Strohá řeč čísel o tuzemském exportu do Ruska, který je pětadvacetkrát nižší než vývoz do EU, podle ministra průmyslu a obchodu Jana Mládka (ČSSD) nepodává kompletní obrázek jeho významu pro české firmy a jejich zaměstnance.

Firmy na exportu do Ruska víc vydělají a mají možnost se tam dostat k zajímavějším zakázkám, což prý platí i o dalších rozvíjejících se ekonomikách, na něž cílí exportní strategie ministerstva. „Obchod s Evropskou unií je velmi často o meziproduktech a produktech s nízkou přidanou hodnotou. Nic proti tomuto typu spolupráce nemám, ale pak trochu zavádí ta čísla, protože objem je sice velký, ale přínos pro zisk, pro mzdy, pro tu přidanou hodnotu je poměrně malý,“ tvrdí Mládek.

Svou úvahu demonstruje na příkladu Aera Vodochody z leteckého průmyslu: „Ve Vodochodech dělají pořád kus boeingu, kus airbusu, skoro celý vrtulník Sikorski, ale v zásadě bez motoru a vrtule. A největší část přidané hodnoty potom inkasuje někdo jiný.“ V zemích jako Rusko či Indie proto prý podporují export celých letadel.

Jelikož vyhlídky ruské ekonomiky nejsou právě růžové, snaží se ministerstvo nyní „alespoň o minimalizaci škod“. Té měla napomoci schůzka česko-ruské mezivládní komise pro hospodářskou spolupráci, kterou chtělo ministerstvo uspořádat i přes dohodu evropských lídrů o omezení kontaktů s ruskými představiteli. Podle informací HN je setkání odloženo. Mládkovo ministerstvo nicméně podle tiskového odboru „stále hledá termín“.

I když politické problémy ve vztazích EU–Rusko nelze přehlížet, „neměli bychom být papežštější než papež“, říká Mládek a poukazuje na kontakty na vysokých úrovních, které navzdory krizi na Ukrajině s ruskými představiteli udržuje řada evropských států.

„Podotýkám, že z této vlády nedošlo na ministerské úrovni, včetně mé osoby, k jedinému setkání s představitelem ruské centrální vlády,“ připomíná ministr.

Kostlivci v ČEB Setkání mezivládní rusko-české komise je podle Mládka důležité z několika důvodů: „My potřebujeme, aby ztráty českých firem byly co nejmenší, aby po nás (státu) nechtěly žádné kompenzace.“

Rozsah kompenzací ale Mládek upřesnit nechce. „To nejde určit. Tam není žádný právní nárok, je to čistě politické rozhodnutí.“ Exportéři přitom v důsledku sankcí zaznamenali nižší ztráty, než se původně předpokládalo. Navíc o kompenzace neprosí. „V tuto chvíli o žádných žádostech nevím,“ uvedl viceprezident Svazu průmyslu a dopravy Radek Špicar.

Kontakt s ruskými zástupci chce Mládek udržet i kvůli řadě problémových projektů, na něž poskytla úvěry státem vlastněná Česká exportní banka (ČEB). Kvůli propadu rublu a spornému způsobu schvalování projektů hrozí, že ČEB už půjčené peníze neuvidí.

Jde například o elektrárnu Poljarnaja, kde ruským státem vlastněný objednavatel stavby úvěr delší dobu nesplácí. Hodnota podobně ohrožených půjček v portfoliu ČEB dosahuje zhruba 19 miliard korun, přičemž se týkají hlavně Ruska a Ukrajiny, ale i Slovenska, Vietnamu a Tuniska.

Problémy ČEB rozproudily na ministerstvech diskusi, zdali by nebylo lepší z banky udělat jen agenturu, která by nemusela plnit přísná kritéria související s držením bankovní licence. Pochybnosti o smysluplnosti ČEB vyjádřil i ministr financí Andrej Babiš. Spekuluje se dokonce o úplném zrušení instituce.

Mládek ji ale brání. „Já mohu říct jen to, že tyto nápady rozhodně nevycházejí z našeho ministerstva.“

Nechat financování exportu pouze na komerčních bankách podle něj nelze, jelikož u rizikovějších zemí typu Ukrajiny či Iráku klasické banky úvěr poskytnout odmítají. A – tak jako jinde v Evropě – jejich roli zastupuje stát.

„To nejsou instituce primárně vytvořené za účelem zisku, ale kvůli podpoře exportu. Samozřejmě, je legitimní se ptát, jestli náhodou ty ztráty nejsou příliš velké. To slyším od pana ministra Babiše stále, naposled asi před dvěma hodinami.“

Dalším problémem ČEB je možné podvodné jednání bývalých zaměstnanců banky, což už v několika případech vyšetřuje policie. „My teď musíme s těmi kostlivci zhruba z období Topolánkovy vlády bojovat,“ říká Mládek.

O limitech rozhodneme v létě V často diskutované otázce limitů těžby hnědého uhlí v severních Čechách ministr poukazuje na to, že spočítat dopad na pracovní místa v případě zavření Lomu ČSA kolem roku 2022 není snadné.

„Jde původně o velký kombinát, který se v uplynulých letech rozdělil a řada aktivit byla přesunuta do dceřiných společností. Ty sice stále primárně obsluhují ten důl, ale občas poskytují služby i někomu jinému. Můžete trochu spekulovat, do jaké míry jsou tyto dcery závislé na jednom dolu.“

Konec těžby v ČSA by se mohl se započtením všech dopadů na lokální ekonomiku dotknout až pěti tisíc pracovních míst, což v regionu s nejvyšší nezaměstnaností není málo.

Ministerstvo se teď snaží získat co nejobjektivnější informace, aby mohla vláda o záležitosti rozhodnout ideálně v červenci. „Potřebujeme se dopracovat k číslům, na kterých se všichni shodnou. Všechny strany se trochu snaží používat ne úplně přesná čísla nebo trochu ohnutá,“ říká Mládek.

Připomíná, že i kdyby vláda o posunutí limitů rozhodla, není pokračování těžby v ČSA vůbec jisté. „Padla by jen pohříchu politická překážka. O další těžbě by ještě rozhodovaly ministerstvo životního prostředí a báňský úřad.“ Problém je i uran Akutnější než osud ČSA je podle Mládka situace končícího uranového dolu v Dolní Rožínce, který provozuje státní podnik Diamo. „Už v roce 2017 budeme propouštět téměř tisíc horníků v Dolní Rožínce a budeme pro ně muset hledat náhradní práci,“ připomíná.

Vláda se v prosinci usnesla, že Diamo bude zkoumat možnosti těžby u Brzkova na Jihlavsku. Jenže ceny uranu jsou zatím moc nízké na to, aby se investice do otevření ložiska vyplatila. „Rozhodovat o tom bude až další vláda v roce 2018. Diamo do té doby může těžbu připravovat až do úrovně územního rozhodnutí a opatřovat si potřebná povolení,“ říká Mládek. Dodává ale, že mezi začátkem těžby v Brzkově a koncem provozu Rožínky uběhnou nejméně čtyři roky, takže plynulý přechod horníků na nové pracoviště možný nebude.

Zdroj: Hospodářské noviny