitnění daňové disponibility státu, to je to, o co se Andrej Babiš po volbách vehementně hlásil a proč také post ministra získal. Pokud i v období hospodářského růstu se bude podíl vybraných daní snižovat, tak zřejmě není cosi v pořádku.

Pokles výběru daní za leden byl označen marketingovými mágy ANO za anomálii. Když se však anomálie přetaví i do dalšího měsíce, pak nejde o výjimku, ale spíše o chybu v čímsi Matrixu.

Leč v agendě vrchního správce pokladny bych viděl i další aktuální a pramálo řešené výzvy – soubory opatření v boji proti šedé ekonomice a daňovým únikům, stanovení závazných pravidel loterním společnostem, reformu daňového řádu a podobně.

Teprve takovýto ministr financí bude platným členem kabinetu. Pokud si to místopředseda vlády a ministr financí v jednom neuvědomí, tak asi opravdu měl zůstat v Karibiku, popíjet francouzské víno a hrát s vysloužilými magnáty pétanque.