Vláda již od svého nástupu podniká všechny dostupné kroky v přípravě nového programového období 2014–2020. S lehkým úsměvem na tváři pak lze poslouchat výtky opozice o tom, proč ČR ještě nečerpá finanční prostředky z nového programového období. Pravicová opozice totiž v době, kdy byla u moci, výrazně zaspala a například v případě zákona o státní službě absolutně podcenila situaci a svou chybu nyní pokrytecky hází na ostatní. Ale pojďme to vzít popořádku.

Ve zpoždění přípravy nového programového období není ČR žádnou výjimkou. V celoevropském kontextu totiž došlo k výraznému zdržení a to především na úrovni samotné EK, která se opozdila v přijímání relevantní legislativy. Ta nejdůležitější nařízení pak byla schválena až v prosinci 2013 a některá až v průběhu roku 2014.

Dalším problémem byla také neschválená Dohoda o partnerství, což je tzv. „jízdní řád“ pro čerpání EU dotací. Dohoda o partnerství zakotvuje a vymezuje využívání fondů EU a její finální verzi schválila až vláda Bohuslava Sobotky 9. dubna 2014. Čímž otevřela cestu České republice k evropským financím a zásadně tak posunula ČR na cestě k dalším prostředkům potřebným pro hospodářský rozvoj země.

Vláda také v průběhu roku 2014 schválila všechny operační programy pro budoucí programové období a po vypořádání připomínek zvládla ČR zaslat ke schválení EK k 31. 12. 2014 pět operačních programů (OP ŽP, OP PIK, IROP, OP Rybářství a OP přeshraniční spolupráce ČR – Polská republika).

Problém ovšem v současné době nastal v aktuálně řešené problematice implementace zákona o státní službě. Ačkoliv bylo přijetím zákona nejprve podmiňováno až vyplácení finančních prostředků z nového programového období, nyní EK podmiňuje vyřešení této problematiky pro samotné schválení operačních programů, což ČR výrazně komplikuje situaci. Není to zas až takový problém vzhledem k případné změně víceletého finančního rámce a přesunutí prostředků do následujících let (závazek roku 2014 bude převeden do roku 2015, přičemž nedojde ke ztrátě závazku), ovšem vzhledem k tomu, jak vypadá tento zákon například u našich nejbližších sousedů, je tento postup přinejmenším podivný.

Evropská komise vnímá jako nejproblémovější oblastí tohoto zákona oblast odměňování státních zaměstnanců a požaduje zavedení jasných parametrů ohodnocení jednotlivých zaměstnanců, které bude vázáno na jejich výkon. A ačkoliv měly být některé české operační programy schváleny do konce března 2015, vypadá to, že nám EK tento termín prodlouží.

Evropská komise má na takový postup jistě právo, ovšem jak potom máme číst její postup například v případě Slovenska, kde je sice služební zákon dlouhodobě účinný, ale jeho obsah nevyhovuje žádnému parametru pro moderní služební zákon? Slovenská republika byla v této problematice EK dlouhodobě kritizována a i přes příslib novelizace tohoto zákona do dnešního dne zákon nenovelizovala. Avšak všechny programy má již od roku 2014 samotnou EK schváleny. Jak si to tedy vysvětlit? Existuje snad zde nějaké dvojí měřítko, které měří jednomu tak a druhému jinak?

Závěrem snad jen říci, že vláda premiéra Sobotky se opravdu snaží dohnat všechny resty, které tu po předchozí vládní garnituře zbyly, a to se týká i v případě vypořádání ostatních předběžných podmínek. Ovšem jak se nyní zdá, ne vždy se zřejmě EK chová ke všem členským státům podle stejného metru.